Strach o život.. - diskuze

hm...po oznameni ze jsem nemocna a pak pri krvaceni do bricha po porodu cestou na operacni sal.. a ty se neboj....vse je a bude ok...

No já o sebe tak nějak ani taky né,ale o svou rodinu a příbuzné,hodně..Vždy vidím ty nejhorší scénáře!!Mého vždy zdravého taťku přepadlo \"cosi u srdíčka\",byl hospitalizován v nemocnici,no to jsem měla o něj šílenej strach!!!!A jednoho dne,jsem volala švagrušce a ona mi s brekem řekla,že se můj bráška naboural na motorce..Měl tenkrát polámaná žebra,otřes mozku,když mi řekla celej průběh,tak jsem bulela a bulela a navíc ho hned pustili domů..No a to jsem měla hroznej strach,aby neměl vnitřní krvácení!!!Naštěstí žebra srostla a je v pohodě,ale jakmile ho vidím odněkud odjíždět na tý motorce,mám o něj úplně šílenej strach,musím říct že o dost větší než o manžu když jezdí autem!!!Přijde mi ta motorka taková extra nebezpečná!!!No a o Filípka mám strach furt velkej,pořád koukám,aby se o něco nepíchl,aby si o něco nerozbil hlavu,no prostě si někdy říkám že přeháním,ale opatrnosti není nikdy dost!!

o sebe se nebojím, jinak mám strach o ostatní. Naposled jsem měla strach o tátu po operaci. Předtím to byl můj manžel srazil se s vlakem. Synovi bylo 3 měsíce, málem jsem přišla o mlíko. Musela jsem se zase rozkojit. Hrůza.

já snad u porodu,to jsem opravdu měla pocit,že tohle už nemůžu přežít.a přežila a dokonce dvakrátjinak většinou mám strach o ty ostatní kolem mě.Bojím se jezdit autem jako spolujezec a i dalších věcí,ale to je na jiné povídání

Hmm tak já se přiznám, že už od včerejška přemýšlím a nic moc mě nenapadlo. Spíš se bojím o ostatní než o sebe. Jednou jsem měla autonehodu, pršelo a kamarád nějak nezvládnul řízení. Seděli jsme s Tomem vzadu. Auto šlo párkrát přes střechu z takovýho svahu. Ale ani tenkrát jsem se o život nebála - to jsem asi nestihla. Spíš to byl hroznej šok. Pak jsem se dost dlouho bála vůbec autem jezdit a dodneška mám problém, když mám jet s někým cizím...A jednou ve mě pořádně hrklo, když jsem bydlela na intru na Skvrňanech a šla na tramvaj. Přecházela jsem silnici, rozlídla se - nic nejelo. Pak jsem se znova rozlížela, když jsem přecházela tramvajový pás a v momentě, kdy už jsem měla nakročeno po tom tramvajovým pásu projel nějakej debil v bavoráku. Kdybych byla o vteřinu rychlejší, tak mě tenkrát smetl.

trochu jsme se lekla po porodu, kdyz najednou doktorka poprosila terryho at zazvoni na zvonek a pribehlo asi 6 lidi a zacli kolem me poletovat - hrozne jsem krvacela - ale je pravda,ae to jsem tolik nevnimala - to mel o muj zivot poprve asi strach spis Terry.( aspon to rikal)Ja jsem se asi nejvic bala a videla se rozsekanou v aute s jednim mym kamaradem kteremuchyby pud sebezachovy.Bylo to jeste za svobodna,ale mnohokrat.Jsem byla uplne zaprena nohama a vsechno. Dvakrat jsem musela zarvat at zastavi a vystoupila si.nebyl schopnej svoji jizdu zopatrnit.Nejhorsi byly jeho zamerne hodiny na snehu v Orlickych horach na krizovatce ( debil)

Jo, když jsem byla na podzim na operaci, tak jsem se taky bála - přece jen statisticky vzato se občas někdo neprobudí a kdo by vychovával moje broučky? Připadala jsem si trochu jako blázen - dokonce jsem měla jejich fotečku v knížce...

Strach o svoj život som mala keď sa mi objavil nádor na brušnej stene a čakala som na výsledky či je to zhubné.Vtedy mi nebolo všetko jedno.Potom keď ma raz ex skoro zabil.Na to radšej ani nespomínam.Život si veľmi vážim.Je to ten naj.dar

Strach o muj život jsem snad neměla nikdy.O děti a Martina to se bojím pořád.A to jsem se několikrát topila,spadla ze skály,prožila noc venku v bouřce a vychřici.