Tak malá už spinká... můžu chvilinku pokračovat. Skončila js... - diskuze

Tak malá už spinká... můžu chvilinku pokračovat. Skončila jsem u svatby. Když jsme jim přijeli říct, že se bereme, nebyli zrovna nadšený,ale nijak extra to nekomentovali.Naši byly šťastní.A tak jsme se pustili do příprav. Snažila jsem se,aby mi tchýně do ničeho nezasahovala, ale ona se začala chovat jak nejlepší kamarádka a pořád mlžit se mi nedařilo. Ze začátku tchán říkal, je to váš den, udělejte si ho podle svýho. To byla jediná rozumná věc, kterou jsem od něj v životě slyšela, jen kdyby to tak myslel vážně. Pak začali komentáře typu, proč takové slávy kolem toho, vy s tím naděláte...Blížil se den, kdy se měli naši rodiče seznámit. Ani si neumíte představit,jak mi bylo zle, když se to blížilo. Nebudete tomu věřit,ale ten večer se podařil a byl dokonce celkem fajn. To bylo seznámení na naší straně. Čekalo nás ještě jejich strana. Předem jsem naše upozorňovala, že doma neuklízí, že jsou všude drobečky, že když přijede návštěva,chodí v botech apod.Prostě tchýně je hroznej bordelář. Když jsme přijeli, bylo vcelku uklizeno, apoň na ten první pohled nic vidět nebylo. Jenže tam už to začalo skřípat. Tchán se jako na oko nechal odvolat do práce (nikdy ho akutně nevolali, nemá zaměstnání, kde by si bez něj nedokázali poradit), takže ostuda. Mamka si koláčky chtěla pro naší stranu zařídit sama,ale tchýně trvala na tom, že si vezme do režie celé pečení a tak mamce v dobré vůli nezbylo nic jiného, než souhlasit. A tím to všechno začalo. Koláčky se dělali pro celou vesnici. Naši dostali domů jen na talířku malou kupičku a to tam byla pomáhat i segra a švagrová,který nedostali nic. Za to všechny její slavné kamarádky (nerada bych někoho urazila, neberte to jmenovkyně osobně) Marušky, Zdeničky, Janičky a ostatní slepice si odnášeli plné krabice a to ji nebylo ani blbí jim to dávat před očima mích rodičů. Když přišlo na řadu dělení peněz za pečení, nezapoměli si tam započítat elektriku, vodu...tak jim tam táta švihl 5 000 a odjel. Jenže to se jich ještě dotklo.Celou tu dobu jsme neslyšeli nic jiného,jak je unavená. Že jsme to všechno nechali na ní, že ji nikdo nepomohl. Ale to, že třeba já jsem chodila do své práce a pak jsem makala ještě večer s manžou v hospodě,kterou vede a do toho jsme přichystávali svatbu, to neviděla. Nehledě na to, že to ona to takhle chtěla. Asi týden před svatbou jsme tam byli ujasnit poslední detaily. Bylo mi oznámeno, že tchán půjde ve starém obleku, že se mu nechce schánět nový. To mi nevadilo, dělá ostudu jen sám sobě. Říkala jsem jim ať jsou u nás o půl deváté,aby vše bylo v klidu. Než se občerstvý, všichni sejdou, pár fotek, chaos tak ať je vše v klidu. Proč tak brzo, jseš prdlá, co tam budeme dělat. Stačí kolem desátý. Upozorňuji, že obřad byl ve 12 v 15km vzdáleném městečku. No co jsem na to měla říct. A pak mi přišlo, že pořád mluví jako, že manžel nebude se mnou,ale u nich. Tak se ji na to ptám. No to je přece jasný, přece nebude spát u Vás. Ptala jsem se proč, že tam oba už 3 roky žijeme tak o co jde.