Je to téměř na den přesně rok, co jsem se tu naposled
ozvala.Tak to zase
shrnu.Jak jsme se odstěhovali od Otíkové bývalky, bydleli jsme v baráčku (to jsem psala tenkrát spokojeně...), kde nám naslibovali hory, doly - nájemní smlouva, trvalý pobyt, dělejte si tu co chcete, starý nábytek klidně prožeňte komínem... No,nakonec vše naruby.A "švagr", "opruzovatel příživnický", se samozřejmě taky nehnul do pryč.Finanční situace stále na bodu mrazu a přítomnost Otíkova bratra způsobila ponorku v mém vztahu s Otí
kem.Dlouhý čas jsme spali každý v jiné místnosti a sex proběhl ztěží 2x do měsíce. Tak jsem si našla náhradu a utíkala od reality za jiným...Co čert nechtěl, stal se pro mě "tenhle" takovou drogou, že to stále není utnuté...ovšem konec je v plánu co nevidět z pár různých důvodů:1) Asi jsem kapku zabouchlá, (ale NECHCI být) a nesla bych hodně těžce, až by mě nechal z důvodu, že si našel normální vztah.2) On sám to chce ukončit, že prý začal brát Otíka jako kámoše a fajn chlapa a nechce mu to dělat...3)Vím, že patříme k sobě s Otíkem, jen jsme měli těžké období.No a...4)Nejspíš se s Otíkem konečně doopravdy pustíme do mimča a já si chci být na 100% jistá, že mimi bude Otíkovo.A teď mě ukamenujte. Jojo, zhřešila jsem - ale nelituji, protože nebýt toho, tak bychom šli rovnou s Otíkem od sebe a to by bylo peklo, protože vím, že lepšího chlapa nenajdu, jen holt ponorka je ponorka...A můžu být poblázněná jak chci, ale vím, že je to jen tím, že se mi od druhého dostávalo toho, co mi doma chybělo.A jinak..."Švagr" tedy nakonec vypadnul - jako spolubydlící k Otíkové bývalce Ovšem to až někdy koncem letošního léta!A dále...Když jsem jednoho dne přišla domů po noční, Otík byl v práci, dveře otevřené, majitelé na zahradě, zevnitř domu zbíječka...Bez toho aniž by dali vědět, že jako jdou do baráku...Byla to poslední kapka z jejich tupých hlav, šla jsem se nervově sesypat k mámě do vedlejší vesnice (pěšky, protože jsem neměla v tu chvíli ani drobné na bus u sebe, ztahaná po noční dvanáctce, nervy v kýblu,pláč, pláč, pláč), volala jsem Otíkovi, že nám drze vlezli do baráku, přeházeli věci jak potřebovali a začli kopat (byla blbě udělaná kanalizace totiž)...Otík odjel z práce, jeli jsme se s nimi zhádat , řekli jsme, že do týdne se odstěhujem a už od nás neuvidí ani vindru...Tak jsme dodrželi.Přišlo to shůry, že Otíkovi nabídla bydlení kamarádka - také baráček, navíc v podstatě novostavba a ještě ho vlastně stavěl tehdy právě Otík O minimum dražší, ale zase blíž do práce. Takže super! Sice máme společnou zahradu s babčou té kámošky, která jako jezinka chtěla furt lákat Tadeáška k ní domů do šíleného SMRADU a přecpávat ho sladkostmi... Ale to už jsem si vyřešila Ale...konečně bez "švagra", sami jako normální rodina a vše se to lepší mezi námi...Tadeášek stále bez školky, kvůli dalšímu stěhování (stěhovali jsme se teď v říjnu, do školky měsíc chodil tam, ale tady pak nebylo místo a tam je to dálka odsud). Takže ho čekají až předškoláci příští rok. Táhne nám na pátý rok. Je drzý, komunikativní, má sílu za tři, cca 18kg, cca 105 cm... Jednou se mu téměř podařilo podpálit barák, ale jinak je to mazlivé zlatíčko Něco nového vždycky musí chtít vědět či umět sám, když ho chci učit já ze své vůle, tak to nééé Tatínek na synka úplně prdí a začíná dělat problémy už i s alimenty. Vlastně pardon, teď mu donesl něco k babičce na Mikuláše... Asi je naměkko z toho, že každym dnem s tou svou můrou čeká synáčka druhého Tak snad abych to uzavřela...Žádnou tu dovču jsme nestihli Ale jak jsem slibovala, během roku 2015 mě opravdu můžete očekávat v kolonkách typu "Snažilky" a pak "Těhotenství..." (31.12. dobírám antinu)Tak zatím hezký zbytek roku a krásné svátky!&s34