Život ve městě vs. na vesnici. Měnila byste? - diskuze

My bydlíme na vesnici a určitě bych to neměnila. Pro děti je lepší bydlet na vesnici, kde si můžou hrát v klidu venku a je tu čistý vzduch. Jediné, s čím tedy máme problém, tak je rosení oken v zimě. Ale to by nás trápilo i ve městě.

Já o tom před nedávnem dlouho uvažovala. Vesnice mě lákala hlavně z důvodu klidu, možnosti mít zahrádku, nějaká ta zelenina a ovoce 100%bio. Nevýhoda nákupy, bez auta jako bez ruky, a pak školka a škola krapek dál. U mě nakonec vyhrálo město, ale naštěstí malé.

od mala bydlím na vesnici a neměnila bych ani za nic. ve městě sem bydlela 2 měsíce, je to sice málo, ale zkušenost dobrá, na jednu stranu to bylo fajn, dojeli sme z práce a šli se psem kolem Moravy a pak na pivko, kolem baráku nic, zahrada žádná, ale to bylo hrozný. ale určo bych si zvykla, kdybych tam musela být, ale nemusím, tak nechci

Asi do 25 let jsem žila ve městě. Byla jsem tam spokojená,všude blízko.Do školy,do obchodu,do města,za zábavou....Pak jsem asi rok žila v takové větší vesnici kde už nebyli takové možnosti,ale obchod,škola,školka tam byli i autobus tam jezdil každou půl hodinku do města. Před 4 roky jsem se přestěhovala s manželem na vesnici zhruba 540 obyvatel asi 10 km od města. Původně jsem do toho šla stím,že si pomalu budeme upravovat domeček, přijdou děti,nějaké zvířátko prostě pohoda. Ale manžel hned po nastěhování začal jezdit přes týden pracovně pryč,takže jsem tu z větší části sama s dvouma dětma. Krám tu má otevříno 4 dny v týdnu po 4 hodinách, 2 dopoledne 2 odpoledne. Mimochodem je dost drahý na větší nákupy jezdíme do města.Školka tu není ani škola. Od září budu vozit dceru do školky asi 5 km. To je 5 tam 5 zpátka a odpoledne taky. Navíc lidé tu nejsou moc družný,každý je zavřený na tom svém dvorečku u domečku a ikdyž je tu několik rodin s malými dětmi a bydlí i blízko sebe tak se téměř nestýkají. Každý má vyžití na té své zahrádce. Ve městě se ty maminy aspon sejdou na pískovišti a mohou poklábosit. Tedy mé shrunutí jestli bydlet na vesnici nebo ve městě je, že bych se ráda vrátila do města, na vesnici bych už nešla. Je to asi i tím, že tu jsem na všechno sama a manžel je pořád pryč. Docela bych měnila za život v bytě. Ale na velké sídliště bych taky nechtěla. Taková starší zástavba někde na okraji města.

bydlela jsem ve vesnici s cca 300 obvyteli, ale v bytě. Žádná zahrada (matně si pamatuji, že jako dítě jsme nějakou měli, ale pak jsme o ni přišli), jeden obchod otevřený dopoledne...a v době dospívání jsem chtěla do města - obchody, kino.... Pak jsem se přestěhovala k příteli do vesničky ještě o něco menší a jsem tady fakt spokojená. Lidi jsou sice závistiví, pomlouvají, ale to mě fakt netočí. Kačka si celý dny může hrát na zahradě, mám kam dát bazén, kde vypěstovat ovoce a zeleninu a hlavně mám klídek. Dokonce už sousedi respektují i to, že mám malé dítě a když min. týden potřebovali řezat něco na dvoře, přišli se zeptat, jestli Kačka po obědě nespí a že to teda udělají později, aby ji nevzbudili. Mám řidičák, takže zajet si pro cokoliv do 12 km vzdáleného města není problém. Takže za mě jedině vesnice

Do 18let jsem žila na vesnici asi 5000 obyatel, pak jsem 1 a půl roků žila v centru Zurichu a taky dobrý. Co jsem se vdala žiji ve vesnici asi ani 100 obyvatel to nemá A je to tu hrozný Už se těším, až si koupime pozemek postavíme sůj domek klidně aj na vesnici, ale kde je aspon krám, pošta, bus, škola, a školka

