Trpím.... - diskuze

Nad náma bydlí paní(už několikrát jsem psala) co chodí v tvrdých podpadkách po celém bytě a domě tam i zpět ve dne v noci. I by mě zajímalo, kolik tak za těch 24 hodin nachodila kilometrů.Na to jsem si zvykla. Takže mě to nevadilo až tak moc.Bydlí tam mimo jiné i její otec, ten má zlomenou nohu v krčku (to si stěžovala ta sousedka nějaké známé, když jsem šla kolem), takový typický problém u lidí ve vysokém věku. A ten otec má pokoj nad naší ložnicí. Naštěstí teda děcka mají pokoj na druhé straně bytu a neslyší to, ale mě několikrát za noc budí, jak dědek zoufale volá na tu dceru a takový dupot v kramflekách je pro mě vysvobozující, mám naivní představu, že už bude klid, takové volání není otázka několika sekund, ale několika dlouhých minut... Já vím, že to asi není jednoduché, že ona toho má dost, ale proč si proboha nezvolí jiný způsob přivolávání... Zdá se mě netaktní cokoliv namítat přímo jí, ale kolikrát toho už mám plné zuby, mám sto chutí vzít smeták, zamlátit do stropu a zařvat, ať drží hubu... A to se ještě divím, že za celou tu dobu po něm ani jednou neřvala, když byl zdravý bývalo normální, že mu nadávala do všech možných názvu nejen mužského přirození.