Ahoj holky včerejší a i dnešní rekce na mé příspěvky z posledních dnů mě jednak potěšili že mi chcete pomoct ale také mě donutili zamyslet se sama nad sebou,myslím že jsem to měla udělat už dávno ale nestalo se tak a teď nastala tak vážná situace kdy to prostě bylo moc potřaba. Děkuji všem za reakce i za ty špatné,za ně možná děkuji víc jak za ty dobré,protože právě ty mi naznačili že něco u mě není v pořádku,plno z vás psalo ty negace s tím že se i kapinku bálo ohlasu ostatních ale proč?! Každý má svůj názor a ať je jakýkoliv tak se nebudeme bát ho prosadit nebo vyslovit nahlas ne? To že všichni psal pozitiva neznamená že někdo kdo má jiný názor bude lhát aby ho ostatní ,,neukamenovali\". Neozývala jsem se jen jsem četla přibývající se reakce a seděla a přemýšlela sama nad sebou. První co bych vám všem asi chtěla napsat je přiznání k něčemu. Tomášek byl plánované a dobře rozmýšlené miminko,nestalo se TO náhodou,jak jsem psala,mrzí mě ta menší lež vůči vám ale znáte to svět je malý a takovéhle věci se nesou rychlostí blesku a nerada bych byla kdyby to věděli všichni vím to já a manžel a teď i vy a to stačí doufám že to nebudete vyprávět dál-neberte to špatně! Za tu lež se omlouvám ale zkuste to pochopit. Byla jsem s Mirkem dlouho,měli jsme spolu báječnej vztah nikdy jsem nebyla ten typ který si chodil užívat mládí,ne,já jen seděla doma a vyšla buď s kamarádkou ven a jen na chvíli nebo pak když jsem byla s Mirkem a to jsme se chodili jen procházet nebo na limču do rastaurace,ale pořád mi něco chybělo,byla jsem šťastná to ano ale k tomu ůplnému štěstí ještě něco scházelo,jo byl to ten maličkej človíček kterej nám tu scházel,dlouho dlouho jsem nad tím přemýšlela,bylo mi jen 16 ale to mě neodradilo,přemýšlela jsem jestli bychom se o něj zvládli postarat,zabezpečit ho finančně a vše co k tomu patří,svěřila jsem se Mirkovi ten byl nadšený on už na to věk tedy měl,sice je také mladý ale ne tak jako já,ještě jsme všechno zvážili a začali se snažit a po půl roce nám to vyšlo. Byli jsme tak nadšení že tu bude s námi to maličké,že budeme rozdávat lásku svému dítěti ne už jen sobě,prostě to bylo přesně to co nám chybělo ke štěstí,ať už na to má každý názor jaký chce,rádi si ho vyslechneme ale jsme za mimi moc vděční a to se nezmění,taktéž druhé miminoo nebylo jenom kvůli tomu aby byli od sebe věkově blízko to jsem psala jen v rychlosti,ale proto že jsme chtěli být čtyři,chtěli jsme být větší rodina,už netoužíme si sami jezdit na výlety apod toužíme po tom učit naše děti nové věci,ukazovat jim neznámá místa aby je poznali,chceme jim dát co nejvíce lásky,hýčkat je prostě žít pro ně a také samozřejmě jeden pro druhého. Ani jedno z nich není chvilkový rozmar,jsou dobře naplánované všechno promyšlené,bez toho by to snad ani nešlo,jen tak si udělat dítě aniž by člověk myslel na to jestli se to bude dát zvládnout,budou mít zázemí a všechno. Nemám dítě proto abych se snad stala dospělou,dospělá nejsem,neumím řešit plno věcí tak jako vy zkušenější maminky je to pravda a stydím se za to,ale právě proto vás tu mám aby jste mi poradili co a jak dělat,to v čem si nejsem tak jistá a vy radíte a dobře! Já chápu že kdybych byla starší všechno bych řešila jinak rozumněji,ale i tak mohu být a jsem máma jednoho dítěte a druhé čekám a nedělám špatně všechno od narození se starám ve dne v noci tak jak to nejlépe umím a to co nezvládám tak skvěle snad mi to děti odpustí jednou a budou vzpomínat na to co jsem pro ně udělala hlavně to dobré,jsou pro mě vší a pak také i ten manžel je to tak. Dost mi dala reakce cukříka,to jak se chovám i já ke své tchyni,nejdřív jsem si říkala ne to není pravda já se chovám dobře,ale svědomí velelo že ne že taky hodně přispívám toho jaký je vztah mezi ní a mnou,máte tu pravdu holky,měla bych se k ní chovat lépe,snaží se mi pomoct,snaží se o plno věcí ale když vše odmítám a ještě na ní občas vylítnu tak jak se má pak chovat? Tak jak se chovám já vrací mi to,dlouho jsem to neviděla,ale už mi to došlo a věřte že i to je mi líto a že hned začnu napravovat vše co jsem udělala a jak říkáte nebudu nad vším ohrnovat nos ale přijmu pomocnou ruku,nechám si poradit ať už se pak podle toho budu řídit nebo ne,to nahlas říkat nemusím,budu se snažit dát vše do pořádku a chovat se zodpovědněji a hlavně jako máma a ne 17ti letá rozmazlená holka která ví všechno nejlíp a ostatní ať jdou....No a ještě je tu manžel-i v tom jste měli pravdu opět jsem se musela zamyslet nad chováním k němu a už vím proč náš vztah není takový jaký by měl nebo mohl být. Proč?! Protože oba děláme chyby neumíme plno věcí řešit jinak a ono když manžel poslouchá z jedné strany mě a z druhé tchyni a ještě plno věcí okolo no jak mu musí bejt? Mizerně! Myslím že bychom si oba měli pořádně promluvit a dát všechno do pořádku hlavně kvůli dětem a hlavně já bych se měla začíte k němu i k jeho mámě chovat jinak a také s tím začnu. Ovšem. Pořád je tu to co udělal malému,to je u mě něco co mu nikdy neopustím,ale není kapku unáhlené odejít když v podstatě nemáme kam? Nejde tu o mě ale o mé děti aby měli střechu nad hlavou a co jíst až pak o mě a o manžela. Když vidím jak manža přijde domů z práce a ty rozzářené dětské očka vidím jak ho ten malej potřebuje a má ho moc rád,tak nemyslím že by bylo nejlepší jít pryč. Já myslím že se potřebujeme všichni navzájem! A že ať se stalo co se stalo je čas na to všechno napravit začít se chovat zodpovědněji než teď lépe k tomu druhému,hlavně já se mám plno věcí ještě co učit. Někdo mě odsoudí že když manža uhodil dítě že by bylo lepší jít,ale já jako máma a manželka teď vím že ne,teď je čas na to všechno napravit a změnit všechno špatné kvůli dětem a pak kvůli nám a okolí!!! No omlouvám se za dlouhý příspěvek a za případné chyby a chci tady poděkovat všem bolkám kteří mi pomáhájí a opravdu ty vaše rady a reakce nejsou k zahození,jste tu zkušenější než já a proto k vám ráda chodím pokecat,pro rady,jste super a jsem vám moc vděčná. No uvidíme co na mé rozhonutí řeknete,myslím že každej bude mít názor jinej ale já so stojím za tím svým a jdu co nejdřív napravit veškeré dosavadní chyby a hlavně nedělat další!!!!!!