Inzerce
Inzerce
Inzerce

Od Mikuláše k Vánocům

Když se dříve začaly v obchodech objevovat čokoládové figurky Mikulášů, byl to první signál blížících se Vánoc. Dnes to již tak doslovně brát nelze, neboť Mikuláše vybalují stále časněji – i v říjnu.

A kdo vlastně byl Mikuláš?

Je jisté, že se jednalo o skutečnou osobu. Prý se narodil r. 260 v jižním Turecku, poté se stal biskupem ve městě Myra – dnes turecké Demre. Jeho ostatky jsou uloženy v bazilice sv. Mikuláše v Bari v italské Apulii. 6. prosinec je dnem jeho úmrtí, a to někdy kolem roku 350.
Co se historek týče, jistě se na nich podepsala fantazie vypravěčů, neboť jich existuje celá řada. V knize o Vánocích pro děti je uvedeno, že Mikuláš pomohl chudému sousedovi, který měl tři holčičky. Souseda zachránil před bídou údajně vhozením měšce s penězi do jeho domu 3x po sobě.
Právě v předvečer jeho svátku si připomínáme Mikulášovu štědrost. Mikuláš doprovázen andělem a čertem chodí oděn v biskupském bílém rouchu s biskupskou mitrou na hlavě a dlouhou, pastýřskou holí – berlou v ruce rozdávat dětem nadílku.

Betlémy

Daleko dříve než vánoční stromečky se v našich rodinách stavěly betlémy. Za tento zvyk vděčíme svatému Františkovi z Assisi. První Betlém postavil r. 1223 až s dětinskou vynalézavostí právě František. Vybral si k tomu jeskyni na vrcholu skalnatého kopce u vesničky Greccio, kterou upravil jako kapli s jesličkami, oslíkem a telátkem a pozval do ní v noci 24. prosince vesničany z širého okolí. Při nich sloužil kněz mši a František četl úryvky z Lukášova evangelia, které jediné vypráví podrobněji o Kristově narození. Postupně se stavění Betléma stalo vánoční zvykem po celém tehdejším křesťanstvu.

Adventní věnec

Poprvé jej r. 1839 na zeď u Hamburku v zapadlé chatrči pro opuštěné děti pověsil mladý nemecký pedagog. Jednalo se o dřevěný kruh po obvodu s 23 svícemi - 4 velké - bílé a 19 malých - červených, na každý den do Štědrého dne. Denně během krátké pobožnosti zapálili 1 svíci. Tento předvánoční zvyk se velice rychle šířil, kostely nevyjímaje, poprvé jej pouze se 4 svícemi měli v kostele v Cáchách.
Odtud se zvyk rozšířil dále, díky evropským emigrantům dokonce až do Severní a Jižní Ameriky.

Vánoční strom

Tato tradice pochází z Německa. Údajně první vánoční stromeček se u nás rozsvítil v pražské vile ředitele Stavovského divadla Jana K. Liebicha roku 1812, o 30 let později se stromky prodávají jako běžná věc, nejdříve se objevují v zámožných českých rodinách.
První dochovaná zmínka o veřejném vánočním stromečku pochází o tom v Brně r. 1924. Bylo to na popud Rudolfa Těsnohlídka, který našel v lese opuštěnou holčičku, proto připojil pod stromeček kasičku na stavbu dětského domova pro opuštěné děti.

Co pro Vás znamenají Vánoce?

Skoro to v posledních dnech vypadá, že Vánoce jsou svátky úklidu, cukroví, dárků, stromečku. Asi mi dáte za pravdu, že za vším výše zmíněným může stát stres, nervy a nepohoda. Ale nemusí tomu tak být vždy.
Úklid se může dělat průběžně přes rok, opravdu si myslíte, že je nutno pokračovat v někým stanovených dogmatech z let či dob minulých?
Cukroví se může napéct symbolicky pro zábavu mladších členů rodiny.
Dárky pomůžeme nachystat Ježíškovi tak, aby přinesly radost jak obdarovaným, tak darujícím. Aby děti naučily, že krásné je nejen dárky dostávat, ale i dávat.
Stromeček může být nikoliv o narychlo, ve stresu chystané nutnosti, ale o společně stráveném tvořivém večeru celé rodiny. Pokud pak nepodléháte módním trendům, můžete u historických, přírodních nebo tradičně rodinných ozdob zavzpomínat a zameditovat.
Mnohde si přečteme, že materiálno – stromeček a další zvyky „dali“ svátkům pohané, duchovní rozměr křesťané.…

Vánoce jsou především svátky spojující: rodinu, blízké i vzdálené, společnost i víry.
Přestaňme tedy alespoň na chvíli polemizovat, zda existuje či neexistuje…, v co je nutno věřit, o čem pochybovat, respektujme život a názory jiných, pokud nám jimi neškodí a zkusme si najít klidnou chvilku s našimi nejbližšími.

