Tak mě dneska napadlo - diskuze

amen

Ne já si říkám, že bude ještě hůřNe ne já život beru s úsměvem a ví se o mě, že málo věcí mě rozhází.Součastnost beru za svoji dobrou kámošku.Všechno zlé je k něčemu dobré a to co jde proti mě beru jako výzvu.Jsem šťastná a tak chci aby to zůstalo takže se musím snažit aby okolí prožívalo štěstí semnou. Naštěstí se daří.

Přemýšlím nad tím...a já jsem asi ten člověk co říká - už aby byly děti aspoň o 2 roky starší. Ale přitom já jsem teď strašně moc šťastná. Kdyby se mě někdo zeptal, tak odpovím že šťastnější jsem rozhodně nikdy nebyla. Jenže to je dáno povahou - já jsem snílek. Toužím po tom mít dům se zahradou a mega velkým bazénem a dětským hřištěm a tenisovým kurtem. A není to o tom že bez toho nebudu šťastná. Ale je to nějaký cíl za kterým chci jít. Stejně tak chci abych mohla s dětma kamkoliv a neřešila jejich poponášení, kojení a prdění do plínky. Mám teď srovnání - o kolik je jednodušší život bez plínek. A tak si prostě říkám, co bude za pár let. A těším se na to. Ale neznamená to že nejsem šťastná teď.

Mě se to teď tak nějak vcelku líbí, jen jedna věc by se mohla změnit.

To sis krásně zafilozofovala.Přesně tak, pořád je něco, a právě to je na tom životě to krásné.Vaše nevyléčitelná, doufám, optimistka!

Já si představovala jaké to bude až,... Ale když ten život žiju tak jsem ráda že to je tak jak je a jsem spokojená. Vždycky může být kdyby, až a podobně, ale taky nemusí.

mě v práci říkají, že jsem takový smíšek, že tam pořád zvoní můj smích...tak to možná mluví za vše. Myslím si, že jsem vyrovnaný člověk se všemi smutky které mám s tím nějak umím žít, dalo by se říct- přizpůsobím se. Nespěchám, a dobře vím, že jsem vlastně šťastná, že mám zdravou rodinu a máme práci, domov a peníze. Jediné co si musím vytknout je, že se stále na něco těším a tím ženu čas před sebou a on hrozně letí.

Jezis, to mas pravdu! Nekdy do toho taky spadnu (napr. ted, kdyz uz spoustu noci nespim a jsem opravdu hooodne unavena, tak si preju, aby uz byl Pepe vetsi a spal celou noc, ale velmi rycle se otrepu a reknu si, ze si ho musim uzit ted, kdyz je miminko).

to jsi moc hezky napsala, to je pravda. Učím se to připouštět si to.

Tohle je podstata Buddhismu. Že člověk stále po něčem novém touží a nikdy není štastný v současnosti a vlastně až vymaněním z toho nekonečného kola toužení a lpění se staneme štastnými....

Tak ja nerikam, ze nejsem stastna. Muj zivot je fajn, ale doufam, ze bude jeste lepsi, az decka vyrostou :)

mas uplnou pravdu, ja uz takhle ziju a neskutecne si to uzivam. ted uz bych Klaru napsala uplne jinak

Četla jsem nedávno v jednom rozhovoru hezkou myšlenku, že právě teď žijeme svoje vzpomínky. A souhlasím s tím. Jestli chci mít později na co hezkého vzpomínat, musím se snažit prožívat šťastně současnost. Mám sny a plány, ale těším se z dneška. A co se týká dětí? Mám prvního syna dospělého, hrozně rychle to uteklo a o to víc si teď užívám druhého malého, protože ty první roky před školou jsou nejkrásnější a už se nevrátí. Tak ať i na ně mám hezké vzpomínky.

já si občas říkám, že jednou, až Jarda bude vydělávat statisíce, tak se budeme mít dobře. Ale myslím to ze srandy, páč vím, že prachy ještě štěstí nikomu nepřinesly a já jsem popravdě šťastná a spokojená i bez peněz. Sice si nemůžeme vyhazovat z kopejtka a koupit si z fleku barák, ale o to víc se těšíme, až si na to jednou třeba našetříme Já jsem spokojená fakt teď, nemám deprese, mám hodný dítě, co spí samo v postýlce skoro od porodnice, co nikdy nechtělo v noci 6x jíst, co si vždycky samo dokázalo hrát, který se pořád směje a je nenáročné na údržbu. Spíš se budoucnosti děsím, protože nechci jít do práce na 8 hodin denně, s cestou 9-10hodin, nechci řešit úkoly, poznámky, výlety, přijímačky na střední, přijímačky na vysokou. Takhle mi to fakt naprosto vyhovuje.

Popsala jsi moje životní motto. Snažím se tím řídit, co to jde. Přiznávám, že jsou chvíle, kdy to nejde. Mě ale dělá radost každá blbost!!!