Věk maminky - diskuze

@wicana Ahoj, tak se přidávám, mně bude v lednu 22, jsem na konci pátého měsíce těhotenství, příteli je 27, já jsem ve druháku na VOŠ, stavíme baráček a miminko jsme oba chtěli a chceme moc A taky kolem sebe poslouchám nejen to, že jsem mladá, zkazím si život a nic si neužiju, ale už jsem zaslechla i cosi o tom, že jsem asi dost chudák, když si neumím chlapa udržet jinak než dítětem. Má smysl někomu takovému vysvětlovat, že jsme se o mimčo snažili bezvýsledně dost dlouho, že bylo vymodlené, moc jsme si ho přáli a oba jsme šťastní, že ho mít budeme? Copak je dítě "něco", co ti zkazí život? Život je takový, jaký si ho uděláš...miminko není konec života, naopak... Klidně se ozvi, budu ráda icq 296 798 310, Terka

@soni Ahojky, nedá mi to Ti nenapsat taky pár řádek..takže.Bylo mi krásných 18 let a jak to někdo "nahoře" chtěl, tak jsem otěhotněla. Po půl roční známosti,rok školy před s sebou a bydlela jsem u maminky( naši jsou rozvedeni).A v té době, je to skoro už 10 let zpátky, to byla pro všechny noční můra. Kromě mě a mé rodiny. Nejdříve jsem váhala a po domluvě s otcem dítěte jsem se slzičkama v očích rozhodla o interupci,ale v den nástupu jsem nikam nešla. Miminko jsem chtěla a bylo mi jedno, kdo co říka. Otec se mnou jěště chvíli byl a jak jsem byla v 6.měsíci těhotenství, tak odešel( k mé dobré kamarádce...).Byla jsem sama u maminky a chodila dál do školy. Chodila jsem tam snad do dne porudu.Všichni na mě byly moc hodní a učitelé velmi vstřícní.Ale já jsem se taky cítila po zdrav.stránce dobře a spoluž.byly báječné, takže mě i podporovaly. V prosinci jsem pak porodila a protože se malý narodil těsně před vánoci, tak jsem si to užívala i tím, že byly prázdniny. Ale po týdnu dostal zápal plic a musel do nemocnice. Po dvou dnech mi ho vrtulníkem převezli do fakultky v Olmíku-bylo to strašné.Byl napojený na inhalátor,nemohl sám dýchat, byl v inkubátoru a měl kolem sebe snad milion hadiček. Odstříkavala jsem mléko a co dva dny jezdila do OL( máme to z domu cca60km,takže tam i na zpět 120km)s mlékem, které bylo zamražené. Jezdila jsem se strejdou nebo z bratrem-otec na nic nereagoval. Takže psychika na nic,do toho soudy s otcem a syn byl ve vážném stavu a já se snažila dodělat maturitu.Po 4 měsících mi ho dali domů, ale on to neudýchal tak jsme ho tam vezli rychle asi po dvou dnech,nepřála bych to nikomu.A k tomu se mi blížila maturita. Nakonec mě v Ol v nemocnici na JIP ubytovali a já jsem tam 3 měsíce byla sním. Holky mi posílaly faxem k sestřičkám a poštou vypracované otázky a já se tam večer učila. Byla jsem tam sama, jen s mimnkem na pokoji plném přístrojů a hadiček. Naštěstí se malý lepšil, tak nás pustili domů Ja jsem tak 3x do týdne chodila do školy napsat si nějaké písemky, opsat sešity a letěla jsem domů za malým.Musím Ti,ale napsat, že mi strašně moc pomohla maminka a vlastně celá rodiba.Nejenže ho hlídala, ale syn bral tolik léku a musel hodněkrát denně inhalovat, tak jsme se to museli naučit. Uf...do toho soudy s otcem o výživné..atd. Ale v době, kdy jsem na sobě měla talár a stála mezi holkama a ředitelka mi předávala mat.vysvědčení a v dálce v náruči měl bratr mého syna, který měl v té době 7 měsícu, tak jsem na sebe byla moc pyšná. A když se ohlídnu zpět a popravdě jsem si v té době myslela, že to nedám,tak bych to za nic nevyměnila. Je to už sice 10 let a mezitím jsme si prošly asi 5 operacemi v Motole a bylo to opravdu krušné období...tak.Ale nikdy v životě jsem ničeho nelitovala!!! A víš jaké je to teď zlobidlo. Tak pokud miminko chceš a cítíš to tak, tak do toho běž.Je to Tvé rozhodnutí a samozdřejmě si vše kolem poneseš sebou, ale je to tak vzácný dar.Už Ti ho nikdy nikdo nevezme.Samozdřejmě bych lhala, kdybych nenepsala, že to je těžší,ale Ty s tím určitě počítáš??.Pokud máš zázemí, jak psala kočka předemnou a přítele, který Ti ve všem pomůže, nemáš na co čekat. Proto Ti přeji spoustu štěstí a zdraví.A nakonec my ženské vydržíme všechno

@alzitkova Jéé, moc Ti děkuji za Tvůj příspěvek. Udělala jsi mi radost. Já jsem vnitřně rozhodnutá, přiznám se, že jsem zde hledala jen asi trochu povzbuzeníKdyž jsme o svém záměru řekli v okolí, koukali na mě jako kdybych byla z jiné planety, proto jsem asi potřebovala jen takové povzbuzení, protože jsem z toho byla docela zklamaná, do té doby mi to přišlo naprosto přirozené. Jinak Ti gratuluji k ukončení studiaJsem zvyklá se teď učit večer po práci, tak doufám, že si čas najdu i s mimčem, na přítele se můžu ve všem spolehnout.

@Luci23 Ahojky, děkuji za názory. Já to s tou prací myslela tak, že bych samozřejmě šla hned na mateřskou!! S tím hlídáním jsem to myslela jen kvůli škole, chodím do ní v pátek večer a v sobotu, ale ne také pořád, takže bych byla s mimčem samozřejmě pořád! Nikdy bych nenechala své dítě vychovávat od babiček! Přítel to nechává jen na mě, opravdu jsme vše probrali do posledních detailů a já se opravdu cítím připravená, jen jsem potřebovala slyšet i někoho podle mě "zasvěcenějšího. Před 3 měsíci jsem přestala brát antikoncepci, tak uvidíme