trestání dětí - diskuze

Nepamatuju si, že by mě taťka někdy uhodil, akorát jednou mě zavřel do sklepa(potmě, i když jsem se tmy hrozně bála) za to, že jsem ho nepozdravila, dodneska si ten hroznej strach pamatuju. Mamka byla přísnější, většinou křičela, dost často jsme nějakou schytaly, ale nejvíc jsem nesnášela, když mi řekla, že mě nebude mít ráda, vždycky jsem to hrozně obrečela. Jednou to zkusila i na Zuzanku, ale se zlou se potázala. Myslím, že určitý sklony po ní mám taky, dost na ně křičím, když zlobí, občas plácnu (spíš ze strachu, když dělají něco nebezpečnýho),ale nikdy ode mě neslyšeli, že je nebudu mít ráda.

měla jsem staršího bráchu s věčnýma důtkama ze školy, takže jsme zlobili spolu asi dost z klečení na hrachu jsme měli srandu, zákazy moc nepomáhaly, takže občas - vyjímečně přiletěla vařecha nebo když už bylo zle, tak pásek.. to už si tak nějak nepamatuju, ale jednou mi mamka dala v pubertě facku a řekla něco hnusného, to si pamatuju dodnes takže já mydlím holky jen málo a pokud už nic jiného nepomáhá

Ja v dětství zažila fyzický i psychycký teror.Proto vychovám děti jinak.Přísně,ale spravedlivě a neponižuju je.Martin zažil taky krušné dětsví-má rodiče primitivy a podle toho ho vychovávali.Jak mohl tak se odstěhoval.Ted by dětem všecko dovoli,aby měli lepší dětsví než měl on a to taky není dobré.

Toz obcas mi narezali, ale nenechalo to na me zadne nasledky.Ja mam deti male, Maruska mela v srpnu 3 a Anicka ma pul roku, takze zatim moc netrestam. Na fyzicke tresty jsem moc velkej pacifista. Zatim jsme se vzdycky s Maruskou nejak domluvily.Pepa ji teda obcas placne po zadku, ale jen velmi symbolicky.

nás mamka mlátila vařečkou, nebo tou plastikovou rukojetí od plácačky na mouchy (tam byla jistota, že se nezlomí, narozdíl od vařečky, kterou o mě mamka rozpůlila několikrát). A nevim, jestli je to proto, ale je fakt, že já jsem hodně vzteklá, musím se hodně krotit, abych nemlátila děcka Mi stačí potkat v obchodě nějakýho rozmazlence, nabíhá mi říla na čele a řikám si \"už by ji měl, zmetek\" Ádu jsem jednou ve vzteku už plácla přes plínku, ale moc se mi teda neulevilo, i když ji to nebolelo. Teď, když je takhle malá, tak nedovedu říct, jestli ji budu bít, třeba to ani nebude potřebovat, ale vyloženě odpůrce fyzických trestů (přiměřených) nejsem. Vařečku snad nikdy nepoužiju :)

my jsme sem tam nějakou přes zadek schytali,občas i facku,ale to jsme je museli jooo vytočit. Já Neli občas taky plácnu přes prdel ale hlavně na ní musim zařvat aby psolechla, to na ní platí nejvíc. A myslim,že občas plácnutí neuškodí. Mám o dost mladšího bráchu a tam naši změnili taktiku výchovy,že už bít nebudou a taky je to znát,ten co si dovolí,to je nezkutečný. Je strašně drzej, neposlouchá a fakt by kolikrát zasloužil. To my jsme si něco takovýho nikdy nedovolili,hned jsme jednu schytali

asi podobné jako jsem byla vychovávaná já. Zákazy, zarachy a jít se učit nebo stát v koutě. Bití se u nás používá až jako poslední metoda kdy nezabírá nic jiného. Dobrovolně a s radostí děti nebiju. Vadí mi podvádění, lhaní a drzost. Za neuklizený pokojíček rozhodně na prdel nedostanou. Hodně na děti teda řvu a to se kolikrát míjí účinkem, ale podle ostatních mamin vím, že nejsem zdaleka sama, takže se tím nestresuju.

my byli vychováváni přísně, dostávali sme ale vždy právem, teda hlavně od taťky. ale tak na základce pak už ne, už sme nevyváděli takové lumpárny já tatko nechci vychovávat, ale kolikrát dostane přes prcku, neb mi rupnou nervy. myslím si, že nějaké podklady ke stejné výchově tam můžou být, ale pokud byl člověk hodně bit, jako fakt za každou kravinu,tak spíš má k tomu odpor. jo a my nikdy nedostali za šatnou známku, jo jednou, ale to že sem to neřekla a schvovávala žákajdu

Mě rodiče bili, teda nemůžu říct že by nějak hodně, ono taky kdyby se táta opravdu napřáhnul tak bych asi odletěla, takže trestala spíš mamka. Nejednu vařečku o mě zlomila. Zatím si neumím představit, že bych Barušku takto trestala, ale ona je zatím hodná, maximálně plácnu přes ruku nebo přes plínu. Myslím že pokud byl někdo hodně bit a s výchovou jeho rodičů nesouhlasí tak naopak své dítě neuhodí. Já čeho bych chtěla dosáhnout je, aby se mě moje vlastní dítě nebálo, což já o rodičích úplně říct nemůžu Já jsem strašně lhala, abych se vyhnula jakémukoliv trestu na co nejdelší dobu. Zatajovala jsem známky, nepřiznala se k rozbité váze, kde jsem byla venku, no mamka semnou fakt hodně zkusila. Hodně mě změnila puberta, kterou jsem naopak prožila naprosto pohodovou protože jsem prostě měla strach dělat cokoliv zakázaného nebo nevhodného. Dodnes bych si nedovolila k rodičům ani zlomek toho co je tu občas popisováno:) Ale k tvé původní otázce, už jsem to tu psala, to radši tu facku než hodinový proslov

Asi k tomu obecně sklon trochu je, ale je důležité, jak člověk vnímá sám sebe a když si tohle uvědomí, může se tomu vyhnout. Na kluky zakřičím (bez toho jsou jak hluší) a občas jim taky nějakou vyšiju, dokonce i měchačkou. Vždycky ale přesně ví za co a občas je to jak v Obecné škole, jen se místo poděkování přijdou po nějaké chvíli pomazlit, řeknou že mě mají rádi.No a manžela se snažím kočírovat, protože ten i dkyž šťouchne z legrace, tak má přece jen sílu a nemá tolik cit. Takže pokud možno na zadek dávám raději já.

netrestanm fyzicky ani psychycky..zatimnenastal duvod...nejhorsi jsou asi vycitky atd..sem tam rana u na s padla..ja za kazdy okousany nehet 3 facky..huste,a stejne jsem si je prestala kousat az v dospelosti ,tata mi dal 1x v zivote facku..nikdy vic..

přidám svoji odpověd, nás \"vychovávala\" máma. za lhaní, odmlouvání, drzost. bud fackou odkamžitě do sekundy po přešinu, nebo se ke mě rozeběhla s napřeženou rukou, já se nahrbila krýc si hlavu, a 2x až 3x plácla otevřenou dlaní do hrudníku jen to zadunělo.Manžela ale třeba doma řezali vařečkou i třeba jen za špatné známky...