Ahojky holky, moc vás všechny zdravím! Píšu zas po nějaké době abych vám především popřála i já krásné a klidné vánoce a do nového roku hlavně zdravíčko a štěstíčko, též splnění všech vašich přání! A ještě něco od nás: Poslední vyšetření Barunce dopadlo dobře, takže jsem šťastná, že můžeme trávit svátky v pohodě a v klidu doma a ne v nemocnici! Už jsem vám tu také psla, že mě čeká rozvod atd... Teď 2 měsíce po tom, co se od nás manžel odstěhoval, přišel s tím že by se nejraděj vrátil zpět, že měl čas vklidu přemýšlet atd, atd. Teď je rozhodnutí spíše na mě jít do vztahu zpět nebo ne? Toť otázka!!! Myslím ale, že mám asi jasno, nejspíš z toho nic nebude, nějak jsem za tu dobu odloučení zjistila, že je mi bez něj svým způsobem líp, cítím se nějak klidnější vyrovnanější a pozitivnější, netíží mě nejistoty lži a tajnosti, jeho nepozornost vůči mé osobě atd! On tvrdí, že je schopný ty věci které je nutno změnit, ale já opravdu nevím, zda tomu můžu věřit! Proč vám to sem vše píšu? Chtěla bych slyšet názory naprosto nestranných osob, myslíte si že je možné se po třicítce změnit? Změnit věci, které člověk byl zvyklý dělat celý život, především lhaní? Aby za tak krátkou dobu došel k tomuto poznání? Již za trvání společného soužití jsem mu dala za poslední rok několik šancí na nápravu, ale vždy zklamal, proč by to teď mělo být jinak? Zatím mi ani na malou nic nepřizpívá, že by sem tam něco přinesl nebo dal nějaké ty peníze, už v tomhle bych tu snahu třeba viděla, ale ono se nic neděje, jen ty řeči! Poslední rok mi nedával nic a to jsme spolu žili!!! Upřímně taky můžu říct, že jsem došla k tomu, že mi tu vlastně nijak nechybí, jako osoba, kolem malé jsem si stejně vše dělala převážně sama takže se pro mě nic moc nezměnilo tím jeho odchodem! Tím je asi řečeno vše, že? Ale přes to ve mě stále něco hlodá, nějaké ty zbylé city, dát šanci nebo ne po tom všem co vám tu píšu? Omlouvám se za délku ale je to pro mě důležité vaše případné reakce a názory! Tak se mějte hezky, předem děkuji za přízpěvky a ještě jednou krásné vánoce!!!