svěřily by jste se ??? - diskuze

já myslím, že nesvěřila. vůbec si to nedovedu představit..ale ono je to strašlivě těžký. mě právě překvapilo, kolik lidí v jejím okolí to vědělo a ničemu to nepomohlo. já být tím, kdo věděl, že ji manžel bil, tak mám nekonečný výčitky svědomí, ikdyž kdoví, jestli jí šlo objektivně pomoci.znala jsem holku policajtku, ta říkala, že oni když přijedou někam k domácímu násilí, tak ženská často říká, že je to v pohodě(ikdyž je třeba předtím sama zavolala..). že jim dávají kontakty na BKB, policejní psychology, prostě lidi, kteří by mohli pomoci, ona říkala, že si tu ženskou vždycky vezme bokem, snaží se jí citlivě domlouvat..a ty ženský stejně nakonec nikoho nekontaktujou a poliši tam jede zanedlouho zas. to je už tak nějak v tom člověku, že to nedokáže utnout. dokud se nestane něco fakt strašnýho.byla jsem kdysi na školení o dom.násilí a tam říkali takový dobrý přirovnání. že když člověk hodí žábu do horké vody, ona okamžitě vyskočí. kdežto když dáme žábu do studené vody a tu budeme zahřívat, nevyskočí, uvaří se. proto je pomoc zvenčí nezbytná!

Vím jistě, že bych se zabalila a odešla. A určitě bych se i svěřila. Vím to!Nechci se moc k případu vyjadřovat, ale mě zaráží to, proč po třetí otěhotněla? I kdybych věděla, že dejmetomu nemám sílu nebo nemám kam odejít tak teda vím jistě, že s tyranem nechci mít další dítě a udělám proto cokoliv.

Na tuhle otazku nejde odpovedet.Nebo jde,ale realita muze byt jina.Neco jsem si prozila ale i tak jeste dnes nemuzu rict ne nezustala bych,odesla bych.Pokud by se to tykalo me.Jedine co vim,ze pokud by mi sahl na deti,tak konci.Ikdybych mela byt nekde v azylaci.Deti proste ne

Zaleží na situaci-u té M to taky nechápu,proč se ho nezbavila dřív.Jinak mě Martin svým zpusobem psychický týral a já jsem to ani nepoznala.Měl mě za blbku co nemá právo mít vlastní názor.Nebo jiný názor než on-to se hned uražel.Až vlastně tím,že začal jezdit jsem poznala i jiný život než pod jeho nadvládou a došlo mi to,že tak to bylo špatné.Kdybych mohla vrátit čas tak už bych to nedopustila.Taky proto je Gabka taková jaká je.Ona vyrustala v tom,že já jsem uplný blbec.Maly už v tom nevyrustali tak jsou jiní.Fyzické násili bych nedopustila a odešla bych.Taky si myslím,že mi mohli naši pomoc.Ti to viděli a ted mi to říkají,že se Martin ke mě špatně choval. Proč nepomohli?

Já bych řekla, že toto je spíše řečnická otázka a o názorech typu, že by to někdo nedopustil si myslím svoje... Jednoznačně se dá odpovědět pouze v případě, že dotyčný věc zažije...

Nesvěřila.Mám problém mluvit o jakémkoliv mém problému,takže tohle bych určitě taky řešila sama v sobě.Ale pokud by na mě nebo nedejbože na mé dítě chlap vztáhnul ruku(neoprávněně),tak se ihned balím a utíkám.Stejně tak,pokud by se jednalo o fyzický teror.Nesnáším násilí jakéhokoliv rázu a zařekla jsem se,že Kájula tohle nikdy nezažije.

Ja bych to rozhodne nedopustila. Pri prvnim incidentu bych se proste sebrala a odesla i s detma, nebo bych mu ji hned vratila. Myslim, ze ta prvni reakce je nejdulezitejsi. Pokud mu to zenska jednou odpusti, tak uz vzdycky. Proste to nesmi nikdy dopustit

tak já si stojím zha tím že kdyby mi jednou natáhl tak se balím a jdu...a všem bych to řekla že je to slaboch co bije žensý

Ja si myslim, ze kdo ma takove sebevedomi, ze by zdrhnul, tak ten se do takove situace nedostane. ze nasilniky pritahujou takove ty uslapnutejsi mene sebevedome typy.

tak to vazne nemohu rict.Ale vzhledem k me povaze bych rekla,ze bych se nedala.Mozna kdyby se to stalo jednou ,2x,ale jakmile vickrat, rekla bych,ze by to sla resit. Ale vse zalezi na situaci.Moje mama byla poprve vdana a po roce svarby dostala facku a kvuli te facce se hned rozvedla.Zajimave je,ze pak rikala,ze kdo vi,ze celkove by s tim prvnim manzelem asi byla stastnejsi nez s mym tatou.Ale to je trochu od veci

Já mám naštěstí rodiče, na které se můžu kdykoli obrátit, takže bych asi hledala útočiště u nich. Příjemné by mi to určitě nebylo, ale než žít v něčem takovém a nechat ubližovat dětem. Ale každý tu možnost bohužel nemá.

