z pohledu babičky - diskuze

Dobrý den,
chtěla bych se podělit o zkušenosti z porodu mé dcery, u kterého jsem byla přítomna jako osoba blízká. Vybraly jsme si po mnoha doporučeních třineckou porodnici do které jsme to měly i nejblíže.
Porod byl naplánován dopředu, jelikož se jednalo o císařský řez, přesto jsem byla nervozní, jakobych měla rodit sama. Před příchodem na porodní sál jsem se musela převléknout do sterilního zeleného oděvu, nafasovala jsem roušku a čepici. Sestra mi vysvětlila jak si mám co obléct a co kde a jak bude probíhat a uklidňovala mne, že tatínkové bývají ještě nervoznější a zmatenější než já, že si třeba i obléknou naopak ten nafasovaný zelený oděv. Tak to mě trochu uklidnilo, převlékla jsem se ve velmi stísněné šatně (ještě že jsem štíhlá),dala si na kuráž lok něčeho tvrdšího a vyrazila vzhůru do boje, vybavena fotoaparátem. Sestra mi uvázala roušku a čepici a řekla at si dám foták do kapsy. Marně jsem nějakou kapsu hledala. No jistě - oblékla jsem si to naruby


Konečně jsem byla u dcery na předporodním pokoji. Vše bylo připraveno, udělaly jsme pár posledních fotek s bříškem a pak už ji odvedly na sál, aby ji píchli do zad částečnou narkozu(epidural). No a porod mohl začít.
Na sále byl personál velmi vlídý na dceru i na mne. Vše proběhlo hladce. Po vybavení miminko dceři letmo ukázali a odnesli do vedlejší místnosti k ošetření. Zde jsem již mohla i fotografovat a po dovolení i natáčet. Na operačním sále to bylo zakázáno.
Po ošetření byla malá zabalena do plen a osušek a opět letmo ukázána matce. Žádné přiložení k prsu ani pomazlení se nekonalo, putovala hned do inkubátoru, přestože byla zdravá a bez komplikací. Zřejmě je to normální postup.
Zatímco malá putovala do inkubátoru, dcera putovala na pooperační sál a já se mohla konečně převléknout do civilu.
Pak nastalo dlouhé čekání, než dceru převezou na pokoj. Automat na kafe naštěstí fungoval a bufet byl otevřen.
Dočkaly jsme se obě, konečně to máme za sebou. No ale dceři teprve pravé trápení začalo. Jak ustupovala narkoza, přicházely stupňující se bolesti, které se tišily injekcemi a čípky. Moc to nepomáhalo, ale to přeci k porodu patří, říkaly sestřičky.
Musela jsem odejít, jelikož v nemocnici byl zákaz návštěv kvůli chřipkové epidemii.Pro nás nastala komunikace přes telefon. Odpoledne konečně přinesly dceři ukázat malou na pokoj, ale přestože se narodila už ráno v devět, stále ji nepřiložili k prsu. Dokonce ji ani nedali dceři pochovat nebo se pomazlit.
Druhý den jsme pořád čekaly, kdy už konečně malou donesou na kojení a nic. Ve 14 hodin jsem se dovolala sesře s dotazem, zda se něco zkomplikovalo nebo co se děje, že dcera ještě neměla malou u sebe. Odpovědí mi bylo to, že je vše v naprostém pořádku a že je dcera jen trochu více slabá, a proto že ji nechtějí zatěžovat miminkem. Místo kojení malé dávali glukozu. Zrejmě také běžný postup.
Konečně v 15 hodin (po mé urgenci) donesli malou a tak si ji mohla dcera po 30ti hodinách od porodu pohladit a přivinout k sobě a konečně i nakojit.
Sestřičky na oddělení byly milé a ochotné a se vším pomáhaly. Laktační poradkyně taky základní věci poradila. Kdyby prý dcera měla jakékoli potíže a potřebu další rady, byla by to již další placená služba.
Další dny v porodnici probíhaly normálně, dcera se zotavovala, odzkoušela si odsávačku, naučila se s ní manipulovat. Byly ji doporučeny kloboučky na bradavky a po pěti dnech byla propuštěna domů, kde jsem s hrůzou zjistila, jak velké problémy s kojením vlastně má. Nalité tvrdé prsy, popraskané bradavky, jednu zploštělou, špatně přikládala miminko k prsu a kojila s velkými bolestmi. Navíc kloboučky byly špatnou radou. Na popraskané bradavky byly nevhodné a nastaly akorát ještě větší potíže.Přes všechnu snahu - zakoupení kvalitní odsávačky, masáže, obklady, se nám nepodařilo kojení zachránit. Nastoupily horečky a obvodní lékařka nasadila antibiotika a doporučila okamžitě kojení ukončit kvůli mastitidy.
Dnes je malé 6 týdnů a díky nutrilonu prospívá velmi dobře. Své zkušenosti posílám dál, možná někomu pomohou s výběrem porodnice.