Čtvrté nastavení aneb nemocný pan inženýr

Ani tohle nastavení se neobešlo bez komplikací. Vedení města Prahy usoudilo, že úplně nejlepší bude všechny stavební a silniční úpravy dělat v době prázdnin, kdy je Praha přeplněná k prasknutí. Naše klasická trasa byla kvůli úpravám ucpaná, tak nás navigace odklonila na druhou trasu, kterou jezdíme také docela často. Jenže na téhle trase byly v důsledku úprav zase uzávěry. Byli jsme asi 6 km od klininy a nemohli jsme tam nikudy najet, protože bylo všechno ucpáno a navigace nás pořád cpala do zákazů a slepých ulic. Nakonec jsme v zoufalství zamířili směrem na Motol, protože odtamtud je Mrázovka vzdálena jen asi 3,5 km. S velkou slávou jsme v půl desáté dorazili na kliniku. Jeli jsme tři a půl hodiny. Hrůůůza.

Přijeli jsme akorát a trefili se přesně do času, kam nás chtěla logopedka nacpat. Náš pan inženýr je totiž momentálně v nemocnici a minimálně ještě měsíc bude doma, takže máme náhradníka. Přiznám se, že mi byl okamžitě sympatický jak vzhledem tak jednáním. Tomášek ale tentokrát zklamal a hned jak jsme vešli do místnosti a uviděl ho, tak spustil tak zoufalý pláč, že mě až zaskočil. Paní logopedka se snažila panu inženýrovi vysvětlit, že už si Tomášek zkusil svoje a tak se brání pláčem. Usadila jsem se s ním ke stolu a nechala ho, aby se uklidnil. Logopedka mu nasázela na stůl spoustu hraček, ale Tomášek všechno ignoroval. Tak jsme zatím povídali. Tomášek se nám totiž na dva dny zasekl a vůbec nám nereagoval na zvuk. První kontrola byla samozřejmě monitorovacíma sluchátkama a pak jsem volala sos logopedce a do Tamtamu. Nakonec mě uklidnila až Iva z Ostravy, její Kubíček byl implantovaný o týden dříve než Tomášek. Popovídaly jsme si o problémech a zjistily jsme, že máme ty problémy stejné. Po deseti minutách se Tom uklidnil natolik, že jsme mohli začít spolupracovat. Ukázala jsem mu, ať si sundá ouško a dá mi ho. Pan inženýr nasadil kabel a začal zkoušet. Předem nám řekl, že nebude Tomovi do nastavení moc zasahovat, protože ho zná jen z dokumentace a nejlíp mu samozřejmě pomůže jeho pan inženýr. Pochlubila jsem se, že Tomášek už umí podmíněnou reakci na zvuk a vytáhla jsem vlastní pomůcky a ukázali jsme. No, nebylo to úplně ideální jako doma, protože tam používám bubínek, tamburínu, triangl, cvakačku a agogo a tady mu šly ty zvuky z počítače a to je trošku jiné. Nicméně se předvedl moc hezky. Naštěstí se všechno obešlo bez nějakých nepříjemných zvuků a tak i bez dalšího pláče. Abychom se vyhnuli zasáhnutí do nastavení procesoru, tak k té naší současné mapě vytvořil tři další silnější a máme za úkol je vyzkoušet, abychom napříště dokázali říct, která by případně vyhovovala a která ne. Tady se trošku zastavím a pokusím se vysvětlit, co je to ta mapa. Tedy spíše jak ji já sama chápu. Je to v podstatě nastavení zvukového rozsahu toho umělého ouška – tzn. hlasitost, intenzita atd. Tomášek je ještě moc maličký, aby dokázal říci, co slyší a co ne, i když umí tu podmíněnou reakci na zvuk a tyhle nové tři mapy nám pomůžou se posunout dále. Minimálně rok bude trvat, než bude procesor alespoň základně nastaven.

Teď ještě maličko odbočím. Díky tomu ovladači, který máme se nám bude s těmi novými mapami dobře manipulovat. Procesor se sám o sobě dá ovládat dvěmi tlačítky a to různým počtem zmáčknutí a jejich kombinací, což je šílené. Když jsem pročítala návod, tak mi vstávaly vlasy hrůzou na hlavě. Díky ovladači, který má Tomášek od Vás, se stačí podívat na displej, kde je všechno krásně vidět. Vybití akumulátoru, odpojení cívky od magnetu v hlavičce – v tomto případě dokonce ovladač i zařve, že je odpojeno, funkčnost celého procesoru – tzn. třeba přerušený kabel, chyba procesoru, rozbitý procesor atd. Ovládáme jím hlasitost a momentální mapu, kterou používáme. Všechno úplně jednoduše a přehledně. Navíc je ovladač strašně šikovný. Má sice omezený dosah, ale díky tomu ho dokážu i snadno najít. Jednou se mi stalo, že mu upadl v bytě a já ho nemohla najít, tak jsem si vzala ovladač a šla ho hledat, pomaloučku jsem postupovala a když v ložnici začal ovladač vřískat, že je odpojená cívka, tak jsem věděla, že je někde tam a nakonec jsem ho i našla. Tohle všechno jen na vysvětlenou, jak moc nám ovladač usnadňuje život s CI.

9. září jedeme na první logopedickou konzultaci po implantaci. Jsem zvědavá, jak to bude probíhat. Jestli bude odlišná od těch předchozích.