Protože Vánoce jsou právě svátky krásných chvil. Můžeme je zažít u všech činností s nimi spojených. Chce to pouze jediné, vědět, že chci, nikoliv, že musím.

Popřemýšlejme o životě, rodině, radujme se z dětí, zastavme se na chvíli a skutečně si užívejme toho času, kdy nic z výše zmíněných materiálních symbolů nemusíme :-).

Krásné svátky vánoční, plné klidné a soudržné atmosféry
Vám přeje

Jana Martincová
 

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Od Mikuláše k Vánocům - diskuze

  • Všechnu tu ideu vánoc jsem si užívala jako dítě ,nyní jsem jako rodič zajata v kolotoči úklidu, nakupování atd... 
    veru-beru   | 21.12.2008 23:16:58
    Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Zavírání se v pokoji

| Ada1215 | 18.10.2020, 16:29

Dobrý den, dceři je 12 let a v poslední době se neustále zavírá ve svém pokoji, nechce s námi moc komunikovat a dokonce jí i vadí, nechávat otevřené dveře do svého pokoje, i když ví, že tam bez jejího vědomí nebudeme vstupovat. Snažíme se její soukromí respektovat, vždy klepeme na dveře, pokud s ní chceme mluvit. Nevím, jestli je to puberlou nebo proč nám jako rodičům přestala věřit. Podotýkám, že se u nás doma nic nezměnilo, vše funguje jako dřív. Někdy mám pocit, že jí i vadí jen moje přítomnost. Přitom jsou ale dni, kdy se spolu normálně bavíme, dokonce se mi tu a tam s něčím svěří. Ale takových chvil je čím dál méně a bojím se, aby nevymizely úplně. Vím, že má nějaké problémy s kamarádkami, ale o tom vůbec nechce mluvit. Dále mě trápí její vztah s otcem . mým manželem. Ten je na ní poměrně přísný, což vůbec není na škodu, ale mám pocit, jako by se úplně vytratilo jakékoliv prřátelství mezi ní a otcem. Dokonce se i vyjádřila v tom smylsu, že by bylo lepší, kdyby s námi vůbec nebydlel. Všechno je mi to hrozně líto. Poradíte mi, prosím, jak vylepšit komunikaci a vztahy v rodině? Jak docílit toho, aby se situace ještě nezhoršovala? Dcera ví, že ji mám moc ráda a že mlže kdykoliv přijít, pokud ji bude něco trápit. Myslím, že ví, že mi může věřit.
Děkuji za radu.

Dobrý den, u vás doma se jak píšete, nic nezměnilo, ale jak to tak vypadá, tak se změnila vaše holčička. Vaše dcera podle popisovaných projevů evidentně vstoupila do období dospívání a chová se adekvátně svému věku a vývojovému období. Vy jako rodiče respektujte její potřebu většího soukromí a zavřené dveře jejího pokoje. Naopak pokud dcera přijde a bude si s vámí chtít povídat, pak tyto chvilky využijte na maximum a snažte se na ni udělat čas a vyslechnout ji. Příležitost si s ní popovídat, dozvědět se také nějaké informace o ní a o tom co prožívá se nemusí po delší dobu opakovat a to že byste na ni neměli čas může podkopat její důvěru ve vás. Nevyzvídejte nic o vztazích s kamarádkami, nepodsouvejte jí problémy, ale naslouchejte. V případě vyzvídání se dcera ještě více uzavře do sebe a neřekne vám nic. O období dospívání bylo napsáno mnoho literatury, stačí zapátrat na internetu, který se jen hemží radami jak komunikovat s dospívajícími dětmi. Lze také vyhledat některou z poraden pro rodinu a mezilidské vztahy, kde můžete pod vedením odborníka na komunikaci v rodině pracovat. Přesto všechno se připravte na to, že toto období je pro všechny zúčastněné členy náročné, ale také důležité. Vždyť z vaší holčičky se má stát sebevědomá mladá žena. Ohledně vztahu s otcem nejsou popisované projevy také nic neobvyklého, je ale potřeba i ze strany otce zapracovat na zlepšení komunikace  a přiblížení se dceři. Na tomto místě si níže dovolím vložit odkaz na článek, který jsem v létě četla na internetu a kde možná najdete některé odpovědi na vaše dotazy.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 19.10.2020, 10:28
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce