stereotyp, úvaha, ne stížnost - diskuze

Já jsem doma zatím jen 5 a půl měsíce, a moc si to užívám, prostě pohodička, stereotyp mi nevadí, ani mi nepřijde tak hrozný, chodíme cvičit, na návštěvy za kamarádkama, někdy někdo přijede za náma a tak...

ja to mam tak,ze nekdy mam vetsi chut a energii,a jindy holt to neni az tak slavne....myslim,ze to ma asi kazdy

Já jsem to nesla těžce,když jsem měla jen malou Gabku.Byla to strašná nuda a nedalo se s ní nic dělat.Ted naopak mám tak pestrý život,že mám pocit,že konečně žiju.Chce to překonat a najít si v tom smysl.Kámoška chodí do práce,šíleně jsem jí záviděla,ale je to ještě horší.Opravdu každý den to samé.Jen maminkám na mateřské se to pořád předhazuje.Ty jsi doma z dětma,ty máš stereotyp,ty se nudíš.Není to tak.I s dětma se toho dá tolik dělat,dokonce víc,než když jsi 8 hodin v práci.

Nevím je to sice stereotyp, ale na druhou stranu mně Ondrášek každý den něčím překvapí. Když jsem pracovala u dětí s autismem byl to větší stereotyp bez jaké koliv změny. Nedalo se nic vymyslet, chtěli jen to co znali.

Jo přesně,já si připadám kolikrát jako robot.Pořád to samé,ale ani mi to nák nevadí.Ted malá mi příde každý den jiná,šikovnější a z toho jsme nadšená.

Já myslím,že ze začátku to máme všechny stejně než si zvyknem na ten nový denní režim.Ale přiznám se,že já si to tak od toho jednoho roku docela s malým užívám.Není pořád tak ukřičený(i když má i své dny)a je s ním celkově lepší komunikace.Chodíme mezi děti už si s nima umí pohrát zatím co já si pokecám s maminama.No uvidím co budu říkat za tři roky-doufám,že se z toho nezcvoknu,ale snažím se každý den něčím zpestřit tak snad ne.

takhle to máme asi všechny s dětma domajá jsem si taky asi první 2 měsíce nemohla zvyknout na to, že více méně trávím čas doma sama s malým ( přítel bývá pracovně často mimo Ostravu), v práci byly různé akce, školení, byla jsem zvyklá na rušný život, kdy se stále něco nového dělo...teď už se těším především na jaro a pak samozdřejmě na léto, teplo a sluníčko mi hned zpříjemní náladu

mám to stejně,každý den stejný,tedy skoro. Akorát ty víkendy,kdy máme doma tatku celý den jsou úžasný.

Ahojky, no já se přiznám, že mám každý den trochu jiný. Je to tím, že i při Kubíkovi stíhám pracovat - učím angličtinu, takže každý den přijde někdo jiný a v jinou dobu, takže každý den musím trochu přizpůsobit. Docela mi to vyhovuje právě v tom, že nemáme čas sklouznout do toho opravdického stereotypu. Plus chodíme plavat a cvičit, ve středu chodím já na tancování, v úterý mám španělštinu... A víkendy jsou opravdu jiné. To máme nějaký program s tatínkem, nebo jdeme jen tak všichni spolu na procházku a užíváme si, že jsme všichni pohromadě...

Je to fakt, každý den ten samý. Malé je osm měsíců, takže abychom si den spestřili třeba kinem, zoo nebo něčím podobným ještě nemá smysl. Chodíme jen na plavčo. Jinak každý den to samé, od rána do večera. Já si teď ještě dělám autoškolu a abych řekla pravdu, na každou hodinu tam se těším. Stala se z nás dobrá parta, takže pokecáme, ale hlavně vypnu od přebalování a krmení. A po hodině se domů vracím zase natěšená na malou

natálce je půl roku a ze začátku to pro mě bylo dost náročné najet na ten nový režim,který je šíleně stereotypní. někdy mi to leze na mozek,někdy to beru tak jak to je. ale je fakt jak píšeš, vstát,zaopatřit dítě, kouknout na BoL, oběd, procházka, domů, čekat na tatínka.... atd. je to někdy fakt vopruz....a to je teprve půl roku. nevím,jak to vydržím 3 roky... ale to už si asi člověk tak zvykne,že mu to i vyhovuje.... mě spíš nebaví ty procházky na neustále stejná místa.... a do toho toto počasí