vážný rozhovor s manželem - diskuze

U nás problémy vzniknou právě vždycky po takovém rozhovoru..Prý moc mluvím a pak hodinu hučím do něho a on to není schopen pobrat..pak je celý týden protivný..musím se naučit mlčet..

Já byla odjakživa děsnej nervák a všechno jsem vždycky řešila řevem. Až můj nynější přítel mě naučil o problémech konstruktivně debatovat a většinou se daří. A taky mě naučil při vzteku zmlknout dřív než plácnu něco, co mě bude mrzet. Takže většinou ten den, kdy je dusno, mluvíme jen o naprostých nutnostech a druhý den si sedneme s chladnou hlavou a řešíme. Tím předcházíme hádkám i vážnějším problémům.

ano máme, třeba někdy večer sedíme a z ničeho nic se bavíme o životě, o vztahu to jsou pěkné rozhovory, pak je to po nějaké kolizi, to si vyříkáme pár věcí a je zase klid.

Za těch 13 let jsme měli 2 takové velké vážné rozhovory, kdy jsme si ujasňovali co a jak. Ale já si troufnu tvrdit, že jsme tím ty problémy vyřešili :)))

Sem tam je nějaký ten náznak, ale nakonec se to stočí k tomu, že z toho máme srandu, my ani sebevážnější rozhovor nemáme vážný.

Máme je dost často. Bohužel se týkají jen dvou věcí - příchodu z práce a tchánovců. Občas je to potřeba

U nás je kupodivu ten hlavní řečník Lojza. Mně by kolikrát stačilo prost zvýšit hlas, ulevit si a šmitec, ale on všechno řeší a chce vědět co si myslím do posledního detailu.

Když Martin začal jezdit do švédska tak jsem byli od sebe a každý jsme nad tím druhým přemýšleli.Došli jsme k závěru,že si budeme o věcech co nám na druhém vadit promlouvat.Tak,jo.Začal on.A hodinu mi říkal co vše dělam blbě,až se pak vzbudilo nějaké dítko a já se nedostala ke slovu.To byla hruza pro mě.U nás to taky vyčistilo vzduch,ale bohužel jen na jeho straně.Ted i když tu není tak si hodinu denně voláme a tam se k problémum moc nedostanem,když tak až k nějakým hodně závažným s Gabkou.Raději už s ním nic neřeším.Podobné rozhovory mám spíše s Gabkou.Skoro denně,ale taky to k ničemu nevede.Bud se urazí ona nebo já.

Jasně, to je u nás celkem standard. Mezi přednosti mého manžela vždycky patřila schopnost si o věcech promluvit. A většinou se tím i něco vyřeší, i když než se to zažije, někdy je třeba týž rozhovor opakovat několikrát.

No jeje. Po kazde hadce. Jen je tezky to udrzet konstruktivni a nesklouznout do revu.

Není mi líp,že není s kým?Ale mám takové hovory i s Cukříkem

míváme, bohužel jsou někdy potřeba.