uz mam zase nervy - diskuze

@lucie73 prej breci cele dopolene a chce maminku

@versacek Veru, to je mi líto. Ze začátku, když jsi o tom psala poprvé, tak jsem ti, myslím, radila nepolevit, že to zkoušej, po pár minutách brečet přestanou, třeba se to pár dní opakuje, ale po týdnu, dvou se to srovná. Podle toho, co píšeš, to je ale asi jiná situace.Klasika - zkusila bych \"motivovat\" dobrůtkou (ať už s sebou nebo slíbit, že bude po školce, třeba jít na zmrzku, na pizzu, do Mekáče, prostě to, co má ráda), oblíbenou hračkou (s sebou, připravit třeba i panence s sebou \"batůžek\" s oblečením, aby měla pocit zodpovědnosti za někoho, že se o ni musí postarat). Nevypozorovala´s třeba během pobytu doma nějaké zdánlivě běžné situace, při kterých se jí třeba asociuje školka a pak třeba reaguje a jedná jinak, než v takových situacích dosud? Myslím tím, jestli bys třeba nepřišla na pravou příčinu (a může to být \"banalita\", kterou bys třeba ani nepředpokládala), proč se školky bojí? Nemá třeba podvědomý strach z někoho, z nějkého třeba fyz. silnějšího dítěte? U nás to tak bylo, ale naštěstí asi tři čtyři dny a i tak to byl nápor na mé nervy. Řekla mi to učitelka, že se \"bojí\" stejně starého, ale fyz. mnohem silnějšího spolužáka. (A přitom, když jsem se zeptala, s kým si hraje, s kým kamarádí, tak ho vždycky jmenoval! Jakoby nelogicky - kamarádil se s ním, ale bál se ho, ale neřekl to, ani když už jsem to věděla a opatrně a oklikou, ale vlastně cíleně, jsem se ho ptala.) Učitelka mi poradila, abychom chodili do školky tak, aby se nepotkali po cestě nebo v šatně, tedy buď dřív nebo později. Raději dřív, aby byl František už ve školce, když přišel ten kluk. Prostě aby si už hrál. Skutečně jsem si pak uvědomila, že třeba když jsme se potkali po cestě, do té doby dobrý a jak ho viděl, začal popotahovat, že do školky jo, ale s mámou. (Ten kluk tropí scény ještě teď, že nechce chodit, kdo ví, co za tím vězí v jeho případě.) V šatně pak brečel. Jak říkám, srovnalo se to během tří čtyř dnů, od té doby v pohodě. Proč to ale píšu? Bylo to pro mě překvapením, je to kluk kamarádky, hrají si spolu i mimo školku, jezdili jsme spolu do MC, prostě mě to překvapilo a hlavně bych takovou příčinu vůbec nečekala. \"Tranie\" prý spočívala v braní hraček a občas nějakém tom strkanci. (I vůči jiným slabším dětem.) Asi i učitelka zakročila a od té doby dobrý. Stejně mám ale lepší pocit, když se cesou do školky nepotkáme, ani v šatně, i když cestu máme společnou, domů chodíme spolu, to už je dobrý. Prostě se zkus zamyslet, jak říkám, nad \"nepravděpodobnými a nepředpokládanými banalitami\", třeba na něco přijedeš.Jinak pokud nepomůžou \"laické\" metody, asi bych v tomhle případě fakt zkusila psychologa, to už se mi nezdá jako ten \"obyčejný šprajc\", co zkouší kdejaké dítě.Veru, je to těžký, držím ti a věřím, že se to co nejdřív srovná. Pa R.

@versacek Veru je mi to líto, nevím jak poradit. S tímto zkušenost nemám. Snad jen vydržet s nervama.

@Calamity J. taky by me v teto chvili jiz zajimal nazor odbornika.Nicmene napad se setkat s nekteryma detma i mimo skolku take neni k zahozeni.Jinak hlavne posilam nejake to obejmuti a preji pevne nervy.Myslim na tebe