Trochu smutná nálada... - diskuze

Ahoj holky. Tak jsme si tak s přítelem přáli miminko, ani jsme spolu dlouho nebyli, a vida, vydařilo se. Byli jsme štěstím bez sebe. Jak bříško rostlo, pomalu jsem zjišťovala, že práci, kterou vykonávám již psychicky nezvládám. Spoustu stresu a vůbec, tak jsem šla od října na mateřskou, to bylo od sedmého měsíce těhotenství. Pak jsme se v listopadu stěhovali, teď když jsme tak nějak v klidu, nemůžu si na ten zvláštní rytmus zvyknout. I když se moc těším na miminko, zjišťuji, že jsem na to nějak sama. Ne na to těšení, ale vůbec, celé dny sama až do večera, večer přítel přijde z práce, něco pojíme, chvíli se pobavíme a šup do postele, já samozřejmě ne, neboť to mám teď nějak přeházené. Takže zase sama. Zítra opět a další dny opět. Z toho jeden z víkendu jde většinou pomáhat rodičům, neboť taťka měl příhodu se srdíčkem, tak nemůže. Tak si říkám, jestli jsem tohle chtěla. Jestli to je úděl každé ženy na mateřské. Věřím, že až tu bude Eliška, že na toto nebudu mít tolik času si to uvědomovat, ale uvidí vůbec tátu? Když přijde, bude už asi spinkat, a my dva budeme mít odlišné starosti. Neodcizíme se? Vím, že to záleží na nás, ale já se toho bojím. Bojím se, že se to stane aniž bych o tom věděla, nebo že už se to děje? Když přijde později, jsem podrážděná, celkově nervózní z porodu a připadám si sama, občas to vyřeším kamarádkou, ale to nejde řešit takhle celý život. Do práce přítel chodit musí, to také chápu, jen jsem z toho všeho taková smutná. Opravdu trávím dny doma sama, kor teď v posledních dvou týdnech těhu. Chápete to trošku, nebo si to moc beru? Jak to máte doma vy? Děkuji za vypovídání.