Inzerce

Jaký je Váš vztak k interupcím?

Anketa

Jaký je Váš vztah k interupcím?

odsuzuji je, a to i ze zdravotních důvodů

3% (hlasovalo 5)

jsem pro pouze ze zdravotních důvodů

9% (hlasovalo 14)

je na ženě, aby se sama dle své situace rozhodla

87% (hlasovalo 129)

Celkem hlasovalo: 148

Inzerce

Tuto anketu jste inspirovaly Vy, holky Bolky.

Předchozí článek Nechal/la byste pokřtít své dítě?

Další článek Psací a kreslící potřeby Stabilo

Komerční sdělení

Související články

Jaký je Váš vztak k interupcím? - diskuze

Vložit příspěvek Članky s diskuzí

Interupci neuznávám,ale šla bych na ni buď ze zdrav.důvodů a taky určitě ze znásilnění.protože i kdybych to dítě donosila,nevím,jak bych se zachovala po porodu,buď adopce,jenže kdoví,jak bych to nesla-těžko říct,takže asi radši interupce.

Brusssinka | 09.08.2009 21:32:57
Reagovat | URL příspěvku
Šla bych jen v případě,že by bylo vážně ohroženo zdraví.Jinak, co si člověk uvaří, měl by i sníst.Pokud by byla nouze o zázemí pro miminko, raději bych ho porodila a dala do adopce.Vždycky jsou jiné možnosti než miminko zabít.Ono za to nemůže,že si ho někdo nezodpovědně pořídil.

agnes.ch | 29.06.2009 08:54:49
Reagovat | URL příspěvku
jsem proti interupci,vlastně ne proti ní samotné,myslím že existují vážné důvody proč na ní jít,jen prostě nechápu ty,kteří si myslí že,,vycucnou,,neživý zárodek,nic se neděje a jde se dál.Viděla jsem maketu dítěte v tzv.interupčním stádiu,má všechno to,co každý z nás,jen malou velikost.Byla jsem ohromená a ujistilo mě to jen v tom že bych svému dítěti právo na život nevzala.

lucie73 | 05.05.2009 22:48:58
Reagovat | URL příspěvku
Ja osobne bych na interrupci nikdy nesla. Treba kvuli tomu, ze zrovna mam moc prace, malo penez, nevhodne bydleni, rodinne starosti. To vse se da, myslim, vyresit. A navic, neumim si predstavit, jak bych s tim zila dal. Nedokazala bych se s tim vyrovnat. Porad bych si predstavovala, jake to dite mohlo byt, kolik by mu uz bylo let. Ale jsem vdecna osudu, ze me nikdy nepostavil pred volbu, zda mit ci nemit postizene dite. Obdivuji ty, ktere se rozhodnou ho, i pres postizeni mit. Neumim si predstavit, jestli bych to dokazala.
Ale kazdopadne jsem nazoru, ze kazdy si to musi rozhodnout sam a vyrovnat se se svym svedomim. Zakaz by nic neresil, dochazelo by k tomu stejne. Jen by zeny nemely brat interupci jako formu antikoncepce. To vazne odsuzuji

janasmile | 16.09.2008 15:03:11 | Reakcí: 3, poslední: 29.06.2009 09:09:14
Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
- RE:
  Souhlasím s tebou.Já bych na interupci šla jen ze zdravotních důvodů kdyby mi řekli že by bylo dítě postižené.Jinak ne.
  
  Jana+dvakluci | 17.09.2008 17:54:23
  Reagovat | URL příspěvku
  - RE:
    Ja asi ani tak ne. Ale to se mi to mluvi, kdyz jsem nebyla v te situaci, co? Vazne nevim, ale snazila bych se byt tak silna. Taky urcite hrozne zalezi na mire postizeni
    