od narození jsem žila na vesnici a jediné, co mi vadilo, bylo dojíždění do 15km vzdáleného města do práce a za zábavou. Nechodila jsem tudíž nikam cvičit nebo do kina, protože jsem ani neměla auto a autobusy jezdily za tímto účelem hodně blbě.Ve 25ti letech jsem se vdala do města a jsem nadmíru spokojená, že mám vše po ruce, hlavně s dětma že nemusím nikde daleko jezdit k Dr. a za zábavou, ale na druhou stranu mi vadí ty pouliční dětské \"gangy\" a děsím se, že až moje holky vyrostou, nebudu moct zabránit tomu, aby se nějaké takové party nechytly Začínám malinko uvažovat o domečku se zahrádkou v nějaké z okolních vesnic, ale nevím, zda se dokážu vzdát toho všeho \"po ruce\" a možnosti rychlého navštěvování se s tchánovci co bydlí kousek od nás, včetně hlídání (aniž bychom museli holky odvézt autem)....

Narodila jsem se v Brně,žiji skoro 33 let v Brně až na malou pauzu kdy jsem bydlela těsně u Brna s našima,ale jezdila tam MHD,takže se nic moc nezměnila a teˇd bydlím 10 min.šalinou od centra v klidné čtvrti.Škola za barákem,koupák před barakem,lékárná 3 MŠ,dětská lékařka vedle baráku,šaliny a autobusy.Jediné co by jsem si přála tak domek.Ale v Brně jsou hrozné ceny...Nevím,já musím mít pořád ten pocit že když budu chtít tak sjedu kdykoliv do kina,do centra na nákupy atd.Jsem holt holka z města..

od narození do 23 let jsem bydlela v paneláku na sídlišti na okraji velkého města a snila jsem o domečku někde za městem, teď žijeme v malém městě v satelitu v řadovém domě o dvou bytových jednotkách a já stále sním o tom baráčku poněkud víc na samotě, kde mně sousedi nebudou koukat až do talíře. první krok je splněn - máme v rezervaci pozemek v malé vesničce u malého města, ale každé má svoje pro a proti, do školy, nákupního centra, za sportem i zábavou budeme muset dojíždět

Jako dítě jsem žila na vesnici o cca 400 obyvatelích v zimě, přes léto jich tam bylo mnohem víc, rekreační oblast. Měli jsme všechno, poštu, obchod 6 dní v týdnu, masnu, doktory, kino, hospody, knihovnu, hřiště, kulturák, bazén, holičku, dětské hřiště, školku, školu, do nichž jezdily děcka z dalších dvou vesnic, kostel, hřbitov, Autobus tam jezdil, i nádraží jsme měli svoje, ale cca 3 kiláky od dědiny, stavěly tam i spěšné vlaky, tata i máti měli práci... Teď tam nežiju, tak nevím, jak to je, ale z těch občasných návštěv jednou za sto let... Hotel tam je, hospod na cca kilometru čtverečním snad 5, obchod taky stojí a funguje, pošta taky, škola taktéž, místo školky je Obecní úřad, kulturák je v provozu. Snad jen té práce tam není, za mého dětství tam kvetl dřevařský průmysl, teď už tam není. Ale žit bych tam už nechtěla.Teď bydlím ve městě a nejvíc mě vyhovuje ta anonymita. Jsem ráda, že mě a moje předky tady nikdo nezná, taky s takovou matkou co mám já...

vyrostla jsem v Praze, žiju na menším městě a stále se mi stýská. Na vesnici bych bydlet nechtěla, neláká mě to, mám ráda společnost lidí, a bydlela bych klidně uprostřed Václaváku (samozřejmě kvůli dětem ne) ale mě osobně by to nevadilo vůbec. Jsem tvor společenský a samota a ticho na vesnici mě ubíjí. na dovolenou ano, na prázdniny moc ráda navždy ne !!! No jedině snad kdyby nebyla jiná možnost nebo jsem se bezhlavě zamilovalaVýhoda většího města je všechno potřebné u ruky, víc pracovních příležitostí bez nutnosti dojíždění, školy, školky a následně kroužky pro děti na dosah ruky, nákupy,nemocnice atd.

Bydlíme ve městě - ve velkém městě - a neměnila bych. Největší výhodu vidím v tom, že tu je všechno a pořád dostupné. Obchody otevřené 24 hodin denně, dvě multikina, milion restaurací, barů, kaváren, spousta dětských hřišť, knihovny, mateřská centra, školky, školy, lékaři, lékárny, nemocnice, porodnice... Vzhledem k tomu, že tchýně bydlí na vesnici, tak můžu zodpovědně říct, že v takovém místě bych žít nechtěla. Neláká mě na tom nic. Jsem holt měšťačka.

