Tak holky, krásné ranní vyhajání do růžovoučka mělo být předzvěstí krásného dne. Houbeles. Když jsem v půl jedné uspala Toma, protože se mu kupodivu chtělo hrozně spát, tak jsem se najedla a začala třídit hromadu papírů. Najednou mi projela čelistí taková bolest, že jsem myslela, že se po.... Slupla jsem na to brufen a čekala, že to zabere jako obvykle, jenže tohle se stupňovalo a to tak, že jsem nemohla ani otevřít oko. To už jsem brečela bolestí a myslela, že se zblázním. Do toho se probudil Tomášek s hysterickým brekem. Šla jsem pro něj do postýlky a snažila se udržet klidný obličej, ale tekly mi slzy od bolesti. A to Tomina spustil na novo, takže jsem ho dala do postýlky a rychle volala svému zubaři - nic, Ládíkovo zubaři - nic, oběma zubařům v Jiříkově - nic, tak do Rumburka Vodvárkovi- vzali to a vezmou mě. Jenžě jak budu řídit, když nemůžu pomalu otevřít oko. Tak volám Ládíkovi, ten zrovna něco řešil se šéfem,ale okamžitě se sbalil, dojel pro mě a ovezl mě. Teda něžnějšího zubaře jsem nikdy nezažila, teda kromě paní doktorky Petrové v Jiříkově. Když se mu povedlo vykutat plombu, která teda vůbec nešla ven a používal přitom vodou chlazenou vrtačku, takže to vůbec nebolelo, tak zkoušel, jestli je ten zub ještě vůbec živý. Takže mi tam nacpal umrtvovací vložku a cement a že se mám za tři týdny objednat ke svému zubaři na vytrhnutí nervů. Najednou to začalo tak strašně bolet, až mi vyhrkly slzy a já začala brečet a padla zpět do křesla a nemohla vstát, tak se mě ptal, jestli mi povolily nervy nebo to tak bolí. Doporučil mi vzít si ibalgin a když to do hodiny nepovolí, tak mám přijet znovu a umrtví mi to a ten nerv vytáhne. Bylo mi fakt blbě, ale Ládík musel do práce zpět, tak jsme volali mojí mamince, aby přišla pohlídat malého. Ještě pořád to trošku pobolívá, ale ta šílená bolest je pryč, spíš to jako trošku pulsuje, jak mi pulsuje krev, ale už je to lepší. Ale na tu bolest teda do smrti nezapomenu, málem jsem se po... Ještě nikdy jsem nebrečela bolestí. I porodní bolesti byly lepší.