Životní uroven - diskuze

Tý jo, Gábi, já ti nevím, ono to je tak nějak relativní...Jednak nevidím přímou úměru mezi životní úrovní, resp. mírou luxusu a životní spokojeností a jednak i ta životní úroveň je pojem dost vrtkavý.Co je to "vysoká životní úroveň"? No jo, jsou na to tabulky, jak ji měřit, já vím. Ale velký dům se starožitným nábytkem? Pro mě teda né. Dům sice taky máme, malý právě není, ale starožitný nábytek, ten bych nechtěla ani za nic. Na mě působí tak studeně, neosobně. Je možná honosný, nebo je za něho považován, má jistě nemalou hodnotu, ale jak říkám, my jsme spíš na dřevo. A zase jsme u toho - on poctivý dubový masiv není taky žádná láce (proto taky pořizujeme postupně) - no jó - takže taky teda žijeme v luxusu? Ovšem, že žertuju. A ty lahvinky? S koňakem, jakkoli drahým, by zrovna mě taky nikdo moc neuctil - jó, to nějakej slaďáček, to by byla jiná.Ale vážně, velký dům napěchovat okázalostmi - klidně, pokud to někdo udělá skutečně proto, že se mu to líbí, že se v tom cítí dobře a příjemně se mu žije. Ale dělat to jen aby ostatní viděli, to teda ne-e. (Tím nemyslím, že oni to dělají jen proto, aby se předvedli, nemíním kritizovat, nikdy jsem tam nebyla, je to jen můj názor pramenící z "naší kotliny".)Co já si pod luxusem a vysokou životní úrovní představuju? To, že budu moct dětem dopřát kvalitní zdravotní péči (a budu-li muset doplatit, tak že na to budu mít), že budu moct dětem dopřát kvalitní vzdělání (a budu-li muset doplatit, tak že na to budu mít), že když zjistím, že vyrostly z bot, tak budu moct jít a koupit jim nové, že nebudu muset u regálu s jogurty přemýšlet, jestli koupit ten za deset korun, nebo jestli si můžu dovolit jen ten za pět, že když bydlíme v místě, kde jsme odkázáni na auto, tak ho máme (i když staré, ale zatím pojízdné), že se občas někam podíváme na dovolenou (a nemusí to být přece pouze exotika), že místo umývání nádobí ho po obědě naskládám do myčky a můžeme vyrazit na výlet, že žijeme spokojeným životem, pro jehož zajištění se ale musíme sami taky nemálo otáčet, nečekám, že od někoho něco dostanu (a od státu už vůbec ne), že..... Dalo by se pokračovat, jsou to možná banality, ale ruku na srdce, pokud budu toto považovat za vysokou životní úroveň (nebo aspoň úroveň, kterou považuji za dostatečnou a vyhovující), tak si většina z nás zase až tak zle nežije.

Povídej,přeháněj.Jak to u nich vypadá?Co mají a my né?