Inzerce
Inzerce
Inzerce

1. Dětství profesora Pirka a lékařská tradice v rodině

Pane profesore, Vy pocházíte z lékařské rodiny a dal jste přednost medicíně před povoláním námořníka. Jaké jste měl vůbec představy o svém povolání v dětství, čím vším jste chtěl být a co bylo tím významným faktorem, že jste se nakonec rozhodl pro medicínu?
Pokud se pamatuju, tak jsem chtěl být nejdřív popelářem, protože se mi líbilo, jak jezdí na té stupačce. Potom jsem chtěl být osvětlovačem v cirkuse, protože oni tam vždycky dříve, nevím, jak je to dneska, nahoru vylezli a seděli na takovém malinkém platu a svítili na ty artisty a přitom si jezdili po světě. To byly moje dětské sny, co se týče zaměstnání. Pak jsem opravdu chtěl být námořním důstojníkem.

Dokonce jste prý s tatínkem sháněli bližší informace…
…nejen informace, tatínek sehnal někoho přímo v Děčíně, kde byla plavební průmyslovka. U něj jsme se informovali. A protože odtamtud nebylo možné se dostat na moře, tak jsem se rozhodl, že půjdu na gymnázium a potom na vysokou námořnickou. Jenomže ta se studovala jenom v Oděse. Mluvil jsem tehdy s jedním spolužákem, který tam studoval a ten mi sdělil, že to bylo příšerné, ať neblbnu. Tak jsem si řekl, že vystuduju medicínu a půjdu dělat námořního doktora. Ale jak jednou k té medicíně přičichnete, tak vidíte, že na té lodi, ano, taky se tam dělá medicína, někdy odpovědná, ale v zásadě je tam 30 zdravých chlapů.

Praprastrýc byl osobním lékařem ruského cara. Pochází tedy část Vaší rodiny z Ruska?
To v žádném případě.

Jak se k této funkci dostal?
To já vůbec nevím. My jsme ho neznali, my jenom víme, že on byl z té židovské větve naší rodiny a pocházel z východních Čech. Byl to starý mládenec, a když zemřel, tak po něm zbyl dost velký majetek. Ale židovská obec rozhodla, protože se tam tehdy dělaly pogromy na Židy, že se tam pro ten majetek nepojede. A to je všechno, co o něm víme.

Jste již několikátou generací lékařů ve Vašem rodu. Je to pouze z tatínkovy strany, nebo i maminčiny?
Ne, to je jenom z tatínkovy strany, kde byli všichni lékaři počínaje pradědečkem a tímhle prastrýcem. Také můj strýc a moje sestra. Ale z maminčiny strany to byli většinou učitelé na různých základních školách, středoškolští profesoři. A děda byl podnikatel.. To byli Středočeši, pocházející ze Zásmuk, to je takové malé městečko na Kolínsku.

V čem podnikal?
Děda měl obchod s textilem a vlastnil továrnu na dřevěné hračky. Hlavní, co měl, tak licenci na Člověče, nezlob se v České republikace. Továrna byla znárodněna jako Tofa.  

A chtěl jste to nějak obnovit v restituci?
Tak ta samotná továrna a život mojí maminky by byly téměř na román, protože za života mojí maminky o tu továrnu přišli třikrát. A vždycky podle platných zákonů. Poprvé, protože děda byl velký činovník Sokola a Sokolové měli nějakou tajnou organizaci proti Hitlerovi, tak děda šel do koncentráku a továrnu zabavili a dosadili do ní národního správce. Děda koncentrák přežil, osvobodili ho Američani. Když se v pětačtyřicátém vrátil domů, pokračoval v továrně. V osmačtyřicátém mu zase továrnu sebrali a zavřeli ho znova. Takže to o ní přišli podruhé. A po roce osmdesátdevět, na to si dobře pamatuju, zavolali maminku a říkali, tak co tady po Vašem dědečkovi zbylo? Já jsem měl představu, že ta restituce bude vypadat tak, že řeknou: „Tady jste měli továrnu, tu jsme 40 let užívali, a tady ji máte nazpátek.“ Ale omyl byl pravdou. Řekli: „No tak po Vašem dědečkovi tady zbyly pozemky a ta budova. To všechno ostatní si musíte koupit.“

Myslíte koupit tu výrobu?
Ano, tu výrobu. Protože ty stroje už mezitím byly jiné. Řekli 12 nebo 16 miliónů, už nevím. A umíte si představit, když jsme tehdy vydělávali dva a půl tisíce měsíčně a někdo řekl, abychom dostali po dědovi továrnu nazpátek, že musíme zaplatit takové peníze. Tak z toho vznikla akciová společnost a maminka dostala akcie. Tu akciovou společnost někdo vytuneloval, úplně ji zrušil. A teď je tam místo továrny sklad vykopané hlíny z opravovaných silnic. Takže třikrát za život maminka přišla o jednu a tu samou továrnou a vždy to bylo podle platných pravidel.

