Test nemocnic v MF DNES - diskuze

Mladá fronta dostala velmi zajímavý a odvážný nápad, že otestuje poskytovanou péči a přístup k pacientům v 5 vybraných českých nemocnicích. Konkrétně: Ústřední vojenská nemocnice v Praze, IKEM opět v Praze, Nemocnice v Břeclavi, Příbrami a Havířově. Redaktorka přijela s bolestí břicha, vše si hradila sama, uváděla, že nemá pojištění, že se vrátila z USA. Jak to dopadlo? Byla zaznamenána i četná pozitiva, což si myslím, je úspěch. Nejprofesionálnější přístup zaznamenali v Příbrami, kde se redaktorce dokonce omluvili za čekání, měli několik akutních případů a skutečně se k ní podle popisu chovali jako k platícímu zákazníkovi. Naprostý opak redaktorka zaznamenala v Havířově, kde po 10 minutách sestra přemluvila lékaře, aby přišel. Ten místo pozdravu mrsknul přes půl ordinace klíči na stůl a měl komentáře, proč přichází v noci. V Ústřední vojenské nemocnici redaktorka kvůli tomu, že nemá pojištění, „schytá sprchu“ od sestry hned v úvodu. Reputaci našeho zdravotnictví zachraňuje lékař-gynekolog v břeclavské nemocnici, který redaktorce podá automaticky vyčerpávající odpověď, co se chystá udělat a na závěr ji podá ruku. Co mě ještě zaujalo, tak totožné vyšetření redaktorku stálo v Ústřední vojenské nemocnici 2295 Kč, zatímco v Havířově, kde navíc provedli těhotenský test pouze 987 Kč, tj. o 1308 Kč více… že by dražší zkumavky? :-)Musím přiznat, že díky svobodné volbě lékaře si nemohu na ošetřující lékaře své rodiny nejen stěžovat, ale naopak jedná se o velké profesionály s lidským přístupem. Bohužel někdy si lékaře vybrat nemůžeme nebo z nedostatku informací neumíme. Mezi první případ patří mé první setkání s RZP, nebo-li Rychlou záchrannou pomocí. Dcera od 2,5 let trpí na laryngitidy (zánět hrtanu, dítě se začne dusit, štěkavě kašlat, stav vypadá nesmírně dramaticky). Jednoho večera tuším na podzim 2004 to opět na ni přišlo. Jelikož jsme tuto situaci řešili již více než 10x, jako obvykle jsme podali čípek Rectodelt 100, otevřeli pořádně okno, zvlhčovač vzduchu běžel automaticky. Po 10 minutách se stav zklidnil, dítě usínalo. Za dalších zhruba 25 minut záchvat opět nastoupil, s ještě větší intenzitou. Podali jsme druhý čípek, ale manžel, který léta sloužil na Rychlé, naznal, že dítě musí okamžitě do nemocnice. Co teď? Za normálních okolností naskáčeme i s dítětem do auta, já po cestě telefonicky zařídím rychlé přijetí. Ale… ale měli jsme doma miminko, které jsem kojila. Tudíž moje přítomnost v autě nebyla možná. A jet samotný řidič s dítětem v tomto stavu by byl nezodpovědný hazard. Proto manžel zavolal RZP, kde jim jakožto lékař detailně popsal, o co jde.Dcera stále kašlala a asi po 20 minutách to přešlo a vysílením usnula. Za necelou minutu poté dorazila Rychlá. Když k nám vyběhli, první, co jsem registrovala bylo lékařčino důrazné: „Paní, takhle Vám dítě s laryngitidou neusne!!!“ To mě zcela odzbrojilo. Zmohla jsem se na tiché odůvodnění, že jsem laryngitidu v podání své dcery slyšela nejméně 10x a dovolím si tudíž tvrdit, že se skutečně jedná o laryngitidu. Poté následovalo naštvané: „Tak ji vzbuďte, vezmeme ji do nemocnice.“ Načež jim dcera předvedla takový „laryngitický koncert“, který by si nezadal ani se zběsilým štěkáním rotvajlera, když chytí zloděje. Po tomto dceřině vystoupení se přístup osádky RZP změnil a po cestě se lékařka manželovi dokonce omluvila. Já však do příjezdu manžela zůstala doma s pocitem, který jsem nikdy předtím nezažila a nezbývá mi než doufat, že jej již nikdy ani já, ani nikdo z Vás nebude muset zažít.První měsíc po spuštění Baby on line mi přišel krásný e-mail. Byl o zneurotizování 2letého dítěte pobytem v nemocnici a úžasná na něm byla následná síla a odvaha maminky, která vedla k úspěšné nápravě situace. Bohužel můj tehdejší počítač nevydržel mé pracovní tempo a „zhroutil“ se. Všechny zprávy, včetně této, byly nenávratně ztraceny. Je to škoda, protože to byl pro mě pěkný příklad, jak se dá takováto situace řešit. Možná si ale jeho autorka přečte tyto řádky a napíše nám svou zkušenost. Stejně jako se doufám Vy podělíte o ty Vaše.