žárlení - diskuze

Já mám jen jedno miminko, ale naši to udělali tak, že když přivezli ségru z porodnice, tak ji položili vedle mě na zem (já měla 3 roky) a řekli: "Přivezli jsme Ti sestřičku, tak se o ni pěkně starej." No, a tak byla ségra "moje" a nikdy jsem nežárlila, protože naši to od začátku postavili tak, že jsme si nebyly rovné, ale ona byla ten můj malej a já ten velkej zodpovědnej a šikovnej. Hrály jsme si spolu až v podstatě do dospělosti. No fakt, ještě když jsem jezdila domů ze školy, tak jsme hrály různě modifikované společenské hry, jak jsme je vymyslely jako děcka.

zkus to obráceně - starší ať "hlídá" mladší! samozřejmě pod dohledem, ale takovým, aby to nebylo poznat! Dej lahvičku s čajem nebo mlíčkem, ať zkusí vysvléct dupačky a podobně. Podrží nožičky při přebalení, porovná deku v kočárku... prostě menší starost o mladší sestru, mám takhle vychované kluky a fungovalo to. Nikdy jsem mezi nimi nezažila klasickou žárlivost, braní hraček ani nic podobného, tedy, když byli malí, zato dneska..., ale obávám se, že s puberťáky to lepší nebude, hádají se o každou minutu ohlídání Andreje, o to, že jeden utřel o jeden talíř víc než ten druhý...nojono...puberta, držím palce a určitě bude líp!

To je normální.Duležité je neupozornovat na to,tak,že ani nedávat na zadek ani nebyt přehnaně hodná.

je to asi normální vývoj a časem to odezní, i když občas na sebe bubou žárlit pořád - to je mezi sourozenci normální. Taky jsme zažili období velké žárlivosti - když nastoupil Míša do první třídy, Gábince bylo 2,5 roku a Martínek byl půlroční miminko. Gábinka opravdu strašně žárlila na oba brášky a bylo to moc těžké období. Musela jsem se věnovat prvňáčkovi i miminku a samozřejmě jsem se snažila co nejvíce času věnovat i Gábince - ta si vynucovala neustále mojí pozornost, a když to nešlo jinak, začala se strašně vztekat - kolikrát se z toho až počůrala. Kolikrát jsem byla úplně bezradná, ale asi po 2 měsících se to začalo postupně zkliňovat a teď už na to jen vzpomínám. Děti jsou bezvadná parta, krásně si spolu vyhrají a je to moc fajn. Taky se někdy pohádají, někdy na sebe žárlí a soupeří spolu o všechno možné, ale myslím, že to do sourozeneckého vztahu patří. Tak vydrž a uvidíš, že časem bude líp.

Ahoj osovní zkušenost nemám,ale můj tatťka ,který se podruhé oženil a má v novém manželství 4 děti (14let, 12 let, 3,5 roku 1 rok) a ty dva nejmladší jsou doma s maminkou a trcohu se pošťuchují,ale zatím to není takový maso,že by to bylo na doktora podle slov maminky.My tam s Aničkou často jezdíme a to se ten starší utrhne a jde s ní řádit ,je to už parťák ,s tím svým mladším bráškou ještě nic není a většinou co jsem zažila,atk že toho mladšího odstrkuje,nebo říká všem ať ho dají na stranu,že si schtějí s Andulkou hrát,jenže ten mladší už chodí.Takže takové zdravé soupeření,ale můj táta zase říká,že je to doma maso,že ty nejstarší se perou mezi sebou (holka a kluk) a do toho se třeba ti mladší (kluci) připletou a každý si musí sám doslova vybít své místo na zemi. Je fakt že jsme byli na dětském hřišti a toho ročního tam zalehl cizí kluk ,asi tak 4 letý a on neuvěřitelnou silou dokázal z pod něj vylézt,to už jsem si toho všimla já... Včera tady byl na návštěvě táta a mě se líbilo, že na mé argumenty Anička co se týká toho,že třeba v tomto případě nemá sahat na kytaču, nebere na vědomí,ale ten nejstarší jí okřiknul a byl klid. A tak si myslím, že pokud nejde o život,tak by se v daných mezích mohly mezi sebou srovnat.Ale je mi jasné,že jseš v pasti,jak mladší dítě uchránit a zároveň nevypěstovat v tom starším aby nežárlilo na to že ho chováš a ještě aby nezískalo pocit nedocenění.Je to věda,já vyždycky chodím do knihovny, někdy to zabere a někdy méně.Podle táty se občas taky řídím,přesi jen už má 6 dětí

Něco podobného řeším doma.Máme dva kluky-4 roky a 1 rok.Ze začátku to bylo docela ok,ani jsem neregistrovala nějaké žárlení,ale v poslední době je to teda dost náročné.Starší syn pořád malého strká,bere mu hračky,prostě mu pořád dělá naschvály.Sice dokáže přijít,obejmout ho a hezky na něj mluvit,ale i tak mě moc mrzí,jak se k němu chová.A přesně jak píšeš ty,jakmile malý usne,je ten starší jak andílek,sotva se probudí,tak už to nastává.Někdy jsem opravdu zralá an psychiatra.