Tak to je smutné. Já si právě ještě z dětství pamatuji na hračky Tofa. Nevěděla jsem, že veškeré tohle know-how založil Váš dědeček.
Veškeré ne, protože oni tehdy dali víc těch továrniček dohromady a vytvořili z toho koncern s ředitelstvím v Semilech. Já jsem tam ještě za restituenty, za maminku, zasedal v dozorčí radě, než to pak někdo vytuneloval a zlikvidoval.

Jak vypadalo, pane profesore, Vaše dětství? Byli na Vás rodiče přísní?
Moje dětství vypadalo moc hezky. Na ně mám opravu moc hezké vzpomínky. Maminka byla šíleně přísná. My jsme byly tři děti. Bydleli jsme na Vinohradech u Riegerových sadů v Krkonošské ulici. Když jsem přišel z venku o pět minut později, tak jsem dostal týden hausarest a nikam jsem nesměl. Maminka byla strašně přísná. Nemlátila nás vařečkou, říkala, že jí stačí její pravačka. Že jí má od toho praní a s námi dost vycvičenou. Tatínek byl velice hodný, ten mě uhodil jednou v životě. Máme u Jevan takovou chatičku a tam měla cvičení Lidová milice. U něj poztráceli náboje a já je přinesl domů. Můj tatínek nenáviděl zbraně. On, když v sedmačtyřicátém končil medicínu, tak dostal umístěnku do Děčína na chirurgii a tam ošetřoval spoustu kluků, kterým po nálezu granáty utrhly ruku. Tak to bylo jedinkrát v životě, kdy mě tatínek seřezal. Jinak on byl strašně hodný. Maminka byla taky hodná, ale přísná. Takže dětství jsme měli opravdu hezké, protože rodiče se nám ohromně věnovali. Tatínkovo veškeré snažení směřovalo k tomu, aby rodina byla spokojená.

Čemu jste se věnoval ve volném čase? Měl jste organizované aktivity v podobě kroužků jako dnešní děti, nebo jste si naopak volný čas organizoval sám?
Maminka byla té zásady, že nemáme mít moc volného času. Takže každý den jsem něco měl. Dvakrát týdně jsme chodili do Sokola. Dvakrát týdně jsem chodil na němčinu a jednou týdně ze začátku na klavír. Každý den odpoledne jsem něco měl. Pak jsem plaval a hrál pozemní hokej. Maminka měla zásadu, že každý den odpoledne něco musíme mít, aby jsme se neflákali po ulici.

Zůstaly Vám zájmy z dětství do dospělosti?
Určitě mi zájem o sport zůstal. Od malička jsme sportovali, děda z maminčiny strany byl Sokol, a tak to mám v „krvi“.

Také se dozvídám, že pan profesor sbírá stará auta a motocykly, zrovna si pojede vyzvednout model od Messerschmittu, výrobce letadel za 2. světové války, který má 2 místa k sezení za sebou. Je to parádní úlovek, neboť jsou údajně pouze 2 až 3 modely v republice.

V rozhovorech jste zmínil, že jste se těžko vyrovnával s rozhodnutím syna odejít z lékařské fakulty. Jak dlouho jste se s jeho odklonem od medicíny vyrovnával a co Vám tehdy pomohlo. Co se Vám honilo hlavou?
Vyrovnat se s tím mi pomohlo vědomí, že je to jeho život a je důležité, aby on byl spokojený. Tak jsme se s tím vyrovnali, on je spokojený, má svou úspěšnou životní dráhu. Oba dva synové mají hezkou rodinu, takže jsou šťastní. Doufám, že aspoň některé vnouče, je jich pět, by mohlo studovat medicínu.

A jak jsou teď velké?
Vnoučata jsou od 4 let do 10.