    janasmile | 17.09.2008 20:03:43
    Reagovat | URL příspěvku
- RE:
  To jste popsala úplně přesně.Dneska mnohé holky berou inerupci jako ,,formu antikoncepce,,.Je to šílené.Stačí přitom neroztáhnout nohy kde komu, přemýšlet než si mimčo pořídí.Člověk si může užívat, ale dneska je tolik možností ochrany, že snad žádné miminko nemůže být nechtěné.A když už něco selže, je zase spoustu možností místo interupce.Interupce je to poslední pokud není zbytí.Protože jsem pracovala u dětí i dospělých s postižením tak vím, že i s dítětem s postižením se dá žít krásně, ale záleží na druhu postižení.Je třeba si pořádně všechno zjistit, co které postižení obnáší.Je to těžké a krásné zároveň.Obdivuji všechny,kteří si dítě s nějakým problémem nechali.Postižení je vlastně nějaký druh problému a problémy se dají řešit.
  
  agnes.ch | 29.06.2009 09:09:14
  Reagovat | URL příspěvku
Interupce je vždycky těžké rozhodnutí.Ale nikdy neodsuzuji ty co se pro ní rozhodnou z jakýchkoli důvodů.Podle mě je v tomto případě interupce daleko lepší než nechtěné dítě,nikdy nemáte jistotu že hormony zafungují tak úplně správně a mamince po porodu tak nějak dojde že to dítko vlastně chtěla.I já jsem stála před tímto rozhodnutím a nebylo to v první chvíli lehké.Koukala jsem na 3měsíční mimi s vědomím toho že jsem znova těhotná,že tohle jsme přeci neplánovali a teď nevíme jestli to zvládnem.Poi 3 dnech rozhodování (už jsem měla vyběhané papíry na interupci)zvítězil názor,že pokud dítko bude zdravé tak ho vlastně chcem.Nelituju toho,obě děti milujem a Jituška je zlatíčko,ale chápu jak těžké je se někdy rozhodnout.

Val.J35 | 15.09.2008 17:37:48
Reagovat | URL příspěvku
Já jsem taky ráda že se u nás ženy mohou svobodně rozhodnout...ale absolutně neuznávám ukončení těhu z důvodu kariéry,to bych tu dotyčnou nejraději...
Na učňáku nám pouštěli interupci na videu,asi jako antikoncepci,pěkně hnusný a určitě u mnoha z nás zafungovalo .
Já ,sama za sebe ,jsem byla vždy přesvědčená ,že bych na potrat nikdy nešla,ale když jsem prvně otěhotněla a začala jsem si pilně studovat různé knížky ,sledovala maminky s dětmi a vůbec vše,co se týkalo miminek. Přišla mi na mysl i otázka :"co když se mi narodí postižené dítě"?
A přiznám se bez mučení,že to bych nezvládla,ne fyzicky,ale psychicky a nedokázala bych vlastní dítě dát do ústavu.Proto obdivuji všechny maminky co tohle zvládají a moc jim fandím a přeji aby se jim i náš stát snažil více pomáhat
Takže jak napsala Jani(Calamity)Nikdy neříkej Nikdy!

Small | 15.09.2008 13:50:04 | Reakcí: 6, poslední: 17.09.2008 20:18:45
Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
- RE:
  Spousta lidí si myslí,že péči o postižené dítě nezvládnou. Já sama jedno takové doma mám. Je mu už 15 let. V těhotenství jsem o ničem nevěděla,bylo mi 20 let. Vůbec jsem si nic takového nepřipouštěla a stalo se. Od první chvíle jsem věděla,že ho nedám,i když reakce doktorů a sester byla tenkrát strašná... Ale to už je dávno. Syn je moje zlatíčko a nedala bych ho za nic na světě! Takové dítě váš život obrátí jiným směrem a začnete se radovat z maličkostí. Před rokem se mi narodil druhý syn,je zdravý,i když jsem celé těhotenství neměla jistotu. Na amniocentézu jsem nešla,měla jsem 10-ti% riziko potratu,krvácela jsem. S manželem jsme se dohodli,že nebudeme riskovat život miminka,o které jsme se snažili 18 měsíců a VYŠLO TO! Oba kluci se mají moc rádi a já je mám moc ráda.
  
  plabča | 17.09.2008 15:10:41
  Reagovat | URL příspěvku
  - RE:
    Tak to před Tebou smekám a přeji spoustu dalších krásných chvil
    
