U Milošů - diskuze

Já tam šla na doporučení kámošek, původně jsem měla vybraný Obilňák. Dost mě překvapilo, že jsem se opravdu nesetkala s nikým nepříjemným v personálu; tam se všichni chovali jak lidi, vysvětlovali... kdo má zkušenosti z českých nemocnic, bude automaticky čekat něco jiného. Já opravdu nepotkala jediného nepříjemného nebo neochotného člověka. Rodily mě samé ženské, řekla bych dobře, na sál šla se mnou kamarádka... jsem znechucená akorát poplatky; ona tam personálu nepřekážela, ale hodně pomohla. Porodné se složitě vyřizovalo, klasika, v jiném městě, protože nejsem z Brna, a v porodnici se platilo... jejich chyba to není. Kocourkov jo. Kontrakce jsem měla divné, po příjezdu mě málem poslali zpátky domů. Povely typu \"dejte nohy tak\" nebo \"dýchejte\" mi připadaly jednoduché jak opici násobilka; já jsem byla ráda, že se vůbec něčeho držím. Jídlo mi nechutnalo, jenže mně nechutná nikdy nic. Mimčo s malou zlomeninou, o které mi řekli až dva dny po porodu. To teda měli říct hned, já ho tiskla, malý chudák plakal... Za dva dny při vizitě vylezlo z doktora, že malý má zlomený klíčňáček, že to nic není, že to nebolí, že se to samo zahojí... jenže chlapy nebolí nikdy nic! Nezdá se mi, že by malý někdy plakal pro nic za nic. Sestrám se to neřeklo, kdo ví, kdy na to přišli. Zřejmě chtěli, abych byla v pohodě, jenže na to doplatilo moje mimčo. Měla jsem takové nálady, že jsem pak brečela spolu s ním. Ale kdykoli jsem si s něčím nevěděla rady, sestry se pokoušely vysvětlit, pomoct. Možná jsem měla jen štěstí na personál. Doporučila bych je.