Tak uz je asi konec... - diskuze

O par prispevku niz jsem psala o pritelove boxerovi..dneska v devet vecer meli jet na kontrolu..pred chvili zacal vykaslavat krev..sedim v praci a brecim jak zelva..je mi to tak lito..uz padla i ta nejmensi nadeje, ze by mu mohlo byt lepe..tedy...brzy uz mu zase dobre bude..patri to k zivotu a potkalo to uz asi skoro kazdeho z vas..i ja to zazila u vlastnihho psa..ted me to vzalo o to vic, ze cekame miminko..a pritel je z toho opravdu zoufaly, nikdy jsem ho takhle na dne nevidela, i kdyz se strasne snazi brat to racionalne a drzet se..nikdo jiny neni schopen tam s tim psem jet a vyridit to..ani nechce, abych tam s nimi jela, ze tohle musi udelat sam..boli me z toho srdicko..v takovych chvilich si naplno uvedomuju, ze nedokazu pochopit,jak nekdo muze zvireti ublizit..kdyz pro spoustu z nas jsou to clenove rodiny..ach jo, zase filozofuju..holky moc dekuju za pochopeni..ja sjem jen zoufale bezmocna, kdyz vidim milovaneho cloveka, jak se trapi a zaroven se snazi byt moc silny..mozna to bude znit divne, nevim moc, jak to napsat..ale kdyby slo o zenskou..tak ten plac a zoufalstvi nad tim, co se stalo, neni nic divneho..ale kdyz vam v naruci breci chlap, ktery je jinak za vsech okolnosti vasi oporou..a ja nejsem schopna mu pomoct..vsechna slova mi ted pripadaji jako klise, kterä se jen tak rikaji..