Tak tohle je snad hloupý vtip - diskuze

@corelia Jasně, jsou situace, kdy to fakt nejde, ale měla by tomu předcházet aspoň nějaká snaha, ne hned do lékárny pro sunar. Kamarádka se po porodu snažila měsíc rozkojit, pomáhala jsem jí, s laktační jsme to konzultovali a nic, prostě to nešlo. To je ale něco jiného, než když třeba měsíční dítě řve a místo, aby řešila mamča proč, řekne si, že je to hladem a vrzne mu flašku. Mě je to jedno, jestli kojí nebo ne, ale když vím, že to některá udělala fakt proto, že se jí nechtělo (z okolí třeba), tak je mi to i líto.

@zajic Mě teda nechali v porodnici kojit podle libosti, ale doma už jsem se všemi problémy musela prokousat sama a všechny kamarádky už by dávno daly flašu. Pak když jsem kojila ve dvou letech tak se na mě dívaly jak na exota a dětská říkala, že je to spíš vyjímka.

@zajic Já to taky nedodržovala, když se ozval dřív, dostal dřív. Nějaké míchaní mléka jsem neřešila, beztak si myslím, že je to taky nesmysl. Té rady o nestresované matce jsem si taky všimla, ale co děláš, je to tak jako vysvětlení, proč se nesnažit pohodlnější.Mě v kojení hodně podporovali a i kdyby ne, jsem paličatej beran, já bych se na sebe pak nemohla podívat, že jsem se dostatečně nesnažila a nevykojila krev. Babička, které bude devadesát mě podporovala, že je to dobře, že kojím, že je to pro dítě nej. Máma, ač nás nekojila, tak mě taky hodně podporovala a myslím, že i obdivovala, že to nevzdávám, i když by třeba jiná vzdala. V porodnici taky maximální podpora, hlavně od jedné sestřičky, ta mi vždycky chytla prso a nacpala ho Adamovi nebo jiná, co mi pak přinesla klobouček, díky kterému jsem kojila. Takže fakt max podpora ze všech stran. Vašek se třeba zhrozil, když už jsem říkala, že na to kašlu.