    Small | 17.09.2008 17:40:58
    Reagovat | URL příspěvku
  - RE:
    Jsem moc ráda,že nejsem sama,kdo tady má postižené dítě.Mám taky 15letou holčinu.Je prostřední z mých 3 dcer.Nikdo mi před 15 lety amniocentézu nenabídl,nic jsem o tom nevěděla.Bohužel,stalo se.Jen moje manželství vzalo za své.Myslím si,že taková věc lidi stmelí nebo rozdělí.U nás to byl ten druhý případ.Teď mám partnera,který Evičku miluje takovou jaká je.Není to vždycky lehké,ale člověka to obohatí a má asi trošičku jiný pohled na svět.Nikoho ale,kdo dá dítě do ústavu,neodsuzuji.Znám ve svém okolí několik takových případů.Člověk musí být vnitřně silný a odhodlaný,když se o dítě stará doma.
    
    tygřímáma | 17.09.2008 18:17:03
    Reagovat | URL příspěvku
    - RE:
      Tak jsme na tom asi podobně. Moje první manželství taky nevydrželo. Málokterý muž to unese. Můj nynější manžel syna miluje a jsem moc ráda,že jsem ho našla. Vám se asi povedlo to samé,co mi,našla jste Muže s velkým M. Je jich velice málo. Přeji Vám i celé vaši rodině hodně štěstí,lásky a vzájemného porozumění.
      
      plabča | 17.09.2008 19:54:59
      Reagovat | URL příspěvku
      - RE:
        Taky drzim palce. A kluka mas hezkeho, uz je to uplny chlap A taky blahopreji k tvemu muzi, takovych je asi malo
        
        janasmile | 17.09.2008 20:05:12
        Reagovat | URL příspěvku
        
        RE:
        Díky.
        
        plabča | 17.09.2008 20:18:45
        Reagovat | URL příspěvku
Je to strašně těžké rozhodnutí.Já jsem byla vždy na opačné straně,děti jsem mít nemohla a proto jsem to nemohla pochopit.Pak jsem měla maličkého Honzu,měl asi 4 měsíce a já jsem zjistila,že jsem těhotná.Byl to pro mě strašný šok.Nedovedla jsem si představit,vychovat dvě malé děti,tak brzo po sobě a ještě Gabku v první třídě.Prožila jsem si taky pár bezesných nocí.A i já velký odpurce interupcí jsem na ní začala myslet.Styděla jsem se sama před sebou.Ale došla jsem k rozhodnutí,že bych nemohla,byla by to vražda.No příroda rozhodla za mě a zrovna když už jsem se s myšlenkou na další dítě smířila,tak jsem samovolně potratila.Hodně jsem to obrečela a dodnes si v den kdy by se to dítě mělo narodit vzpomenu.Nakonec jsem rok na to otěhotněla znova a mám Zuzanku.To už jsem neměla ani trošičku pochyby.Jsem stále odpurce,ale připouštím,že jsou momenty,kdy je i interupce omluvitelná.

Honafa | 15.09.2008 11:44:02
Reagovat | URL příspěvku
U této otázky dle mého více než jinde platí: "Nikdy neříkej nikdy!"
Vzpomínám si na 3 případy, jichž jsem byla účastna přímo nebo zprostředkovaně přes manžela:
1. Studentky, kterým se přihodilo - těch bylo několik, půl na půl skončilo porodem nebo interupcí
2. Porod dítěte - anencefala (bez lebeční kosti a části mozku) - na přelomu 80. a 90. let, kdy již bylo naprostým unikátem, matka dítě donosila proto, že byla silně věřící, dítě žilo pouze několik hodin
3. Dívka pod zákonem na interupci, která i matce odmítala říci otce dítěte

Ani u jednoho z těchto případů se neodvažuji nahlas říci, co bych v jejich případě dělala já. Jinak se rozhoduje v pohodové situaci tzv. od stolu a jinak v okolnostech, ve kterých se výše zmíněné těhotné ženy nacházely, a které bych si uvědomila až v jejich reálné situaci.

Jsem upřímně ráda, že mě život zatím před první a druhou nepostavil a moc si přeji, abych nečelila ani té poslední .

Calamity J. | 15.09.2008 08:59:32 | Reakcí: 1, poslední: 15.09.2008 13:22:23
Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
- RE:
  Taky jsem ráda, že jsem -prozatím-byla ušetřena nutnosti rozhodování.Pravda, první dceru jsem měla zasvobodna a celkem brzo, rodiče nadšení nebyli, že jim zůstanu na krku i s dítětem, ale moje rozhodnutí, dítě si nechat plně podpořili.Asi je to tím, jaké má kdo zkušenosti-moje mamka si moc vytrpěla s tím, aby mě a bratra vůbec donosila, měla několik samovolných potratů, takže u nás slovo interupce nepadlo ani náhodou.Spíš se jim nelíbilo mé pubertální rozhodnutí zůstat svobodná, protože" TOHO CHLAPA UŽ TAK MOC NEMILUJU A NECHCI S NÍM ŽÍT", ale po počátečním šoku rozdýchali i to.Syn byl plánovaný a moc chtěný a tahle třetí opička byl pro mě trochu šok,ale od počátku nebylo co řešit, bydlet máme kde, jíst taky máme co, oblečení chodíme slušně a ikdyž by peněz bylo potřeba dvakrát tolik, nouzí netrpíme, takže důvod pro přerušení nebyl.Manžel by si přál ještě jedno a věřte mi, udělám vše pro to, aby se to nestalo, zdravotně na tom nejsem ideálně a ty nervy už taky nemám jak zamlada a moc nerada bych řešila otázku-nechat si to ,nebo dát pryč?A nedej Bože, kdyby se nám přece jen povedla ta dvojčata, brrr.Interupce nezavrhuji, ale ani je neberu jako antikoncepční metodu.Já bych to hodně těžko nesla, nechci se v této situaci ocitnout.A vůbec jako nejhorší varianta mi připadá -z hlediska svědomí-dítě donosit a dát k adopci.vím, že je plno lidí, co počít nemohou, a byli by štastní za adopci takového miminka, ale to bych tedy nerozdejchala.ale to už by byl námět na úplně jinou diskuzi.....
  
  janca11 | 15.09.2008 13:22:23
  Reagovat | URL příspěvku
Svoboda rozhodnutí
Jsem ráda, že u nás je možnost se svobodně rozhodnout - i např. pro používání antikoncepce. Když si vzpomenu, že nedávno a Polsku řešili zákon na zákaz interupce, připadalo mi to naprosto šílené... Určitě se mohou ženy někdy ocitnout v situacích, kdy není jiné východisko. Nakonec, každý by měl soudit jen sám sebe.

Sunny | 14.09.2008 22:13:35 | Reakcí: 2, poslední: 15.09.2008 08:55:37
Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
- RE: Svoboda rozhodnutí
  Souhlasím s Tebou,člověk opravdu nikdy neví,kdy se dostane do situace,kdy se bude muset rozhodnout,zda dítě ano či ne.Nikoho neodsuzuji.Je dobře,že nemáme podobné zákony jako v Polsku.
  
  tygřímáma | 15.09.2008 08:08:57
  Reagovat | URL příspěvku
- RE: Svoboda rozhodnutí
  Mám stejný názor. Například když jde o znásilnění (tak bych se určitě nerozhodovala).
  
