Taky bych se ráda svěřila se svou zkušeností z Chebské nemoc... - diskuze

Taky bych se ráda svěřila se svou zkušeností z Chebské nemocnice. Rodila jsem letos v květnu. Byla jsem prvorodička. Dolu na "hekárnu" jsem šla po 17:00h, a to jen díky jedné moc hodné sestřičce, protože mě znala. Říkala, jsem jí totiž, že už mám kontrakce a zesilují se. Nechala mě vyšetřit doktorkou, která se na mě dívala, jako kdybych si to vymýšlela a nic nevydržela, a oznámila mi, že to není možné, že to ještě nic není, že nemám žádný nález (otevřenost). No ale dolu mě vzali, hned mi jiná porodní sestra oznámila, že to bude dlouhá noc, páč rodit budu až ráno. Což sem si nedovedla představit, páč sem bolestí nemohla nic. Pak přišla po nějaké době opět doktorka prohlídla mě a řekla, že furt nic, a opět se na mě tak nevěřícně dívala. To už sem bolestí zkoro brečela. Tak mi napíchli vodu, také něco na otvírání, ale šlo to furt pomalu, a bolesti hrozné. Nakonec u mě od 23 h seděli obě, dávali kyslík, páč už sem nemohla ani dýchat, koukali na graf, který šel taky špatně, páč jednou jim kontrakci ukázal a jindy zas ne, bolestí sem brečela a po nějaké době se shodli na tom, že normální cestou neporodim, tudíž zavolali primáře, a vzali mě císařským řezem. Poporodní péče byla fajn, všichni se o mě starali, byli hodný, ale další dny se to začlo měnit. Některé sestry byli super a některé děsné, hlavně ty mladé a pak ty staré z kojeneckého odd. Pořádně Vám neporadili, nebo každá radila jinak, když ste něco chtěla, tak se některé tvářili, jako že si neumíte poradit sama, a rušítě je od kafíčkování (hlavně v noci). Když sme zvonili na sesternu, tak přišla kuchařka co chceme.Víc nás strašili, že nepůjdem domů, než nám pomáhali. Neochota pomoci, poradit. Vždyť u nich to taky bylo někdy poprvé, a oni se tvářili, jako by sme byli blbí a nic neuměli a otravovali. Zas musím říct, že jak kdo, samozřejmě tam byli výjimky. A to bych mohla pokračovat dál nejen o sobě ale i o ostatních maminkách, který rodili se mnou nebo po mě. Jednim slovem děs. Ten týden byl pro mě traumatizující, věčně sem brečela, nedokázala kojit. A kdyby jsem neznala sestru co byla u porodu tak ani nevím, že byl malý otočený, a měl šňůru kolem krčku, proto mi ho nešlo porodit, a oni si mysleli, že sem cíťa Až doma se to spravilo. Dala se do pohody. Jak říkám, mohla bych vyprávět dál, to jsem jenom tak shrnula to nejdůležitější. Nemůžu říct, že by všichni byli špatný, to ne, nakonec mě odrodili dobře, i mi to hezky udělali, oba jsme zdraví, ale někteří by měli změnit přístup. O výbavě pokojů, sprch, záchodů nemluvím, za to opravdu nemůžou. Tak snad to bude příště lepší, pokud příště bude. Tak to je má zkušenost, a ne jen moje.