Včerejší infarktová situace - diskuze

Přijedeme z kroužku, který se protáhl, 30 km od Brna. Mám v plánu teplou večeři, v lednici je naložené kuřecí na čínu. Po návratu jdeme povykládat s tatínkem, který je 10.000 km daleko, na skypu. Děti dělají u toho šílenosti, místo hovoru neustále píší vzkazy a vkládají nejrůznější zrůdné blijící a další smajlíky. Hovor končí. Potřebuji chvíli dohnat práci, pak půjdu vařit večeři. Najednou řev. Na to už jsem zvyklá, tak nereaguji. Po dohadování najednou nastane ticho, a pak mně Ríša oznamuje, že Sofi nemůže otevřít dveře a je uvězněná v pokoji.Ano, toto už jsme řešili, když se ve 3 letech zabouchla na záchodě, zasekl se tam ten bazmek, kterým dveře drží zavřené a nešlo to otevřít. Tehdy začala vzlykat, že tam nechce umřít. Tenkrát ji zachránil tatínek. Nyní to bylo na mně. Manžel, že mám zajít za sousedem. No, uznejte, přece nejsem taková trubka, která neumí bez souseda vysvobodit dítě z pokoje. Vzala jsem tedy na jeho radu kladivo a majzlík a po 20 velmi hlučných ranách dveře vypáčila. Ty jsou již samozřejmě po estetické stránce zralé na výměnu..., ale to byly i tenkrát .-). Dítě zachráněno. Čínu jsme stihli. Ale hysterii jsem se neubránila.