  Stáňa | 15.09.2008 08:55:37
  Reagovat | URL příspěvku

Poradna

Zavírání se v pokoji

| Ada1215 | 18.10.2020, 16:29

Dobrý den, dceři je 12 let a v poslední době se neustále zavírá ve svém pokoji, nechce s námi moc komunikovat a dokonce jí i vadí, nechávat otevřené dveře do svého pokoje, i když ví, že tam bez jejího vědomí nebudeme vstupovat. Snažíme se její soukromí respektovat, vždy klepeme na dveře, pokud s ní chceme mluvit. Nevím, jestli je to puberlou nebo proč nám jako rodičům přestala věřit. Podotýkám, že se u nás doma nic nezměnilo, vše funguje jako dřív. Někdy mám pocit, že jí i vadí jen moje přítomnost. Přitom jsou ale dni, kdy se spolu normálně bavíme, dokonce se mi tu a tam s něčím svěří. Ale takových chvil je čím dál méně a bojím se, aby nevymizely úplně. Vím, že má nějaké problémy s kamarádkami, ale o tom vůbec nechce mluvit. Dále mě trápí její vztah s otcem . mým manželem. Ten je na ní poměrně přísný, což vůbec není na škodu, ale mám pocit, jako by se úplně vytratilo jakékoliv prřátelství mezi ní a otcem. Dokonce se i vyjádřila v tom smylsu, že by bylo lepší, kdyby s námi vůbec nebydlel. Všechno je mi to hrozně líto. Poradíte mi, prosím, jak vylepšit komunikaci a vztahy v rodině? Jak docílit toho, aby se situace ještě nezhoršovala? Dcera ví, že ji mám moc ráda a že mlže kdykoliv přijít, pokud ji bude něco trápit. Myslím, že ví, že mi může věřit.
Děkuji za radu.

Dobrý den, u vás doma se jak píšete, nic nezměnilo, ale jak to tak vypadá, tak se změnila vaše holčička. Vaše dcera podle popisovaných projevů evidentně vstoupila do období dospívání a chová se adekvátně svému věku a vývojovému období. Vy jako rodiče respektujte její potřebu většího soukromí a zavřené dveře jejího pokoje. Naopak pokud dcera přijde a bude si s vámí chtít povídat, pak tyto chvilky využijte na maximum a snažte se na ni udělat čas a vyslechnout ji. Příležitost si s ní popovídat, dozvědět se také nějaké informace o ní a o tom co prožívá se nemusí po delší dobu opakovat a to že byste na ni neměli čas může podkopat její důvěru ve vás. Nevyzvídejte nic o vztazích s kamarádkami, nepodsouvejte jí problémy, ale naslouchejte. V případě vyzvídání se dcera ještě více uzavře do sebe a neřekne vám nic. O období dospívání bylo napsáno mnoho literatury, stačí zapátrat na internetu, který se jen hemží radami jak komunikovat s dospívajícími dětmi. Lze také vyhledat některou z poraden pro rodinu a mezilidské vztahy, kde můžete pod vedením odborníka na komunikaci v rodině pracovat. Přesto všechno se připravte na to, že toto období je pro všechny zúčastněné členy náročné, ale také důležité. Vždyť z vaší holčičky se má stát sebevědomá mladá žena. Ohledně vztahu s otcem nejsou popisované projevy také nic neobvyklého, je ale potřeba i ze strany otce zapracovat na zlepšení komunikace a přiblížení se dceři. Na tomto místě si níže dovolím vložit odkaz na článek, který jsem v létě četla na internetu a kde možná najdete některé odpovědi na vaše dotazy.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 19.10.2020, 10:28

Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi

Inzerce

Výpočet termínů - kalkulačka

Ovulační kalkulačka

Vypočtěte si Váš termín ovulace! Kdy budete mít plodné dny? Výpočet ovulace Vám provede naše ovulace kalkulačka.

Zadejte datum prvního dne poslední menstruace:

Těhotenská kalkulačka

Vypočtěte si v naší těhotenské kalkulačce, kdy Vás čekají ultrazvuky, kdy obdržíte těhotenskou průkazku, kdy se podrobíte triple testu, kdy se vyšetřuje streptokok, kdy se provádí amniocentéza, kdy byste si měla nachystat věci do porodnice, kdy nastupujete mateřskou dovolenou.

Zadejte datum prvního dne poslední menstruace:

Termín porodu

Vypočtěte si termín porodu:

BMI

Kategorie BMI jsou zjednodušeným modelem, které nám pomáhají se zorientovat v naší tělesné hmotnosti.

Body Mass Index (BMI) udává méně přesné údaje zejména u dětí, starších lidí a aktivních sportovců. Přesnější posouzení tělesné váhy než kalkulačka BMI může provést odborník, který zahrne i další parametry: např. pohlaví, věk, objem svalů, typ postavy a celkový životní styl.