Úterý - diskuze

Tak se taky vypíšu. Luky měl dneska noc... Budil se, sotva se mi ho povedlo složitě uspat. Ve čtyři hodiny jsem vzdala marné pokusy a šla se s nespavcem odsunout do vedlejšího pokoje, aby se vyspal aspoň manžel do práce. Zoufalá a unavená s dítětem plného elánu. Tadáááá! Znovu jsem ho houpala, zpívala mu, dělala vše možné... Po hodince mého snažení mě konečně odměnil spánkem. Dlouhým půlhodinovým spánkem. Opět jsem nakojila, houpala, zpívala a on mnohem ryhleji usnul. Tak snad teď... Ne, nikoliv. Za 45 minut měl oči zase jako žárovky. Vzdávám marné pokusy o spánek již zcela. Jdu si udělat čaj, Lukyho během toho přebalím a položím na hrací dečku. Kouknu na hodinky přes své obří pytle pod očima. No, dneska to na to cvíčení s kočárkem nevidím. Na to být zklamaná nemám ani pořádnou sílu. Odhlásím svou rezervaci a koukám prázdným pohledem na usměvavého synka, jak si nadšeně hraje se svým oblíbeným chrastítkem. No, aspoň někdo z nás je happy. Manžel se kolem půl sedmé vyškrábe z ložnice. Konstatuje něco o tom, že mě lituje a odchází do práce. Jo, taky se lituji. Během dopoledne se trochu probírám, unavená jsem pořád, ale nějak to líp snáším nebo co... Kouknu na maily, FB, do diskuzí... Synek se začne tvářit unaveně. Nakojím a zkusím ho uložit. Usnul skoro okamžitě. Bohu díky... Chci si lehnout s ním, ale jen se převaluji a nemůžu usnout. Život je nespravedlivý. Měla jsem hroznou chuť si udělat radost. Velkou radost. Prostě se něčím potěšit. A tak jsem začala brouzdat po e-shopu s botama. Nechci udělat úplný vítr manželovi na kontě a tak koukám jen po slevách. Až mi padla do oka tahle krasivice: https://www.eobuv.cz/lodicky-sergio-bardi-celeste-fs127225817mp-807.html. Váhala jsem asi půl minuty. Prostě jsem si je objednala. Pořád jsem byla unavená, ale den byl najednou hezčí. Aspoň trošku. Luky se začal opět pomalu budit. Koneckoncu byl prakticky čas jeho oběda. Tak jsem mu ohřála brokolici s masem a jala se ho krmit. Řev! To tu dlouho nebylo. Odložím jídlo, houpám ho, snažím se ho utěšit, mazlím ho. Snaha v pravit do něj jídlo je však nemožná. Vzdávám boj a nabídnu mu prso. To si po chvíli zkuhrání vezme. Teprve pak se utěší natolik, aby snědl svůj oběd. Začínám přemýšlet o dalších botách, ale rychle tu myšlenku mé nevděčné "já" záháním někam do kouta mé mysli. Místo toho po jídle vezmu knížku a chvíli si s Lukym čteme. Teda já mu čtu, zatímco on se snaží knížku sníst, nebo aspoň zmuchlat. Oboje se mu skoro daří. Po chvíli se podívám na koš se špinavým prádlem. Babičky nám nakoupily zase spoustu oblečků a já bych je měla před prvním použítím vyprat. Moc se mi nechce, kašlu na t... Kurňa! Ve čtvrtek máme vítání občánků, pokud nevyperu ten hezký kompletek, budu Lukyho vítat v obyčejném overálku. Chjo, odložím synka na hrací dečku a jdu plnit pračku. Řev! Už mě to nějak nepřekvapuje. Pračku zapnu a vracím se zpět k mé malé sirénce. Obejmu ho, pomazlím a už se zase směje. Dneska je prostě neodložitelný. Tak ho ňuchám, kojím a za chvíli koukám, že mi zase spokojeně chrupká v náruči. Opatrně ho vsunu do postýlky. Šla bych si lehnout taky, ale vím, že neusnu. Tak jsem šla raději napsat sem svůj skvělý úterní den. Mám za sebou větší polovinu a bojím se, té druhé půlky. Možná zvládnu ještě připálit večeři pro manžela a pětkrát utěšit dítě. Zas a znovu. S nadějí očekávám večer a jen doufám, že dnešní noc Luky prospí. Moc prosím...