V Havířovské nemocnici jsem byla hospitalizovaná po tom co mi v Třinci zkazili porod a zapomněli ve mě tampon který se zanitil.Ale i přes tuto zkušenost bych jinam rodit nešla,citila jsem se tam psychicky velice dobře,a ležela bych tam klidně i měsíc.Kdežto v Havířově nemocnici jsem se modlila at už jdu domu,každodoenní vizita s jiným lekařem,kteří si mezi sebou předávali jen kartu,dusledkem toho bylo mnoho zmatených informací kdy jsem se dokonce dozvěděla že už mám dvě děti přitom jsem byla prvorodička :-D a nebo že mám retenci mlíka přitom jsem měla rozpraskane bradavky.Takže děs.A protože co člověk to názor každý den mi jiný doktor či doktorka říkali uplně jiný názor na tu stejnou věc,které se vylučovali,takže jsem z toho byla jelen.A nejlepší doktorka která byla nejchytřejší na světě a denně mi vytýkala že jak mužu být vůbec matkou že jsem to dítě neměla vůbec mít a to jen kvuli tomu že jsem nechtěla kojit když mi přes drasticky popraskane bradavky čišela s mlekem i krev.Tak mě nutilab kojit.A taky kvuli tomu že jsem maleho neměla na pokoji při sobě protože jsem měla 40 horečky,zimnici sotva jsem stala a poprve v životě na kapakach jsem nebyla schopna pohnout tou rukou natož se starat o miminko a věděla jsem že na těch pár dní bude mít u nás doma ve sve postýlce lepší peči tatínka než aby furt cestoval a každou noc spal někde jinde.A ja bych to přes fyzicke a psychicke deptani skrátka nezvladla,asi taky poporodní deprese a vyčerpání.No ale doktorka satan neustupna tak ,jsem to nakonec s malým zvládla ale jsem ráda že už tam nesjem a doufam že už nikdy nebudu.Jen co jsem vytahla paty udělala jsem si to podle sveho ,malý byl tři mšsíce na nutrilonu s tím že měl odstříkávane moje mleko.A pak se chytil na klobouček,kdyby mě ta doktorka nenutila tak jsme mohli kojit od začátku