Tak mam pocit ze jako matka docela selhavam .nevim kde jsem... - diskuze

to že je Vendulka drzá a držkuje je řekla bych věkem, u nás to bylo taky tak, teď už to polevilo, takže to neřeš, nejsi špatná matka, jsou prostě taková období, a že se mezi sebou perou to neřeš, zavři je v pokojíčku a ať si to vyřeší sami, potřebuješ polevit a odpočinout si tak je nech, oni si poradí, a s tím jídlem - tak je nech ať se krmí sami, když se nenajedí dost brzy zjistí, že mají hlad a musí se najíst víc, taky jsem to vzdala, nemůžu krmit oba dva, ve školce jí Nikča přepichově a sama, doma prostě vidí, že krmím Fanouška a oblíkám Fanouška a tak to chce taky, ale má smůlu, jsme jen lidi a máme jen dvě ruce, takže buď v klidu, jsi skvělá máma, a hlavně si taky potřebuješ odpočinout, Fanoušek jakmile mě vidí v kuchyni taky přileze a chce ke mně, a jakmile ho nevezmu tak řve a mlátí hlavou do linky, ale prostě jsem ho párkrát nechala pořvat a už si zvyknul že prostě pokaždé nemůžu a taky to přestává, prostě chce to pevnou vůli a nenechat se ovládat tolik dětmi, začne být líp, neboj

jak jsou od sebe věkově ??

Beru si ponaučení, Aničku si nenaučím na rukách .Ale .. jaký si to uděláš takové to máš. I když je hodně lidí proti tak občas ve správnou chvíli dát na zadek neuškodí. Ondra si teprve zvyká být trochu na vedlejší koleji,kor po týdnu doma, ale zase on má držkovací období už po několikáté. Co umí to dělá sám a přes to vlak nejede, případně pod pohrůžkou, nebo má zakázanou nějakou věc co má rád. Anička je zatím zlatíčko.

tak s drzostí je to fakt tou školkou a myslím si že si takhle ventiluje to že není s tebou doma jak byla zvyklá doted,hele já jsem docela horká hlava ale poslední měsíce zjistuju že jsem stále klidnější a vyrovnanější a ta moje čertice to pozná, přestala jsem po ní řvát, neštěkám po ní, neodsekávám a když to zkusí ona dělám že neslyším a že kolikrát po mě řve fest ale dělám že nic neslyším a jdu pryč a ona hned otočí a začne maminko prosím mohla by jsi....., snažím se jí fakt všechno vysvětlit když už to nejde po dobrým a fakt nic nepomůže plácnu jí přes zadek nebo zavřu v pokojíčku kde je sama.zkus to pomalu měnit, přestan být jejich otrokem a uvidíš že bude zas o trošku líp

Tonda tohle taky zkouší. Mám hlad přines jídlo, to nechci přines něco jiného. Poprvé jsem mu otevřela asi tři jogurty on v každém jen zaštoural a nic nesnědl a pořád vyřvával jak chce něco jiného. A mě došlo, že takto si to nepředstavuju. Ještě aby se to opakovalo každý den, to bych ho asi zabila. A já poprvé někdo by řekl selhala, ale jsem taky člověk a něják mě to nedošlo. Pak jsem se nad tím zamyslela, zhodnotila a stanovila jsem si uvnitř v sobě postoj, co udělám až se to bude opakovat. Takže mu jasně oznámím at si promyslí na co má chut a to co si řekne dostane a druhou věc nenesu, dokud nebude tohle snědené a i kdyby se pominul (a že se občas pomine) tak mu oznámím at si jde řvát do pokojíku. Během týdne jsme to zvládli tak, že už se to neděje a je pohoda. Jen to chce si uvnitř v sobě zamyslet a vymyslet jak se k tomu postavit a pak na tom trvat a trvat.Jo a pochopitelně na to své stanovisko navést i dítě. At ví co se jako děje. Něják termínovat do kdy co mají udělat, předem je seznámit se sankcí, ale i s tím co z toho budou mít když se to povede....apod. At to pro ně není jako bys mluvila latinsky,. Obě strany to musí pochopit a pak ty tvat a i dodržovat na čem jste se dohodly.