Ze všech stran - diskuze

můj chlap je navenek drsňák, umí pěkně nadávat, ale když jde o rodinu, už jsem ho viděla i plakat dojetím zato jeho mamka nebrečela ani na pohřbu vlastního bratra a zajímalo ji, kolik kdo z rodiny na pohřeb přispěje a jak se budou dělit o barák doufám, že to byla jenom taková obrana před lidma

je dost citlivy,ale neni to nam videt,je dost seda eminence..nikdo o nem nic nevi,ms nikym se moc nebavi,posloucha,anlyzuje,dela zatim na 100 procent spravne zavery..a razi to,ze pomoz si sam clovece a pak ti mozna nekdo pomuze...s cimz souhlasim...chova se slusne ke vsem,ale vola ze sebe nencha udelat...a s pomahanim treba v rodine jsme na tom stejne,uz jsme proste prestali, a breci..od smichu,kdyz mu goblini neco noveho predvedou nebo udelaji..

no,ten můj teda žádnej cíťa není,je praktickej až hrůza..taky argumentuje míň lidma na planetě a myslím že ani nemá pochopení pro ty co jsou nějak nemocní nebo chudí,nebo slabí. Svoje děti má rád a občas vidím jak na ně kouká a s láskou pozoruje ale, že by byl dojatý to ne.Vyznání lásky nebo pochvalu neznám

Petr je tvrďák, ale i přes to jsem ho 2x viděla se slzama v očích.

Jednou v zoo děti ubili kamenama tučnáka. Já a kamarádka jsme si o tom zhnuseně povídaly a martin a její přítel se začali hrozně smát...tak asi tak. Když je nějáká katastrofa a já to obrečim tak martin prohlásí něco ve smyslu že aspon bud e na planetě mín lidí

Tak nevím, jestli vůbec můžu :)... Tom je o moc citlivější po narození dětí... Dokonce mě velmi mile překvapil, když jsem navrhla, že adoptujeme chlapečka z Guinei, že mě v tom naprosto podpořil. Nebrečí u filmů nebo u zpráv, ale spousta věcí se ho dotýká víc než dřív. Myslím, že je to taková správná míra.

tak ten můj je cíťa, ale nedává to moc najevo. Co se týče naší rodiny, udělal by pro nás první poslední, ale aby se mnou řval u filmu, to zase ne

Mike je sebec a necita,ale keď ide o príživníckych kamarátov,ktorý potrebujú požičať penieze a nevrátiť tak máale dosť sa mení

Záleží,o co jde.Jak se jedná o rodinu,tak všechno prožívá,ale stejně jako Tvůj tchán pak nezná meze.Případ Aničky se ho taky dotýká,ale naopak ten 3-letý kluk,co se utopil,ho nezajímal vůbec,protože jsme holt proti těmhle lidem vysazení.Takže necita není,ale neřeší všechno jako já,protože já jsem empatická a spousta příběhů a událostí okole mě se mě prostě dotýkají a jsem schopná všechno obrečet

Viděla jsem manžela brečet několikrát, třeba u nějakého fakt dojáku v televizi, nebo když držel poprvé naší holčičku v náruči. Koulely se mu slzy jak hrachy a zíral na ní jak na obrázek... Takže si myslím že já mám doma vcelku cíťu, ale za to taky můžu říct že právě proto i po 5 letech máme nádherný vztah, on je do mě pořád moc zamilovaný a já si ho pro to strašně vážím.Ale na druhou stranu zase v ničem nevidí problém, já podle něj všechno strašně moc řeším a tak,...:) A vytočeného ho vidím asi jen když prohrává v Člověče nezlob se, protože jako chlap nesnáší prohru a to pak lítají figurky po celém pokoji:)