strach - diskuze

Ahojky, já se přidávám, taky se šíleně bojím, (ač už mám jeden porod za sebou)jednak toho, aby bylo mimi v pořádku, protože od minulého těhu je tohle úplně jiné a mimi se hýbe minimálně ( utěšuju se tím, že je to pohodář, nebo malý lenoch ), těším se na čtvrtek, jdu na poslední UTZ, tak doufám, že řeknou, že je vše ok a taky se konečně dozvím, co to vlasně budeme mít a taky má obavy z porodu, možná je to směšné, ale bojím se té bolesti, nejsem žádný hrduna a navíc ikdyž bych měla vědět, co mě čeká, tak jsem fakt už všechno úplně zapomněla a tak si přijdu jako prvorodička. A taky se obávám, kdo mě vlastně bude rodit, protože před 2 lety jsem měla super doktorku ( hlavně měla už zkušenosti ) a teď se to tam vše tak prostřídalo, že zkušení odešli a nastoupili mladí, tak se bojím, aby bylo vše ok.

Mě už se to taky blíží a doteď jsem strach neměla, ale už si říkám, co když ta bolest fakt nepůjde vydržet...nejsem na žádnou bolest zvyklá, netrpím na žádné menstruační bolesti nebo bolesti hlavy, tak vlastně nevím, jak se s tím vyrovnám. Ještě nedávno jsem byla přesvědčená, že to zkusím bez epiduralu, no ale nevim nevim...bojím se, že se při první kontrakci bolestí rozbrečím Tak ať nás to žádnou nebolí!!!!!

ahojky,holky jsem asi divná, ale nemám vůbec strach z porodu. Ale fakt! Vím, že to bude bolet a nebude to procházka růžovým sadem, tak nějak sem na to připravená, ale netrápí mě žádné stavy strachu, netrpím ani žádnými sny o porodu a tak. O mimi strach mám, jako aby byl v pořádku, ale porod fakt ne, asi mi to ještě nedochází.A možná je to dobře. nevím. PA nám \"tloukla\" do hlavy, že rodit musíme v \"hlavě\", že pokud to budeme mít srovnaný a vyrovnaný v hlavě, tak to půjde. Tak sem si to vzala k srdci. Jak říkám, stejně ti prckové musí ven, tak proč se stresovat nějak dopředu. Je to řečeno s nadsázkou, možná za týden tu budu psát, že mám stavy strachu jako blázen. ale holky, sme silný a my to zvládnem, stejně nám nic jiného nezbyde

ahojky,jelikož vím,do čeho jdu,tak z jedné strany strach trošku mám,ale z druhé ne...možná tím,že první byl rychlý,takže jsem to ani nestačila vnímat,spíš mám strach,že ten druhý takový nebude...ale neboj,ten pocit když budeš mít miminko u sebe ti dá zapomenout na ty bolesti,dřív,než si myslíš

Já poslíčky sice mám,ale vím,že to bude ještě horší...

Já mám první termín za týden a bojím se ukrutně. Mám strach, že ty bolesti nezvládnu. Zatím nemám obavu, že bych se o mimi nedokázala postarat, strach mám jen z porodu. A to mě netrápí žádní poslíčci. Ach jo....

Mě se to už přiblížilo natolik,že přenášim a strach mám teda neskutečnej... Jak bude porod probíhat,jestli ji zvládnu vytlačit,aby na mě nebyla moc veliká...furt otázky dokola... Ale říkám si,že když to zvládla moje maminka,tak já taky...

JJ, já to mám úplně stejně. TP mám 18.2., ale co mě teda překvapuje - že se o mimi bojím strašně čím dál víc, aby se mu něco nestalo ještě teď bříšku. Dřív jsem takový strach neměla a říkala jsem si, že pěkně roste a už to bude jen lepší, jenže teď se fakt bojím dělat víc věcí atd.. Možná je to tím, že už mám takovej pupek a tak mě každý pohyb tlačí včetně toho, když spím. Taky mě hrozně zasáhl příběh maminky, co psala, že přišli o mimi v 36.týdnu - uškrtilo se pupeční šňůrou. Byla jsem z toho úplně naměkko. Od té doby se asi tak bojím. Dřív jsem si myslela, že už se snad ani nic stát nemůže - vždyť v tuto dobu je to zralé miminko a ono tohle. Ale musíme věřit, že všechno dobře dopadne!!!