Všem kočičkám (kocourům) z BOL - diskuze

Právě jsem dodělala další 2 překlady a řekla si, že kouknu na BOL - nějak jsem vás tu poslední dobou zanedbávala. No jo, a tady to trochu vře...Chci se s vámi podělit o tohle: začala jsem sem chodit už, když byl BOL úplné novorozeně. Tenkrát jsem měla doma mimčo a batole, manžela stále v práci a bydlíme na malé vsi. Když se tu rozjel Diskuzní klub, byla jsem (a jsem) nadšená - najednou jsem měla s kým sdílet své každodenní starosti i radosti. Všichni z BOL se stali součástí mého života, třeba jsem i přes přemýšlela, že tenhle zážitek vám musím napsat a těšila se na to.Jenže čas běží, jak vyrostly mé děti, tak vyrostlo i BOL. Ráda vítám nové maminky, čtu nové příběhy...je ale fakt, že už nejsem na mateřské a musím se sakramentsky ohánět (kdo mě zná, ví) a času není tolik. Navíc je mi jasné, že starosti, které mám já teď se svými kluky nemohou zajímat maminky/tatínky miminek. Prostě jsem se přesunula jinam - nemyslím web, nic jiného než BOL nepařím Chci vám jenom říct, že si strašně ráda přečtu reakce starých známých, i těch, kteří mě neznají a život je vývoj - vyvíjí se naše děti, my, i BOL a tak je třeba to brát.Pořád ráda poradím, i když si už nejsem moc jistá, jestli moje zkušenosti už nejsou přežité, ale víte na co se těším? Za pár let bych chtěla ještě jedno mimčo a těším se i na návrat sem - mezi čekatelky, těhulky a čerstvé maminky.Jsem ráda, že mám místo, kam se můžu kdykoli vrátit a vždycky budeme mít něco málo společného