VANDULKA, 2,6kg - diskuze

Termín jsem měla nejprve na 10. 8. 08, ale později se ukázalo, že to byl omyl a nový termín měl být koncem srpna či záčátkem září... Ještě jsem si říkala, že je to škoda, pže už mimi nebude lev, ale panna...13. srpna jsem šla do Vinohradské na každotýdenní poradnu (nebo se tomu říká jen prohlídka? Jsou to 4 měsíce a já už nevim...!), paní doktorka mě ve spěchu prohlédla, nic nového mi neřekla a ještě mi předepsala vaginální prášky (měla jsem slabé kvasinky).14. srpna mě ráno kol 5.h. probudil zvláštní pocit, jakoby na močení, zvedám se z postele a najednou MOKRO. První, co mě napadlo, bylo samo, že mi praskla voda, ale vzápětí jsem si uvědomila, že jsem si večer předtím zavedla vagin. prášek a že ten taky určitě vytéká... No jo, ale vytékání bylo střídavě slabé či přímo vodopády a občas jsem zahlédla nitku krve... Vzbudila jsem přítele, ten uvažoval méně vyplašeně a poradil mi, ať zavolám do nemocnice. V nemocici mi kdosi (zpětně si myslím, že to mohla být klidně nějaké vratná, pže nevím o tom, že by mě přepojovali a já mám číslo jen na ústřednu) sdělil, že dle mého popisu to je určitě jen vedlejší příznak vagin. prášku a ne plod. voda a mám být v klidu.... OK, nic mě nebolelo, bylo mi hej, už jsem byla uklidněná, přítel zase usíná...lehla jsem a spala až do cca 10ti h.Kol. 11.h. dopo mi volala mamka a já jí mezi řečí sděluji, co a jak a mamka mě dost zneklidnila tím, že podle jejích zkušeností to tedy plodová voda může určitě být! Šla jsem teda do nemocnice, mám to tam 10 min. pěšky, nic mě nebolelo, stačilo vzít si vložku a pohodička....No než jsem přišla na řadu a někdo se na mě koukl bylo už po poledni... Po vyžádání jsem do umyvadla položila svou vložku, sestra jí čímsi polila a bylo jasno - JEŽÍŠ, VŽDYT JÁ FAKT RODÍM - říkala jsem si a hned jsem volala přítelovi, ať hned přijede.Abych to zkrátila, klystýr byl pohoda, pže mě ještě nic nebolelo, veškeré prohlídky ok. První bolestivé kontrakce začaly kol 17. h. a na sál jsem šla i s přítelem kol 21.h. (mezitím standardně - procházky, sprchy, hopsání na míči, zatínání zubů, nepopsatelná zvrácenost, kdy má člověk radost s příšerné bolesti...)Těsně před samotným porodem na mě přišel astma záchvat, takže komplikace, ale nic, co by se nezvládlo... Porod se trochu uspíšil primářovou rukou a pak už jen slyším "při další kontrakci už to bude na světě" a nic, jak kdybych omdlela (ale prý ne) a jako z dálky najednou slyším "je to holka" a koukám si mezi nohy a tam takový malý uzlíček... Až v tu chvíli mi OPRAVDU došlo, že jsem celou tu dobu vlastně rodila, rodila jakože TLAČILA VEN MOJE DĚŤÁTKO! Krása, euforie, strach, že se vzbudím z toho nádherného snu.... Za chvíli mi jí ukazují a já užasle hladím tu malou křehkou ručičku a dívám se do nejnevinějších očí na světě. tak krásnou "věc" jsem v životě neviděla a tak povznášející pocity nikdy necítila, byla jsem na sebe pyšná a věděla, že teď se mi mění život a bude mnohem hezčí!Celý porod i s těma bolestma bych si klidně zopákla, takovej zázrak vnímám jako velkou poctu a bolest je jen maličká daň za to. A to TO mi prozářilo každý den od porodu do této chvíle, dává mi energii a šíří kolem sebe (nejen na mě a tatínka) samou lásku a radost.