Patří 2leté děti do školky? Ne, když do zařízení, tak do jeslí!

Vždycky šílím, jak něco, co tady fungovalo naprosto báječně, stát zruší, aby za stejným účelem vymyslel úplnou šílenost.

No, posuďte sami.

Stávající argumentace na téma 2letých dětí ve školce je pouze o 2 odpovědích: ANO a NE.

Na jedné straně stojí zděšení školští odborníci s argumentací, jak mohou ve školkách zvládnout dvouleté děti, že školky jsou instituce zaměřené na vzdělání, ne na péči o dítě ve smyslu výměny plen. A navíc, že dvouleté dítě by mělo být stále u matky, ne-li i v těch dvou letech viset na jejím prsu.

Z druhé strany se ozývá argument maminek, které musí nastoupit do práce a nemají pro dítě pečovatelku.

Obě strany mají přitom pravdu a argumenty doslova pádné.

Ale jako by viděly jen jedno řešení, ke kterému je možné se vyjádřit pouze ANO či NE. Problém však vězí právě v tom řešení.

Nevidím nic závadného na tom, že 2leté dítě půjde na 3 hodiny hry a 2 hodiny spánku denně do kolektivu. Sama jsem to u obou dětí takto praktikovala, u dcery od 2 let, u syna od 2 a půl roku. Nemusela jsem, chtěla jsem se na chvíli dostat z toho mateřského stereotypu, pracovat na sobě i jinak než pouze na svém mateřství, které ale přitom vnímám jako jednu z pro mě nejdůležitějších životních rolí. Jako bych věděla, že se do toho regulérního pracovního procesu díky péči o děti, zvláště ADHD syna už nikdy nepodívám, že si jej tedy musím dávkovat už takto po kapkách od začátku mateřství.

Co je však závadného, tak opravdu umístění 2letého dítěte do školky. Sama jsem u dcery absolvovala tuto eventualitu prakticky. Ale pouze asi 1 nebo 2 dny. Školka sebe nazvala vhodnou pro děti od 2 let, byla to školka Montessori. Po naprosto tragické zkušenosti jsem se obrátila na jesle, kde mně to přišlo zprvu příliš nalajnované, proto jsem zvolila onu alternativní školku. Z dnešního pohledu to samozřejmě vidím jako velkou hloupost. Naopak nalajnovanost v jeslích se ukázala být velkým pozitivem. Sestřičky měly s dětmi zkušenost, měly jasný postup umístění dítěte do tohoto zařízení, adaptace v prvních dnech a alespoň v těch jedněch měly děti neskutečně rády. Tehdy jsem prohlásila památnou větu: „Tady si to, Sofi, zapamatuj, tak dobře se již v životě nebudeš mít v žádném kolektivním zařízení.“ Dceru ty 3 hodiny bdění v jeslích nesmírně obohatily a dnes je jeden z nejvíce sociabilních lidí, které znám. Jiným případem byl ADHD syn, u kterého jsme jej naopak potřebovali na kolektiv zvykat. Bohužel se kmenové jesle několik měsíců rekonstruovaly a děti byly přesunuty jinam, kde sice k péči nemohu říci ani popel, ale nebylo tam tak vřelé prostředí jako v původních. Syn si dodnes pamatuje, že se mu tam tolik nelíbilo, jako v původních, kam se naštěstí ještě na závěr roku děti vrátily. 

Ne školky, ale jesle potřebujeme pro 2leté děti

A tady jsme u jádra pudla, jak se říká. Ano, dvouletým dětem určitě na pár hodin denně kolektiv neuškodí, u nás to skutečně bylo od 9 do 14 hodin, z čehož od 12, někdy od 11.30 děti spaly.

Co ale dětem uškodí, tak školkový přístup. 

Nevolám po návratu socialismu, ale musím férově uznat, že v některých směrech jsme vylili vaničku i s dítětem. Nevolám po návratu budovatelských jeslí, kde bylo dítě od půl šesté ráno do čtyř odpoledne. A to již od půl roku věku. Na druhé straně, pokud se na matku otec dítěte „vykašle“, stát mu to umožňuje a naordinuje mu úplně směšné alimenty, pak bychom i těmto maminkám měli umět vyjít vstříc.

