Spratelila jsem se s maminkou co ADOPTOVALA 4 DETI - diskuze

Tohle vam musim napsat.Na hodine Zumby jsem se daa do reci s nvou prichozi - krasna,stihla zenska,takze samozrejme padla otazka,kolik ma deti.Kdyz rekla,ze 5 - neverila jsem a ona mi rekla,ze ale jen jedno je jeji biologicke, ze ostatni s manzelem adoptovali.Je to pro me v podstate prvni blizsi kontakt s nekym, kdo ma adoptovane deti - navic nekdo, kdo deti muze mit svoje.Byla jsem pak u ni na navsteve, hodne jsem si o tom povidaly,ale porad jeste nevim vsechno.Rozhodne je to ten nejzajimavejsi clovek, co jsem tu zatim potkala.Je tedy hodne,ale opravdu hodne verici - dokonce chodila na nabozenskou vejsku pro misionare a pod. Priznala jsem ji ,ze do kostela nechodim a muj manzel je v podstate neverici,ale zatim to nevypada,ze by to byl duvod k nepratelstvi z jeji strany.Ja se s ni klidne vidat budu a rada - tolerance je nutna z obou stran - predevsim ji ocenuju jako naprosto nesobeckeho cloveka a musi byt hrozne statecna.Ty 4 deti jsou vsichni sourozenci ( stejna mama,jiny otec),jsou americani- cernosi, 2 holky a 2 kluci.( vek 7-12 let)Mimochodem ten manzel bude asi taky napul cernoch, protoze ta biologicka dcera je take trochu snedsi,ale nejsem si jista)Ta nejmladsi adoptovana holka je pry hrozne narocne dite.Mela zachvaty vzteku a podobne.Chodi s ni i na terapii.Chudinky deti, musely prozit docela peklo.Rodice - predevsim matka jeli v drogach a v dobe, kdy je adoptovali byli rodice ve vezeni.Po detskych domovech byly deti 3 roky,ona je ma adoptovane 2,5 roku.NIkdo nechtel adoptovat vsechny 4 najednou.Detsky domov je nechtel rozdelit,ale nakonec je nabidl rozdelene ( 2 luci,2 holky) Zajem byl pry jen o kluky,i je nekdo u sebe asi 2 mesice mel :(.Pak ale prisli oni a byli ochotni adoptovat vsechny dohromady.Zajimave je,ze se to vsechno nejhur podepsalo na te nejmladsi.Bylo ji jen 2 roky, kdyz ji vzali do detskeho domova,ale z amminky toho na ni zbylo asi nejmene ze vsech deti.Kdyz mi to vsechno vypravela,tak jsem ji rikala,ze si neumim predstavit co se jim odehrava v hlave..ona jen rekla: \"Ja taky ne\".Ufff - je to hrozne smutne i hrozne krasne zaroven.Nedokazu si sama sebe predstavit v teto situaci - nevim jeslti bych byla dost silna se s timto vsim potykat...VY JO?????Navic jeji biologicka dcera je ted ze vsech nejmladsi ( 5 let).pry nikdy nezarlila,ale posledni dobou uz s zacina stezovat.Pry pred 2 mesici poprve mamce rekla: \" Vis, to neni fer.Ja jsem tady byla prvni a oni me ted poroucej co muzu a nemuzu delat ( predevsim ta 7leta je prej na ni hodne drsna a panovacna).Wow - je fajn,ze to umi takto vyjadrit,ale ani do ni se neumim vzit.Musito byt fakt tezke.Brzy bych se s Molly( maminka) mela zase setkat,tak pak muzu napsat vic.Opravdu me to silene zaujalo.Jo mimochodem jsem se tak bavily a z ni vypadlo,ze jeji manzel je doktor a ze studoval na dvou z nejlepsich univerzitach Ameriky a medicinu na Harvardu - coz je v oblasti mediciny nejlepsi skola USA.Spadla mi brada devcata