Svatba - hormony nebo nevím :-(( - diskuze

V klidku, ja se taky vdavat nechtela, svatbu chtel spis Pepa, ja jsem si rikala, ze nechci zadne trapne formality, ze pokud se mame radi, tak nepotrebujeme papir, ale udelala jsem to kvuli nemu. Cele dopoledne jsem rvala, ze nikam nejdu, no stejny pocit, jako ze me tam asi budou mucit nebo co, a to jsem ani nebyla tehotna. Pri obradu jsem se uz smala, to uz jsem zjistila, ze me nikdo hlavu trhat nebude. Vdavala jsem se pred 3-mi roky a zatim jsme spolu, mame se radi, mame spolu 7m Marusku, pohoda. Takze bych to nevidela, ze by Tvuj nastavajici nebyl ten pravy.

No já jsem byla taky těhu ale nervozita byla spíš z toho jestli to všechno klapne,jestli je všechno zařířený a domluvený.A taky proto že jsem byla ta na koho všichni zírají.Ale co se týče muže tak jsem si byla jistá že je to ten správný,už předtím jsme spolu bydleli tak se u nás nic neměnilo jen jsme měli slavnostní den.V ten moment mi bylo jedno jestli se něco pokazí za 5 nebo 10 let,jestli nedělám chybu a tak.Já jsem byla šťastná tím okamžikem.Neber to jako pohřeb,svatba je veselka.A jestli si nejseš jistá tím mužem,tak nevěš hlavu,dneska se rozvádí kde kdo.

To jsou jen nervíky, já měla to samé, i když jsem neměla moc času se stresovat uvidíš,že vše proběhne hladce, i když nervy pracujou, já se nemohla ani podepsat, jak se mi z trémy klepaly ruce po obřadě to z Tebe určitě spadne a Ty si svůj den krásně užiješ počasí Vám také přeje a já přeji hodně štěstí

no tak nechci tě nějak vystrašit,ale já byla tak nervozní,jako že vzrušením a nadšením.... ale byla jsem šťatsná.sice jsem nebyla těhotná,ale nevím,zda to má až takový vliv. já byla nejšťastnější žena na světě,že s ebudu vdávat za toho svýho milovanýho jedinýho....toho pravého. a byla jsem o tom na 100% přesvědčena,že je to ON a stále jsem..... nevím nic bližšího o vašem vztahu,jak dlouho se znáte atd. ale asi bys neměla mít pocit,že jdeš na svůj pohřeb

Já si myslím, že je to normální. Vždyť je to veliký krok a většina doufáme, že na celý život. Já jsem také byla nervózní. Vždy když jsem si vzpomněla, že už v sobotu to vypukne, tak jsem měla takový pocit úzkosti a nejistoty. Ale v ten den mě to přešlo a všechno bylo v pohodě. Držím palečky

přiznám se, že ty hormony jsou jeden z důvodů, proč jsem příteli zakázala mě i jen požádat o ruku, natož mít v těhotenství svatbu...věřím, že je to jen těmi hormony a budeš pak šťastná, všechno se srovná, neboj :)

Tak to me mrzi. Me to ceka 17.4. a uz zacinam byt take nervozni,ale spis z vseho toho kolem - aby klaply veci jak chci a aby byli vsicni spokojeni a mala hodna.Par pobreceni je urcite v norme -vypoustis tak stres a v tom tehu cloveka dostane ledacos,ale pokud je to nejak dlouhotrvajici - nemela by sis o tom s Nim proluvit?

Tak nevím, jestli za to můžou jen hormony, do určité míry asi jo. Ale 100% asi ne, zkus se zamyslet, čím si nejsi jistá - je to tím, že se ještě nechceš vdávat, nebo on není ten úplně pravý nebo si nevěříš, že to zvládneš...? Nebo něco úplně jiného? Já jsem se vdávala v 5. měsíci těhu a trošku nervní jsem byla - ale spíš z těch příprav a z toho, jak to dopadne. Ale hlavně jsem se strašně těšila a pak jsem si to moc užívala, bylo to super. Jeden z nejhezčích dnů v životě. Tak držím palce, ať si to srovnáš v hlavě (nebo ať ti ty hormony dají pokoj) a krásně si to užiješ

Jéjda já taky probrečela celý týden před svatbou.Co se dá dělat je to velké rozhodnutí a velká změna.Nic si z toho nedělej a pěkně se vybreč.Uleví se ti.A pak už si to budeš jen užívat.

Já nevím,kapka nervozity asi být má,ale takhle by jsi pochybovat neměla.Nejsi si svým nastávahícím jistá,nebo co se děje?Klidně se rozpovídej a dostaň to ze sebe ven,určitě se ti uleví.Já teda nervózní nebyla.Byla jsem naprosto klidná,svatbu i obřad jsem si užila a všichni říkali že to bylo až nemožný,jak jsem se při obřadu furt usmívala.Já jsem si to užívala,neměla jsem důvod být nervózní.Spojily jsme tři životy v jeden a já si brala člověka,kterej je pro ten nej chlap na světě i s jeho chybičkama.Po dni,kdy se narodila moje dcera to je určitě druhý nejhezčí den v mým životě a nějakou nervozitou jsem si ho kazit nenechala.Před obřadem jsem se ještě pořádně najedla a bylo to super.Taky to byl právě ten den,dokonce při obřadu,kdy jsem poprvé cítila jak se Verunka v bříšku hýbe.Možná právě proto že cítila ten klid a pohodu.Stres je jediný,co ti tu svatbu pokazí.Tak se uklidni,dělej něco co máš ráda a těš se na sobotu.Tyhle okamžiky se už v životě neopakují.Tak je vnímej jako něco vyjímečného a pokud máš o tom pochybnosti,tak se zamysli nad tím,jestli děláš všechno tak jak máš a tak jak chceš

Já si myslím,že je to normální,zřejmě si nervozní před Tvým velkým dnem D,určitě bych to taky připsala těm hormonům, jelikož ty se mění a někdy je člověk veselý,jindy má depku,to vidím i na sobě,myslím že to určitě prožívají i ženichové.Neměla by jsi na to myslet,a svůj den D si opravdu prožít,a pokud se těšíš tak není řešitMě to bude čekat taky,ale bude to taková rychlovka,nic velkého,a nejlepší na tom je že nevím ještě kdy přesně protože musíme vyřešit ještě jiné věci.