Od Mikuláše k Vánocům

Když se dříve začaly v obchodech objevovat čokoládové figurky Mikulášů, byl to první signál blížících se Vánoc. Dnes to již tak doslovně brát nelze, neboť Mikuláše vybalují stále časněji – i v říjnu.

A kdo vlastně byl Mikuláš?

Je jisté, že se jednalo o skutečnou osobu. Prý se narodil r. 260 v jižním Turecku, poté se stal biskupem ve městě Myra – dnes turecké Demre. Jeho ostatky jsou uloženy v bazilice sv. Mikuláše v Bari v italské Apulii. 6. prosinec je dnem jeho úmrtí, a to někdy kolem roku 350.
Co se historek týče, jistě se na nich podepsala fantazie vypravěčů, neboť jich existuje celá řada. V knize o Vánocích pro děti je uvedeno, že Mikuláš pomohl chudému sousedovi, který měl tři holčičky. Souseda zachránil před bídou údajně vhozením měšce s penězi do jeho domu 3x po sobě.
Právě v předvečer jeho svátku si připomínáme Mikulášovu štědrost. Mikuláš doprovázen andělem a čertem chodí oděn v biskupském bílém rouchu s biskupskou mitrou na hlavě a dlouhou, pastýřskou holí – berlou v ruce rozdávat dětem nadílku.

Betlémy

Daleko dříve než vánoční stromečky se v našich rodinách stavěly betlémy. Za tento zvyk vděčíme svatému Františkovi z Assisi. První Betlém postavil r. 1223 až s dětinskou vynalézavostí právě František. Vybral si k tomu jeskyni na vrcholu skalnatého kopce u vesničky Greccio, kterou upravil jako kapli s jesličkami, oslíkem a telátkem a pozval do ní v noci 24. prosince vesničany z širého okolí. Při nich sloužil kněz mši a František četl úryvky z Lukášova evangelia, které jediné vypráví podrobněji o Kristově narození. Postupně se stavění Betléma stalo vánoční zvykem po celém tehdejším křesťanstvu.

Adventní věnec

Poprvé jej r. 1839 na zeď u Hamburku v zapadlé chatrči pro opuštěné děti pověsil mladý nemecký pedagog. Jednalo se o dřevěný kruh po obvodu s 23 svícemi - 4 velké - bílé a 19 malých - červených, na každý den do Štědrého dne. Denně během krátké pobožnosti zapálili 1 svíci. Tento předvánoční zvyk se velice rychle šířil, kostely nevyjímaje, poprvé jej pouze se 4 svícemi měli v kostele v Cáchách.
Odtud se zvyk rozšířil dále, díky evropským emigrantům dokonce až do Severní a Jižní Ameriky.

Vánoční strom

Tato tradice pochází z Německa. Údajně první vánoční stromeček se u nás rozsvítil v pražské vile ředitele Stavovského divadla Jana K. Liebicha roku 1812, o 30 let později se stromky prodávají jako běžná věc, nejdříve se objevují v zámožných českých rodinách.
První dochovaná zmínka o veřejném vánočním stromečku pochází o tom v Brně r. 1924. Bylo to na popud Rudolfa Těsnohlídka, který našel v lese opuštěnou holčičku, proto připojil pod stromeček kasičku na stavbu dětského domova pro opuštěné děti.

Co pro Vás znamenají Vánoce?

Skoro to v posledních dnech vypadá, že Vánoce jsou svátky úklidu, cukroví, dárků, stromečku. Asi mi dáte za pravdu, že za vším výše zmíněným může stát stres, nervy a nepohoda. Ale nemusí tomu tak být vždy.
Úklid se může dělat průběžně přes rok, opravdu si myslíte, že je nutno pokračovat v někým stanovených dogmatech z let či dob minulých?
Cukroví se může napéct symbolicky pro zábavu mladších členů rodiny.
Dárky pomůžeme nachystat Ježíškovi tak, aby přinesly radost jak obdarovaným, tak darujícím. Aby děti naučily, že krásné je nejen dárky dostávat, ale i dávat.
Stromeček může být nikoliv o narychlo, ve stresu chystané nutnosti, ale o společně stráveném tvořivém večeru celé rodiny. Pokud pak nepodléháte módním trendům, můžete u historických, přírodních nebo tradičně rodinných ozdob zavzpomínat a zameditovat.
Mnohde si přečteme, že materiálno – stromeček a další zvyky „dali“ svátkům pohané, duchovní rozměr křesťané.…

Vánoce jsou především svátky spojující: rodinu, blízké i vzdálené, společnost i víry.
Přestaňme tedy alespoň na chvíli polemizovat, zda existuje či neexistuje…, v co je nutno věřit, o čem pochybovat, respektujme život a názory jiných, pokud nám jimi neškodí a zkusme si najít klidnou chvilku s našimi nejbližšími.

Protože Vánoce jsou právě svátky krásných chvil. Můžeme je zažít u všech činností s nimi spojených. Chce to pouze jediné, vědět, že chci, nikoliv, že musím.

Popřemýšlejme o životě, rodině, radujme se z dětí, zastavme se na chvíli a skutečně si užívejme toho času, kdy nic z výše zmíněných materiálních symbolů nemusíme :-).

Krásné svátky vánoční, plné klidné a soudržné atmosféry
Vám přeje

Jana Martincová