Trochu adrenalinu takhle k veceru - diskuze

Napisu vam mou dnesni prihodu.Violka ma velmi oblibenou plysovou kocku - rika ji Tomik ( dle kocoura mojich rodicu)Neda bez ni ranu,nejde bez ni spat..i s ni rano vstava a nekdy i ji jidlo - driv si ji brala i na navstevy,ale to jsem zacla omezovat, protoze ji jednou zapomnela a my se tam museli vracet.Terry ji parkrat nechal at si ji vezme ven a i nasi a pak byla silene spinava,takze jsem proste rozhodla,ze kocka je na doma, maximalne do auta, kde ale pak pocka.Po tydnu bez Terryho uz jsem se dnes s Violkou nemela silu prat a kocku jsem ji dovolila - doufajici,ze ji pak necha v aute.Ne, byla scena,ze ji chce na hriste kde jsme byli s Dasou a detma.Odkejvala jsem to ,ale jeste jsem ji pripominala at si ji hlida.Hrala si s ni,houpala ji, poustela z klouzacky..proste byla nadsena.Vecer - uz po pul devate - ji ukladam do postylky a nemohu najit kocku.Najednou mi to problesklo hlavou,ze si neuvedomuju,ze bychom ji nesli zpet domu.Ptala jsem se Violky a ta po par sekundach premysleni - zaknourala venku- hriste.Ano,zapomnela ji!!!!Vzhledem k tomu,ze ji je tak draha a Terry ji privezl zdaleka, nevahala jsem a rekla Violce,ze se musime obleknout a na hriste se pro ni vratit.Rano uz by tam nemusela byt.Je to proste ma povaha - v Praze bych udelala to same.Jak tak jdeme k autu,tak si ale najednou uvedomuji,ze je tma tmouci a ja tohle mesto vubec neznam.Kdyz jsme z hriste odchazeli, motali se tam 2 velci psi bez voditka a panicka.No,zacla jsem mit strach, jestli nedelam nejakou kravinu.Jestli to neni nebezpecne - je to u reky,bude 9 vecer,tma a ja tam nekde s ditetem v ruce budu hledat plysaka, navic nemam ani baterku.Uz jsme usedly do auta, kdyz jsem se rozhodla,ze zavolam kamaradce Andree,ktera tu zije spoustu let a ma take na takoveto veci cuch.Nastesti to vzala ( coz je u ni velmi prekvapive ) a kdyz jsem ji situaci popsala - rekla nejdriv NE, NEDELEJ TO, NENI TO BEZPECNE...pak ,ze nevi - presne jsem ji rekla kde to je.Ptala se jak daleko je od toho parkoviste ( tak 100m). Pak,ze tedy mozna jo,ale at Violku vezmu ssebou a mam baterku.Kdyz jsem ji rekla,ze ani baterku nemam,tak se zhrozila a zacla se ptat na radu manzela..pak mi ho i dala k telefonu.Docela dost dobre mi poradil.Rekl,at tam teda jedu,ale at zaparkuju na kraji silnice a necham zapnuty svetla tak aby mi posvitili na to hriste - ze me tam za to policii nechyti,kdyz tam budu chvilinku stat. Take at jim nez tam prijedu zavolam zpet a ze se mnou po tu dobu budou na telefonu a kdyby neco zavolaji ihned na policii.No uprimne..ne,ze by me tim uklidniliAle byla jsem rada,ze aspon nekdo vi,kam jsem jela, kdyby neco.Nervozni jsem byla ale hodne - predevsim, kdyz jsem k mistu prijizdela a byla tam hrozna tma, zima od reky a pod.Take jsou tam otevrene zachodky,takze ta moznost,ze se tam muze nekdo potloukat tam je. Zavolala jsem jim zpet,Andrea byla se mnou na telefonu.Zaparkovala jsem tesne vedle hriste ( par metru) a nechala rozsvicena svetla..ale zjistila jsem,ze sviti pouze kdyz necham klic v zamku.Violku jsem se rozhodla nechat v aute( odepinani a pripoutavani by zabralo tolik casu,ze jsem to nechtela riskovat).Rychle jsem vystoupila a dobehla ke skluzavkam a houpackam a kocku uz jsem videla.Byla v jedne z houpacek.Rychle jsem ji vzala a spechala jsem zpet k autu.Moc mi pomohlo,ze jsem pri tom mela Andreu na uchu.Radsi jsem se moc nerozhlizela - vazne to bylo prekvapive strasidelne..i na me.Nasedla jsem do auta a telefon jsem na prani Andrey zavesila,az kdyz jsem se rozjela.Takze jsme celou akci prezily,Viola pusinkovala kocku,me buselo srdce.Jsem rada,ze jsem jim zavolala - myslim,ze to byl chytry krok. Je zvlastni jaky jde strach z neznama.Kdybych byla tam, kde jsem vyrostla - presne bych vedela co zhruba je a neni bezpecne.Nejhorsi je,ze az ted jsem si uvedomila,ze jsem nemela moznost zamknout cele auto ( zamek u ridice mame rozbity)..a navic klicky byly v zamku.Byla jsem od auta asi jen 20 sekund..no ale stejne - FUJ!!Takze trocha adrenalinu no a Violky kocka uz v zivote neopusti domov ( pro jinyho plysaka bych se nikdy nevracela).Samozrejme jsem ji to pripomnela - ze proto kocka nesmi ven.