potkala jsem v tom spitalu kamaradku ze skoly.ted dela vrchni.je ji jako me (letos 30).chodi uz dobu s jednim mudrem,on nejak na deti nespecha a ona se tak boji porodu,ze to materstvi hodne moc oddaluje atd.no a k veci.driv jsme spolu hodne moc kamaradily,parily jsme spolu,spavaly jsme u sebe a chodily po zabavach...pak jsme spolu delaly ve spitale,obcas nekde sly parit,ale cim dal min.ona pak sla delat skolu jeste a ja sla do jineho spitalu.takze jsme se prestaly vidat skoro uplne.a pak ona jine pratele zajmy a ja take.my zacly stavet barak,setrit,nikde jsme netrajdali,snazili se o mimi a pak se narodil Alex.videly jsme se az kdyz jsem sla rodit a jak za mnou chodila na pokoj jak mela cas.slibila,ze prijde podivat se,ale uteklo 19m a ona nikde.a dneska jsem ji potkala zase ve spitale,jak jsem nesla alexovi odbery.a ona hned ahoj,tak jsme si povidaly a ona ze se uz urcite stavi,ze bylo moc prace a blabla znate to.a ona pak tak nejak:no tak vis co,ty jsi na te materske a to uz mas jine zajmy (jako bych od rana do vecera lezela v plenach a nic jineho asi neznala)..a tak jsem to celkem presla a rikam ji,proc se nepodivas nekdy na spoluzaky,s holkama ze skoly se stykas jen co pracuji ve spitale jinak s nikym..a ona na to:no tak vis co,ony jsou vsechny skoro na materske a co ja bych si s nima asi tak rekla?to je takove divne,ony mluvi jen o detech vzdycky,jsou mlade,a ze se tak rychle nechaly zlakat tim materstvim to nepochopim,dokonce uz jich ma plno dve deti a ted jsou furt doma a zadna zabava,same mimisek a manža a takove reci..no tak jsem zase cumela s hubou dokoran,co to je zase za nazor,ze kdo ma deti je na tom asi hur nez duchodce co se zabavy tyka.vubec jsem nemela chut pokracovat v teto debate.rychle jsem se rozloucila a nechapala,ze jsme si driv coby 18tilete táááák rozumnely..a celou cestu az k autu jsem se musela smat,jak ma nekdo o nas matkach zase super nazorasi jsem uz opravdu trosku jinde nez ve dvaceti no..