Spaní bez plenky - nečekané drama - diskuze

První pokus „spaní bez plenky“ (po obědě) se nezdařil. Když se vzbudila, rychle jsem tam utíkala, abych malou stihla dát na noční, jenže ona si už trochu učurkla, zbytek už šel do nočníku. I tak jsem malou chválila jak je šikovná, že příště se to už podaří, jenže ona si to v té hlavičce přebrala jinak. Večer šla spinkat s plenkou, jenže ona byla tak nervózní z toho, že to nevydrží a počůrá se, že nemohla usnout a o co horší celou noc se budila, volala „maminko čurat“ a plakala. Nenechala si vysvětlit, že už je vyčuraná, že klidně může spinkat a že má plenečku, kdyby to náhodou nestihla. