U nás - diskuze

Holky moc vám včera děkuji za podporu Já fakt celý den probrečela. Jak se měl chlap vrátit z práce, klepala jsem se jak osika co bude. Na jednu stranu chci aby zůstal a byli jsme rodina a na druhou ať si táhne, já mu odpustit nedokážu. Přišel o hodně později než normálně a choval se tak jak vždycky. Dát pusu Ondrovi, převlíct se a jít si sním hrát. Tak mu říkam ať balí a jde, jak mi tvrdil že udělá. Prý to není tak jednoduchý, byt je jeho a já ho nemám právo vyhodit.Prosím, ale ať odemně nic nečeká. On měl totiž tu drzost, dožadovat se čistého prádla. Jo dostal hromadu čistého ale nevyžehlenýho a pak hromadu z koše nevypranýho.Chtěl prádlo měl o mít. To samé večer, dožadoval se večeře.Já seděla a večeřela a on šmátral po stole a hledal svůj talíř, ale nenašel. Chtěl si vzít jídlo z lednice, ale řekla jsem mu že nejsem nákupčí ani uklízečka. Tak to vzdal a šel si datlovat sms.Odedneška mu nic neudělám. Ondrášek od něj pořád utíkal a věšel se na mně, bylo na něm vidět že ho to mrzí. Já ale Ondru nenavádím a ani to nejde, sám cítí že sním být nechce.