včera sme hodinu večer seděli s Květošem a probírali chování... - diskuze

U nas je to ted hodne jako na houpacce. Vega chvilu dobre, pak zacne kvuli nicemu jecet, odpovida takovym stylem, ze na ni musim zvysit hlas, ze takhle opravdu ne, ale zabira na ni zavreni do pokoje, kdyz rve (vi, ze az se zklidni muze prijit do obyvaku) a zabira i pocitat do 3 a placanec na zadek. To si dava pozor. No a oblikani je nekdy boj. Hlavne rano, kdyz ji davam zasterku a bundu. Ten rev. Skolka mu asi pomuze a je super, ze se tam tesi. A taky me hodne mrzi, kdyz na ni zarvu nebo ji dam na zadek. Rvu a placnu ovsem, kdyz uz klidne mluveni a vysvetlovani nema smysl. Pevne nervy preju, tez je porebuji.

já myslím že to děláte dobře, nastavte pravidla a těch se držte, však vidíš že s tím jídlem to nakonec dopadlo dobře. Asi je to prostě dítě které potřebuje řád a pevnou ruku. Tím že by jste ho nechali plavat a nedali mu žádné hranice by mu jen ublížilo. Držím palečky

Ivi,vydrzte, nechci to zakriknout,ale Adam se uz o dost zlepsil

Ano, to jsem já před třičtvrtě rokem. Neboj, bude líp. Ale pochop, že dítě není stroj na povely. Poslouchat samozřejmě musí, ale je dobré to zkraje dělat zábavnou formou s ním tak dlouho, dokud to nebude mít zautomatizované. Být u toho a podchytit to hned, ne pak dodatečně řvát, že něco neudělal. Ale každé dítě je jiné, třeba s tím mytím rukou. Jednoho motivuje přednáška o bacilech, jiného sranda s pěnou na namydlených rukách... musíš vymyslet, při čem pookřeje. Podle povahy.

dneska jsem něco podobného četla v \"chytrém časopise\" Tak správně se má především chválit za to co udělal správně(jako třeba když si dítě hraje samo tak to bereme jako samozřejmost) a prý když dítě zlobí nebo neposlouchá tak je to proto že má pocit že se mu málo věnujete a ví že když neposlechne tak si ho všimneš. Tolik chytrá literatura

U nás hrozně pomáhá na tohle1) slevit z požadavků2) pozitivní motivace= udělá to dobře a na vyžádání nebo automaticky a dostane pochvalu a bonbonek. To se stále opakuje a opakuje až se to v té hlavě sepne a je to.Když to neudělá nedostane nic. To je tak na to mytí rukou a tak.Co se týká zlobení tak máme pár věcí co se dělat prostě nesmějí a za ty je buď automaticky plácanec přes stehýnko (trápení psů, útoky na děti, kousání tatínka apod.).A potom kdy počítáme nebo říkáme třikrát a potom je plácnutí přes stehýnko ( vyleje vodu a nechce jí utřít, vylévá vodu a nechce přestat, nebo něják záměrně škodí).Těch věcí za které se dostane na zadek je jen pár a jsou pevně stanovené, takže ví že na prdel dostane když to udělá nebo neposlechne. JInak zbytek se snažíme zvládnout tou pozitivní motivací.Ale je fakt, že já asi na něj nemám takové požadavky. Aktivit taky tolik nemáme jsme proti vám hodně lenoši. A taky Tonda tyhle typické zlobící věci jak jsem si četla ty historky vůbec nedělá. A je hodně pořádný sám od sebe ruce si meje víc než je zdrávo.A k hodně věcem přihlížím jako že jsou udělané batolecím mozkem a nešikovnýma batolecíma ručičkama takže za to ani nemůžeMy vlastně bojujeme jen s tím řevem, agresivitou a nepřipůsobivostí jinak je to hodné děcko.

jsem na vás včera hodně myslela..odpoledne jsem náhodou kecala s jednou maminkou ze školky, má doma 10ti týdenní mimino a co se vrátila z porodnice, stala se z tříleté dcerky příšera. vyvádí dost šílený a hodně promyšlený věci, často fekální..fakt masakr. a je to \"žárlení\", předtím by prý na prstech ruky spočítala, kolikrát na ni zvýšila hlas, nikdy ji ani neplácla, protože to nebylo potřeba...a teďka si už malá preventivně schovává zadek, když natáhne ruku..tak si říkám, že květula musí přeci taky takto vyvádět kvůli ségře..ne? tady tý mamince se osvědčilo, že když už je tak unavená a není schopná na ni reagovat, že to je nejlepší, že za ní malá sama chodí, říká \"maminko, mluv se mnou\", \"maminko, pojĎ mi tu spoušť pomoct uklidit..\" jenomže je prostě těžký nereagovat.k jídlu-máme příbuznou, jejíž syn nikdy nejedl, vždycky to byl velkej problém. ona to zkoušela všelijak řešit, pak zas neřešit, nervy v kýblu..muselo to být vážně náročný. nakonec to vyřešili nějak náhodou, že si povídali a spolu došli k tomu, že budou spolu vymýšlet jídelníček, podle kterýho ona bude vařit a on to bude jíst. nenapsala mu tam na každou večeři hranolky s kečupem, jak on by si přál, ale nějak se prostě nakonec vždycky dohodli, prokombinovali zdravý s nedravým, maso se zeleninou, viselo to na ledničce, tak se mohl kdykoli podívat, co ho čeká..a začal jíst bez keců. pořád z povinnosti, ale byl ochoten to nějak přežít. když se dohodli, měl už aspoň 4, možná víc...píšu to jen, že se mi to zdá jako docela dobrý nápad, co kdyžtak výhledově vyzkoušet.