Bydlím ve městě v paneláku a na vesnici bych klidně šla.Dříve mi to nevadilo,ted co mám dítě tak mi moc chybí ta možnost být venku.Jako děti j sem byl každý víkend u babičky na venkově a ted mi to chybí pro mé dítě.Vím ,že je to složitější co se týče dojíždění,zvláště pak děti do školy a do kroužků,ale i tak bych na vesnici šla.

Bydlím v hlavním městě a vlastně na vesnici. Bydlím na kraji Prahy, v staré vilové zástavbě, u soutoku dvou řek, lesů kolem a ani byste neřekly, že je to Praha. Do města to mám 10 minut na metro a pak se mohu dopravit kam chci. Nestěžuji si, v centru bych bydlet nemohla, jsem ráda, že nebydlím na velkém sídlišti a jsem ráda, že bydlím v domku a není to úplná vesnice. Neměnila bych.

Jsem holka z vesnice.Narodila jsem se na vesnici a dnes už opět na vesnici žiju.Ve městě jsem strávila 9 let.Každé bydlení má své klady a zápory.Ve městě jsem všude došla v pohodě pěšky,auto jsem brala jen na velký nákup.Ale holky jsem nemohla vypustit na zahradu.To mohu udělat teď,ale pokud zapomenu něco důležitého,musím improvizovat nebo sednout do auta a ject 12 km do obchodu.

Neměnila bych, v Praze jsem se narodila a dodnes tam žiju. Záleží taky kde přesně člověk ve městě bydlí, já měla to štěstí, že mě vrána hodila na kraj Prahy do domku se zahrádkou, pět minut na metro a tím deset minut na Václavák, takže pohoda...Roli v mém názoru ale hraje i to, že máme krásnou chalupu 100 km od města, téměř na samotě, takže pokud mám města plné zuby, stačí sem zajet a relaxovat. Jako to dělám teď...i když...zrovna včera tu na vedlejším poli rozstřikovali močku z prasečáku a to teda bylo hustý

Celý život jsem žila ve velkých městech a naprosto mi to vyhovovalo. Jsem městský člověk, i když je fakt, že jsem vždy bydlela v zelené, okrajové části a ne na betonovém sídlišti. Vyhovuje mi ruch velkoměsta a hlavně všechny ty vymoženosti, které město poskytuje, jako je dobrá dostupnost zdravotní péče, škol, zaměstnání, sportovního i kulturního vyžití, obchody s širokým sortimentem. Zároveň mám dobré srovnání s životem na vesnici. Všechny víkendy a prázdniny jsme trávili v roubence v malé beskydské vesničce, znám ten život a možnosti místních obyvatel, špatnou dostupnost všeho, drahé potraviny v bídně zásobených obchůdcích, školy daleko, o lékařské péči nemluvě. Na dovolenou a relax super, žít tam ani za zlaté prase. Před třemi lety jsme se přestěhovali na maloměsto (cca 16.000 obyvatel) a to je mé maximum. Bylo to sice svobodné rozhodnutí, i když ovlivněné financemi, máme dům s velkou zahradou téměř v centru, což je s dítětem nepochybně výhoda, ovšem musím říct, že to rozdýchávám dodnes. A to i přes to, že mám auto, řídím ráda a do Prahy to mám 10 minut po dálnici. Ta atmosféra je tu prostě jiná. Každý zná každého, sousedi si vzájemně čumí až do talíře, za zády se pomlouvají, v lepším případě jen rozebírají životy druhých. Svým způsobem se tu zastavil čas. V pět hodin všichni zalezou a centrum města vypadá jako město duchů. O úrovni služeb ani nemluvím, to je kapitola sama pro sebe.

V rodině máme chalupu na vesnici,která je k celoročnímu bydlení a dalo by se tam normálně bydlet.Jako děcka jsme tam o volných dnech jezdili.V pubertě jsem milovala ten klid a čerstvý vzduch,taky jsme chodili hodně na lesní plody, a hřiby.Ale od našeho města je hodně daleko.Děti tam chodí na základní školu jen do 5.třídy a pak musí už dojíždět do nejbližšího města,což není zrovna 2x super,a taky co se týče potravin,tak vím že třeba ovoce a maso se vozilo jen v některé dny,takže to taky není zrovna moc fajn a co se týče cen tak rozhodně drahší než v supermarketu,ale je to hold vesnice a tak to tam funguje.Jinak já bych klidně na vesnici šla,ale museli bychom mít aspoň dvě auta,a taky práci,která by nebyla tak daleko na dojíždění.

