Vy jste teda svatoušci holky...Já byla pěknej parchant už odmalička.Už když jsem chodila do školky tak jsem zdrhala za kámoškou, jsme bydleli na vesnici a my měli vždy otevřená v létě vrata a kámoška jen mávla, já byla na zahradě a bez nějakýho ptaní jsem prostě vypadla. Přestože máma vždy věděla kde mě hledat, pokaždý jsem dostala na prdelNa základce jsem byla teda taky za svatouška jak vy, ale pak na střední jsem utekla několikrá
t.Když mě někam nechtěli pustit, rozčilovala jsem se, pak jsem zalezla jakože ok překoušu to a v nepozorované chvíli jsem stejně pak vyklouzla. Nebo to bylo převážně vždycky když mě naštval nevlastní otec, to jsem zdrhla, příšernou depku a hledala jsem jestli nebudou někde spolužáci ještě ze ZŠ aby mi dali cigáro na ty nervy. Většinou jsem je našla. A když ne tak jsem šla na pole, tam jsem seděla až do večera a pak přišla domu. Ale to byly zatim jen ty útěky na chvíli, na pár hodin a večer
domu.Když jsem to udělala poprvý tak máma za mnou v noční košili a pantoflích přes půl vesnice běžela jak se bála chudák a stejně jsem jí pláchla se slovy že tam s tim kreténem (\"tátou\")
nebudu.Jednou jsem chtěla ke kámošovi na velkou kalbu neměl rodiče doma, znáte to přinejmenšim z filmů...a věděla jsem že mě nepustěj tak jsem se naschvál pohádala s \"tátou\" abych měla důvod zas pláchnout, to jsem přišla pak celá happy ke kámošovi a náááramně jsem si to tam užila a vrátila se až druhý
den.Ale to taky nic neni ještě... Vrchol přichází až tehdy když jsem zdrhla na
tejden.To se pohádali rodiče a máma se vypravila že to vydýchá někde mimo barák, tak pospíchala na bus,že pojede na Kladno, já tam s tím hnusákem zas nechtěla zůstat, tak jsem vzala jen rychle do igelitky mobil, peněženku, asi troje kalhotky a prostě jsem vylítla za mámou, on na mě ještě řval ze schodů že jsem nevim co všechno, tak jsem ho odpálkovala ať drží hubu a běžela jsem. Tak jsme s mámou mlčky jely busem a pak jak jsme vystoupily, tak jsem jí narovinu řekla že zpět s ní nejedu, že mě musí pochopit, že ho prostě nechci ani vidět a ať se nebojí že jí budu psát. Byla tak vysílená, že to neřešila, dala mi ještě asi 200,- do ruky a pak jela za chvíli zpátky. No a já spala asi 3dny u Davida s kterým jsem už tehdy byla (takže je to událost ani ne dva roky stará..), jeho rodiče když viděli jak jsem v pr... tak mě tam nechali těch pár dní a pak jsem spala ještě asi dva dny u kámošky. Ta mi pujčila i nějaký oblečení...A jak jsem se měla fajn! Pak když mi máma psala že prosí ať už se vrátím (v kontaktu jsme opravdu byly denně), že prej i táta to řiká a prej nevyhrožuje , tak jsem teda jela domu. Přišla jsem, pozdravila a jelo se dál jakoby nic. No a pak už jsem čekala mimi a jelikož já mu zavařila u něj v práci a to nechtěně tak mě chtěl zbít atd. a tak jsem se sebrala, jela za Davidem a brečela u jeho rodičů že se bojim o mimi hlavně a tak jsme se domluvili že už se přestěhuju k nim a bylo to. Takže společné bydlení s Davidem byl vlastně taky takový útěk, protože jeden den jsem odjela naštvaná a se strachem, druhý den jsem psala mámě že se budu stěhovat a třetí den jsme jeli už jen pro věci a basta. Je to nefér vůči mámě, ale když zůstává s takovým hajzlem, tak to holt musí vyžírat spolu s ním