Starožitnictví-vetešnictví - diskuze

ne.mě se ty věci kolikrát líbí, ale nevím, co bych s nima dělala...já jsem spíš vyhazovací typ než abych si byt plnila dekoracema..

Nikdy jsem tam nebyla a nikdy to neplánuju. Nemám doma moc lapačů prachu, aspoň myslím.

Nechodím to kupovat. Bohužel jich mám doma dost, všechno je dědictví. A co s tím? Každý tady píše, jak to vyhodí...a to já neumím, jsou to rodinné věci a je mi líto to vyhodit.Další skladníci jsou děti, všechno se jim hodí a vyhazovat musím fakt tajně. Manžel říka, že je to tu jak v muzeu

uff, nemám ráda staré věci :) V obývácké stěně máme jen rámečky s Ádinýma fotkama, jednu svíčku od babičky, dřevěnou žirafu, aby se neřeklo, že žádné dekorace nemám (tu jsem si koupila sama v OBI, když jsme si koupili čerstvě stěnu a já do ní neměla co dát), jednu vázu s bambusem a chcípající dračenu, kterou vyhodím, až chcípne a další nekoupím. Nesnášela jsem doma u mámy utírání prachu, kdy měla v každé poličce nějaké mušličky, porcelánové slony, vázy, hrníčky...

Nechodím, dokonce ani nevím, zda tady u nás takový obchod vůbec je. Lapače si sama nekupuju, max. vázu a sem tam něco do bytu dostaneme. Čas od času pak dělám čistku a co už se mi nelíbí nebo nehodí jde pryč. Jak já jsem jako dítě nesnášela, když babička před každými svátky zavelela, že se bude umývat obýváková stěna, kde bylo plno vitrín a tam milion hrnečků, zvonečků, skleniček... Všechno se muselo vynosit, umýt, vytřít, pak zase naskládat. Na to bych fakt neměla nervy. Ale dřív to bylo normální a měl to tak každý.

já už jsem to vzdala, lapače mi úspěšně pořizují děti občas chytnu uklízecí mánii.. do starožitnictví nechodím, šla bych po nábytku nebo do antikvy

ne nechodíme,nekupujeme,a doma nemám žádné lapače.

Tady žádné takové obchůdky nejsou, takže není co řešit

Ne, nesnasim lapace. Neustale bojuju mezi \"utulnem\" a \"co nejmin kramu\" :-)

občas ale skoro nikdy nic nekoupím to by už muselo být sakra hezké

dost dědíme po babičkách, takže není potřeba. Spoustu jsme toho našli i tady na půdě. Když kolem nějakého jdeme, tak vlezeme, ale zatím nás nikdy nic nezaujalo. SNíme o malované truhle, ale zatím nic. Potlučené hrnky neberu.Lapače prachu moc nemáme, max. plyšočichy.A miluju vyhazování různých prastarých výrobků, načnutých žluklých mastiček a tak. To je úleva.

My mame bydleni zarizene v minimalistickem stylu, takze ve starozitnictvich nenakupuju. Nicmene me bavi do takovychto obchudku chodit aspon na cumendu

Chodíme často, ale to neznamená, že tam pořád něco nakupujemem. Spíš se jen koukneme, co tam je zajímavého nebo hledáme konkrétní věc na konkrétní místo. Ale aby ty pěkné, starožitné kousky doma vynikly, musíš mít tomu přizpůsobený celý interiér.Lapače prachu doma máme... bohužel. Hodně jsme to sice zredukovali, ale je to právě dáno stylem interiéru. Stejně jako nemůžeš mít moderní minimalistický styl s miliónem dekorací a kudrlinek, nemůžeš mít starožitný interiér úplně bez dekorací. Pokud bych žila sama a v ideálním světě, pak bych žila v hodně minimalistickém prostoru.

já nechodím a ani hodně takových věcí nemusím, obdivuju je, ale příliš jich doma nechci. jen pár dekorací.ale manžel mi nosí domů hmoždíře a kafemlýnky, tak je mám v kuchyni na lince.

Ne. Manžel má rád historii a chodí hledat, ale to jsou jen mince a svátostky a vlastně drobnosti a ani to doma neskladujem.Pak taky podědili obrazy, jeden byl z roku snad 1800 a prodali ho, nemám potřebu to doma skladovat. Na co mě bude obraz ve skříni nebo v komoře...