Já byla od malička v Brně, takže klasická městská holka... teď ale jak jsme s přítelem zjistili že čekáme malýho, tak jsme se rozhodli přestěhovat... bydlíme kousíček za Šlapanicemi v baráčku, cca 390 obyvatel ale teda jsem naprosto spokojená. Od Brna je to autem 10min., takže žádná dálka a je tam naprostý klid a pohoda a jak se narodí malej, věřím že i pro něj to bude lepší takže kdybych si měla znovu vybrat jestli město nebo vesnice, určitě by vesnice vyhrála

Před svatbou jsem se přestěhovala z města na vesnici a rozhodně bych neměnila - mám ráda klid, o dětech nemluvě, můžou běhat celé dny venku, jezdit na kole... prostě je to tu všechno tak nějak víc v pohodě.Bez auta bychom se tu neobešli, ale řídíme s mužem oba, takže žádný problém.

Ja jsem vyrustala na okraji města v baráku a byl to děs.Všude daleko,žádné kamarádky.To,že jsme měli zahradu mě jako dítko nebralo-museli jsme zalívat a plít.6ádný bazen nebo prulízky.Spíše králici a kaktusy.Ted bydlím na okraji města pořád asi 10min od našich,ale na sídliští.jezdí nám tu autobus.Bydlení máme pěkné a výhled máme na vesnici.Vlastně všichni jezdí až k nám na cyklostesku,na hřiště-kurty,k řece,venčící louku atd.My tu mám vše pro volný čas.Gabka by nejraději bydlela v centru Prahy,ted nově i v Brně.Prostě velké města.Mi je to uplně jedno.By jsem brala i baráček at mužu v pyžamu pít kávičku na terase.

já bydlím od mala pořád v jednom městě, má asi 17000 obyvatel, takže nic velkýho. Lidi se tady taky dost znají. Obchodů je hodně, stím není žádný problém a teď bydlíme pár metrů od lesa a přitom do města to máme 10min, je to idelání. Máme to všude kousek.

jsme městská a městská doufám zůstanu. je tu všechno a nemusím umět říditsamozřejmě nejlepší by byl rodinný dům se zahrádkou v klidné čtvrti, ale tam kde bydlím teď v paneláku jsem na výsost spokojená, je tu klid a všechno mám po ruce, obchody, lékárnu, poštu, zastávky mhd, ze kterých maximálně po 10 minutách něco jede, přírodu, hřiště, dětskou kavárnu, bazén i koupaliště, hospody, vinárny, školy, školky, doktory...joo, ale nejspíš by se mi nejvíc líbilo bydlet v menším městě, kde by se dalo jezdit na kole..ale i na vesnici bych se žít rychle naučila (akorát vidím nepřekonatelný problém v tom řízení auta, který mi tragicky nešlo)

Jsme v podstatě na vesnici i když je to malé město. Mám tu vše co potřebuji, lékaře, poštu, nádraží, obchody. Jsme na samém okraji a je tu klid, spoustu známých a kamarádů. Mám dům se zahradou. Pokud potřebuji někam jet, mám auto, do Okresního města je to 10 minut. Neměnila bych.

Vyrůstala jsem ve městě cca 40.000 obyvatel a byla jsem spokojená, ale odmalička jsem chtěla do Prahy. To se mi splnilo, víceméně přihlášky na VŠ jsem dávala 4 a všechny do Prahy. V centru jsem bydlela 6 let a mě nic nechybělo. mohla jsem v deset večer jít do kina, nakoupit nebo se prostě někde projít a ráno do školy nebo do práce. Byt jsme hledali v Praze, na okraji, ale bylo to drahé jak blázen. Takže jsme šli trochu dál do vesničky kde žije 800 obyvatel. No, není tu pošta, žádný normální obchod a věkový průměr asi 60 let:) Ale mám Prahu cca 10 minut pěšky kočárem. Takže si nestěžuju ale pevně doufám že jednou bude nějaký baráček v klidném prostředí Prahy :) Já bych ani jinde práci nenašla a líbí se mi tu. Ačkoliv někdo pražáky hodně nemá rád:))

něměnila pokud bych nemusela..nejvíc asi záleží na tom, s kým žijete, pak bych skousla i město miluju na životě na vesnici volnost, velkou zahradu s \"výběhem\" pro děti, soukromí, klid, to že si můžu dělat co chci a žádný soused na mě nepříjde, protože tu skoro žádný není, za barákem les, potok, hory, výhled na srnky.. do města máme 10min autem, dcera dojíždí busem do školy a je aspoň od 1.třídy samostatná.. každé má svoje pro a proti a je to hodně o zvyku, největší negativ tady je, že se velmi těžko shání práce a je často podhodnocená