Určitě nebude vstřícný krok spočívat ve zrušení pro děti odpovídající péče v jeslích a jejich náhrada ve školkách.

Co ve školkách 2leté děti a jejich rodiče čeká?

Zkusím nastínit pár scénářů, které mě napadají:

Rodiče malých dětí se zcela jistě mohou připravit na to, že jim hned první den bude školka, která nemá žádné schéma adaptace dětí, volat, že dítě ve školce nechce být, v horším případě už 2 hodiny pláče a chce maminku.

V počtu dětí, jaké školka má, není možné ani žádnou adaptaci a individuální péči vést. Zatímco ve školce je kolem 25 dětí na dvě paní učitelky, tak v jeslích 6-7 dětí na jednu „tetu“, zdravotní sestru. Resp. dříve to byla zdravotní sestra, ale bohužel jesle byly roku 2012 zcela vyňaty z působnosti Ministerstva zdravotnictví, takže nyní v nich může být zaměstnána i sociální pracovnice nebo pedagog, ale co si budeme povídat, v tomto věku je na péči a rozvoj dítěte nejlépe proškolena a připravena zdravotní sestřička.

Zatímco tety byly připravovány jako zdravotní sestry na péči o dítě a aktivity odpovídající věku dítěte, tak ve školkách již jede předškolní vzdělávací proces, zcela nevhodný pro dvouleté děti.

Situace s dítětem, které byly v jeslích naprostým standardem spadajícím do péče o dítě a nikdo vás o nich neinformoval s hrůzou v očích jako o patálii, tak ve školce vám bude dennodenně líčeno jako velký problém.

Na třídních schůzkách se pak můžete připravit na narážky rodičů starších dětí, zda i jejich dětem je kvůli dvouleťákům věnována patřičná pozornost, jestli by vůbec ti malí ve školce měly být. 

Nervozita rodičů bude s přibývajícími stesky učitelek narůstat, přenášet se na dítě, které takto určitě nebude mít první vstup do kolektivního zařízení uchován jako pozitivní zkušenost.

Proč stát zrušil pro 2leté děti jesle a snaží se je dostat do pro ně nekompetentních školek?

Jesle v období těsně po roce 2000, kdy jsem je měla možnost poznat na vlastní kůži, byly rodinnou, stran řádu, režimu, přístupu k dětem propracovanou institucí, logicky propracovanou. Proč se stát místo toho, aby se vrátil k osvědčenému řešení, snaží hledat „jinou“ cestu, u které již od počátku ví, že nemůže fungovat? Že bude znamenat trauma a nepéči jak pro 2leté, tak i pro starší školkáčky? Kdy ani jedna skupina nemůže být v tomto systému stran péče i vývojově uspokojena?

Zase je vše o penězích

Odpověď je jednoduchá. Jesle stojí rodiče měsíčně 6 000 Kč, státní školka cca 1 000 až 1 500 Kč. Je tedy evidentní, že na prvním místě stojí otázka financí, kdy stát jesle podporuje výrazně méně než místa ve školkách.

Zatímco jesle byly dříve jasně oborově začleněné, tak dnes je evidentní, že pro ně příslušný odborník, obor, ministerstvo chybí. 2leté děti by ještě skutečně pod Ministerstvo školství spadat neměly. Opravdu již v tomto věku máme začít zcela vážně chodit na třídní schůzky?

A ještě trocha zamyšlení závěrem:

Nemohu jinak než se závěrem vrátit k vlastní zkušenosti s jesličkami, jak jim dodnes láskyplně říkám. Co totiž bylo zvláštní, samozřejmě pozitivně zvláštní, tak jesle byly dosud jedinou kolektivní institucí, kde hyperaktivní syn neměl jediný problém. Ani s tetami, ani s kolektivem. Což zřejmě nejen u mě vyvolává otázku: „Neměly by se nakonec ty školky, školy, gymnázia a další od těch jeslí vlastně učit, namísto toho, abychom je rušili či se tvářili, že už na nich jako společnost nemáme zájem?“

Zvýšit karmu článku můžete na: https://janamartincova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=666595