Že ráno přijede a pak pojede s němi od nich k nám, jako za nevěstou. No byla jsem největší debil, začala pištět, odběhla do baráku a už jsme neslyšeli co,ale jak tam šíleně ječela a asi si stěžovala tchánovi jaká jsem... .Měla jsem jen oči pro pláč. Říkala jsem manželovi ať tam jde a něco s tím udělá nebo, že jedem domů. Šel tam,ale vrátil se v slzách. Odjeli jsme, zastavili na polňačce a brečeli. Já se ho ptala jestli si mě opravdu chce vzít...apod. Nakonec jsme se dohodli, že je necháme být, že jim nedovolíme,aby nám dál ubližovali. Kdybych jen v tý době věděla, že to jsme se šeredně spletly. Manžela jsem k nim opravdu dovezla den před svatbou a teprve nedávno zjistila, že dostával otázky typu, jestli si mě chce opravdu vzít a tak. Ve svatební den přijeli opravdu jako poslední. Pak byl prý tchán i hnusný na naše hosty, kteří jedli párky, ať už to dojedí, že se to kvůli nim nestihne. Když se čekalo na mě, jako na nevěstu, jak jako slavnostně sejdu oblečená po schodech dolů, tak že to prý zbytečně zdržuju...Pak na mího tátu dělal prstem ty ty ty a ukazoval si na hodinky. Přitom se čekalo pořád jen na ně. A kdyby nepřijeli tak pozdě, mohlo být vše v klidu. Já bych sešla dřív dolů, dřív by bylo vše nafocené... Jenže to muselo být po jejich. Obřad proběhl celkem bez problému. Jen při gratulacích, manželovi tchýně zašeptala něco do ucha a on se hrozně rozbrečel, že nebyl pomalu schopný přijímat další. Do teď nevím co mu řekla a už snad ani nechci. Při hostině se mu zdála polívka moc zeleninová, maso prý bylo přepepřený. Přitom mu vůbec nebylo trapný jít až na konec stolu,kde seděla jeho maminka a dojíst po ní to co zbylo. Máma se na něj dívala a on, no co, přeci to tady nenechám. Hudba podle něj prý hrála hrozně. Když už takhle vysíral, chtěla jsemm mu něco říct,ale manža mě chytil za ruku, dal mi pusu a říká, přeci si od něj nenecháme zkazit náš den. Stydím se za ně,ale tenhle den je náš. Holky pak jsme si svatbu užili super. Tancovali jsme až do rána. My ano, oni seděli venku, i oba manželova bráchové s přítelkyněmi a tvářili se jak kyselé zelí. Naši mají takový přístroj, který bere všechny karty z foťáku, kde si tu kartu vysypete a může fotit dál. Jelikož je moje mamka blázen do různých úprav fotek, od všech si je vysypala, protože každý ma jiný postřeh a každému se podaří vyfotit něco jiného.Jejich karta se tam jako na potvoru zasekla. Vyváděli,jak praštěný, že jim to naši chtěli ukrást apod. V deset odešli, rozloučit se byl jen on. Ona odešla bez jediného slova. Až po jeich odjezdu se šli bavit manželovi bratři a když odcházeli, loučili se se slovy, že si takhle dlouho neužili. Prý tam bylo ještě pár proskoků,ale ty už mi nikdo nechce říct,abych se stím zbytečně netrápila. Jsem moc pyšná na svoje rodiče, že to vše se zaťatými zuby vydrželi a nepohádali se s nimi. Že byly nad věcí. My jsme si tu svatbu užili a to jen díky manželovi, který byl rozhodnutý, že si jimi nenechá zkazit den. Jako svatební dar jsme od nich meli dostat 100 000. Tedy aspoň to všude vykládali, myslíte si, že jsme něco dostali? Ani slona pro štěstí.Druhý den jsme dostali vynadáno, že jsme nepřivezli výslužku. Asi týden na to, se tchán objevil v naší hospodě. V tý době jsem tam manžovi chodila ještě večer pomáhat. kDyž jsem roznášela, šel pro ti mě a říká. Prosím slečno, vlastně už vážená paní. Na celou hospodu. Pak křičl, mám tady ještě vůbec někde syna? Synu zprzněný, kde jsi? A na mě: ty nečum nebo uvidíš... Ostuda jako blázen. Pak si chvíli ještě s manželem mejlovali, kdy ho pořád obviňovali a kritizovali. Když manžel zjistil, že to nemá cenu tak jim přestal i odepisovat.Od té doby jsem tam nebyla až do té doby, než jsme jim jeli oznámit, že čekáme miminko. Ale to je další etapa. Mohla bych psát do nekonečna, co se dělo pak. Nejhorší nás čekalo až po narození Dominičky. Ani nevím jestli to bylo horší nebo lepší než tohle. Ale stím už vás nebudu obtěžovat. Holky děkuji, že jste snesly moji dlouhou zpověď. V podstatě jsem ani neřekla co jsem měla na srdci,ale trochu se mi ulevilo. Nezlobte se za hrubky a děkuji