Já si myslím, že strašně závisí na situaci, v jaké se ta žena nachází. U Monyové nechápu, že s tím něco nedělala - byla finančně nezávislá. Což si právě myslím, že u mnoha těch týraných je právě problém, proč s tím nic nedělají. Pokud třeba i mají to dítě a jsou doma, závislé na příjmu od manžela, tak si nechají namluvit leccos. Taky se možná ty ženský stydí, bojí se, že je společnost odsoudí, že je to jejich chyba... Navíc ten chlap je většinou nejen bije, ale i týrá psychicky... Sama nevím, jak bych se v takové situaci zachovala. Myslím si, že bych si ubližovat nenechala, dětem rozhodně ne. Ale naštěstí jsem nikdy v takové situaci nebyla.

Já za sebe můžu říct,že bych se obrátila na Policii.Nenechala bych ubližovat sobě,natož dětem.Nikdo na světě nemá právo ubližovat druhému.

težko říct, teď tvrdím, že byhc to někde řekla, abych v tomnežila dlouho a moje dítě také ne.. ale možná až by se to dělo, přepadl by mě strach a držela bych hubu..ikdyž si říkám, že já jsem tvrdohlavá a nic bych si líbit nenechala.. jakákoliv facka by padla, a už by nás tu neviděl.. a kdyby něco dělal dítětiat už fyz.nebo psych. letí hned...

těžko říct jak by se člověk v takové chvíli zachoval ale vzhledem k tomu že mám kam jít a skvělou rodinu tak bych okamžitě sbalila věci a odešla..

Jémimánku. Já jsem v tomhle hodně neoblomná a tvrdá. Tvrdím od začátku že mi jednou dá facku a sbalí si svých 5 švestek. Horší násilí už ani neuvažuju. A vztáhnout mi ruku na dítě a bezdůvodně ho psychicky a fyzicky napadat, letí i bez toho ovoce. Já jsem hodně tvrdohlavá a jsou věci které bych nepřežila. A také nejsem na našem taťkovi finančně závislá takovým způsobem že bez jeho peněz bych umřela hlady, to spíš bych se z toho psychicky zhroutila, ale někde mimo, aby o tom nevěděl a aby to nepocítily děti.

Taky bych na děti nenechala dopustit. Ale přijde mi hodně zarážející, jak jsou lidé k sobě lhostejní. Stalo se mi, že když jsme šli k rodičům manžela do paneláku, nějaký chlap, (asi opilý jak to prase) hulákal na celý barák...rozléhalo se to na celé sídliště. Samozřejmě byl sprostý. netuším, jestli tam byli i děti nebo jen žena. Ale přijde mi, že kdyby někdo tohle dělal skoro pořád, měli by ho naprášit sousedé a zavolat na něj poliše, ať ho vyvedou klidně na 10 dní z domu. Jenže opravdu všichni žijí ve strachu. A radši koukají vedle. Já bych asi zavolala. A vlastní zkušenost??? Samotná týraná žená se většinou bojí a pokud je to možné a únosné, tak spíš jen tak volá o pomoc. Maminka žije s mým otcem dodnes. A to jsem si užila takové dětství, že jsme výjimečně, ale přeci, když už bylo hodně zle, museli o půlnoci utíkat z domu. Byla na něm závislá... po všech stránkách. Hlavně té finanční, teda zabezpečovací. A když jsem byla starší a rozmlouvala jí skoro v dospělosti, že odejdeme. Říkala kam??? Za co budeš studovat??? Já to neutáhnu z inv.důchodu. A tak jsem sice dostudovala ale bohužel takhle prožitých 25 let života Je to k zamyšlení. CO matky pro své děti neudělají

Já nejsem moc svěřovací typ, takže bych s tím měla asi problém.... ale na druhou stranu umím dost dobře žít i sama, bez chlapa se nehroutím, umím se o sebe postarat a mám dobré zázemí v rodině, takže jsem přesvědčená, že bych žádné násilí nepřipustila. Fyzické násilí i psychický teror je mi natolik odporný, že bych po první takové zkušenosti odešla.

Těžko říct, že? Jestli by se člověk styděl přiznat, že se něco takového děje jemu, že to dopustil. Za sebe můžu říct, že pokud by chlap týral děti neváhám ani minutu a snad i sebe bych nenechala. I když je asi těžké se pak z toho vymotat. Ale snad bych to nedopustila a dokázala se svěřit a něco s tím udělat.