Rozhovor pořídila: Jana Martincová

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

1. Dětství a lékařská tradice - diskuze

  • Jani, tak osobní setkáním s tímto člověkem ti fakt závidím. Mám ho ráda.
    Jinak s tou továrnou je to síla, chudáci. Těším se na zítra. 
    sazicka   | 09.01.2012 11:14:07
    Reagovat | URL příspěvku
  • to je mazec
    s tou tovarnou.
    Ale hracky TOFA furt funfgujou, ne? Ja mam pocit, ze Maruska od nich neco ma.
    zajic   | 09.01.2012 10:53:14
    Reagovat | URL příspěvku
  • Moc hezké čtení. Náš taťka taky docela těžko nese, že nikdo z nás tří nejde v jeho stopách a nebude mít komu předat ordinaci, leda by ještě překvapila sestra, která letos končí gymnásium a zatím není pevně rozhodnuta co dál. 
    Evulik25   | 09.01.2012 09:59:13
    Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Dobrý den, potřebovala bych radu ohledně syna. Jsou mu 2 roky a 8 měsíců. Byl kojen 7 měsíců. Už od malinka je na mě závislý. U babiček byl dohromady čtyřikrát přes noc, nejdříve plakal, pak už to zvládl bez breku, ale nešťastný. S jídlem se trápime cca od roka. Nechce jíst s nikým jiným než se mnou. Do teď mi odmítá jíst kousky. Takže doteď mu jídlo mačkám vidličkou, když cítí maso, hned ho vyplivuje. Myslela jsem, že to bude problém s kousky jako takovými, ale sušenky a to co mu chutná normálně sní, rozkouse. Celkově ho do jídla musíme nutit. Ovoce nechce vůbec, jí pouze kapsičky. Jogurty má rad, kakao a k večeři pouze chleba se žervé. Šunku, sýr taky odmítá. Jídlo se snažíme řešit různými doplňky stravy k navození chuti k jídlu. Věřím, že z toho vyroste. Teď v září nastupuje do školky a já doufám, že až uvidí ostatní děti, tak začne papat normálně. Více mě ale trápí ta závislost na mě. Je nešťastný i s manželem. Potřebovala bych poradit, jak ho to odnaučit. Před 8 měsíci jsem začala chodit na poloviční úvazek do práce, mysleli jsme, že se to zlepsi, když nebude furt se mnou. Ale je to stále stejně. Vždycky tu dobu přetrpi, pláče když odcházím. Neustále ho ubezpečuji, že se vrátím, že jdu jen do práce. Je vidět, že tomu rozumí, ale přesto se to nelepší, spíše naopak. Moc děkuji za jakoukoliv radu. Šafránková

Dobrý den, ohledně synovy stravy se poraďte s ošetřujícím lékařem. Pokud dítě prospívá, i když konzumuje jen určitá jídla, pak není důvod k obavám. S lékařem byste ale také měli konzultovat případné doplňky stravy, které dítěti dáváte. Ne všechny musí být pro takto malé dítě vhodné. Také by možná bylo dobré, aby lékař chlapci udělal krevní obraz, jestli mu opravdu nějaké živiny chybí, abyste mu nepodávali nadbytečné množství některých živin či vitamínů. Některé děti vykazují při jídle zvláštnosti, jedí jen určitá jídla a vybírají si. Není dobré dítě do jídla nutit a nutit jej k experimentování. Nová jídla však je dobré nabízet, v případě zájmu nechat ochutnat. Chutě dětí se mění a časem třeba syn může být ke zkoušení jiných jídel přístupnější. Zvláštnosti v jídle však ale také mohou vykazovat děti např. s poruchami autistického spektra, či děti hodně v jídle konzervativní. Mám příliš málo informací a váš syn je příliš malý. Ohledně pobytu bez vás nepíšete, kdo syna hlídá, když jste v práci. To že pláče, když odcházíte bývá u dětí normální. Je potřeba mu to citlivě vysvětlit na úrovni jeho chápání a vývoje. Dobu odchodu však neprodlužovat, dítě ani nadměrně nelitovat, nemazlit apod. Potom by si myslelo, že váš odchod je něco mimořádného a je důvod se bát. Takto malé dítě také nemá ještě vyvinutý pojem času, žije přítomností a myslí si proto, že odcházíte navždycky. Trošku mi z vašeho popisu připadá, že maličko chcete, aby na váš syn byl závislý, že vám to dává dojem výlučnosti a důležitosti. To vše dítě vycítí. Proč myslíte, že dobu bez vás protrpí. Žádné malé dítě se pokud je o něj dobře postaráno, má dobře rozvinuté citové vazby a navíc třeba už zná osobu, která jej hlídá, se celé čtyři hodiny určitě netrápí a také není důvod , aby bylo nešťastné. Nemohou to být spíše vaše domněnky? Zkuste chování a vývoj syna zkonzultovat s dětským klinickým psychologem. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | dnes, 06:20
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce
×