banner
Napadlo vás něco zajímavého nebo hledáte inspiraci? Řešíte právě problém s těhotenstvím, porodem, kojením nebo výživou? Pojďme společně sdílet své radosti, starosti, zkušenosti, tipy a triky a podporovat se.

Pro tuto akci musíte být přihlášení

ted jsem si precetla pribeh Placby a jejiho ditete s Downovy... - diskuze

11 reakcí

Zobrazit příspěvky podle:
ted jsem si precetla pribeh Placby a jejiho ditete s Downovym syndromem.Musim vam napsat. Jak jsem byla s miminkama v nemocnici, to uz nebyli na Jipce ale na tom \"lepsim\" oddeleni, kde jeste museli byt v inkubatoru ale ne uz pod dohledem, byly tam nejen deti nedonosene,ale obcas tam proste privezli nejake i donosene miminko, treba u maminek po cisari na \"zahrati\" nebo donosene ale s malou porodni vahou.A jednou tam privezli chlapecka, me se zdal hrozne veliky, mel 2,5 kila:)) vypadal lehce jinak, ale ne zase tolik, pak tam prisla i jeho maminka, jen jsem slysela, ze rikala,ze te jeji prvni holka byla taky mala, kdyz se narodila a za chvili uz sla. Dite si nepochovala a uz jsem ji tam nikdy nevidela.Dite melo Downuv syndrom. I dkyz vsichni pediatri a ze se jich tam vystridalo se tvarili ze chlapecek je hodne sikovny a neni uplne typicky, taky cekali na potvrzeni gen testu. Sestricky ac by asi nemely to tam celkem resily. Pry proc nesla na testy tak at se ted nedivi atd.Maminka pry byla celkem na vazkach jestli si ho vzit nebo ne, ale tatinek byl pry vyrazne proti. Zaslechla jsem i neco, ze o nej mela snad zajem sestra toho otce, kazdopadne chlapecek putoval do kojeneckeho ustavu a me bylo hrozne. Za tu maminku, ktera na nej stejne nikdy nezapomene i kdyz se ho vzdala ale i za toho chlapecka.Veliky odiv vsem maminkam, ktere najdou odvahu a silu se o postizene dite postarat
z toho, cos napsala, mi je teď až do breku... ta představa že vidím přímo to miminko, které za nic nemůže, a jeho matka se tam jen přijde krátce podívat a nechce ho, své vlastní miminko, které tak dlouho v sobě nosila..nedokážu si to představit
to je hrozný,úplně se mi chce brečet
To je vážně těžká situace a nedokážu říct předem,jak bych se k tomu postavila já.A nezáleželo by jen na mě,ale i na manželovi.Okolí bych neřešila,byl by to jen náš život.Nikoho ,kdo se vzdá postiženého dítěte neodsuzuju a ty,které si postižené dítě nechají neskutečně obdivuju.Klobouk dolů před všema,kteří to dokáží.
neodsuzuji ty matky co si dite nenechaji, sama nevim zda bych tu odvahu mela...
Nevím jak bych se zachovala já,ale mám na to trošku pohled odjinud..Sousedka má dceru Danku s downovým syndromem.Zanedlouho oslaví již 33 narozky.Když mi povídala její příběh,bylo to hodně smutné,též se to dozvěděli až po narození Danky a musím Vám říct že když jsem viděla fotky Danky coby miminka,bylo to krásné miminko jako každé jiné,sousedka se vůbec prý nerozmýšlela zda jí odložit,což se jí nedivím..Podle mě si trvalé následky,které jsou skutečností do budoucna,při pohledu na toho drobečka,maminka ani nemůže být schopná uvědomit!!!Neumím si představit,že bych opouštěla porodnici sama samotinká a že by se můj život nenaplnil mateřstvím jen proto,že bych měla \"nemocné dítko\"...Nikoho nesoudím,myslím si že je péče o nemocné dítko obrovská a náročná zodpovědnost...A každý má právo se rozhodnout dle svých pocitů a dle své situace...Neumím si představit pocity které musí celý život prožívat celá rodina,ale myslím že slovíčka \"MÁM TĚ RÁD\" od nemocného Filípka z dnešního příběhu mluví za vše!!!A mazlení Danky s maminkou ,kdekoliv a kdykoliv je potřeba, je též hodně dojemné..
Holky,můžu vás všechny ubezpečit,že mateřské srdíčko napoví,co máte dělat.Nikoho neodsuzuju,ale svoje dítě bych nedokázala opustit.Ať je jaké je.
To musí být těžké pro tu maminkunedovedu si to vůbec představit
Tím že jsem pracovala ve speciální škole, obdivuji všechny maminky kteé se starají o své postižené děti. Jen nemám ráda předsudky, které jsem od některých kolegů zaslechla. Tvůj příběh je smutný pro mimi, ale třeba se nakonec najde rodina, která si ho vezme a bude mu u ní dobře
Tak to je smutný příběh se smutným koncem pro dítě. Ale upřímně obdivuji všechny matky se k tomu postaví čelem a bojují za své děti. Ale na druhou stranu neodsuzuji ani ty, které si přiznají, že na to nemají....
@moninif Přesně tak - člověk si to nedokáže podle mě vůbec představit, dokud to sám nezažije. A věřím, že každý na to prostě nemá... Obdivuju ty, které se s tím poperou a dokážou se tomu postiženému dítěti věnovat s plným nasazením...
@moninif přesně tak,tohle je i můj názor....je to strašně težké,ty sama váháš,nevíš,bojíš se a okolí ti nepřídá,naopak tě odrazuje tak se ani nedivím....

Vybraná anketa

Bylo vaše dítě očkováno proti pneumokokům? Jakou vakcínou?

19 %
13 hlasů

0 %
0 hlasů

7 %
5 hlasů

56 %
38 hlasů

18 %
12 hlasů

Celkem hlasovalo 68 unikátních návštěvníků

Diskuze 0

Mohlo by vás zajímat

Knihy vysoce hodnocené odborníky i rodiči zaštiťuje matka-lékařka Jana Martincová.

Žena po 40 – sebevědomá a v kondici

Desatero péče po 40
Know-how od odborníků. Tradiční i progresivní oblasti péče o tělo i duši po 40. Pouze pro odvážné, přemýšlivé, schopné vytvořit si vlastní recept.
cena pouze u nás: 349 Kč
Žena po 40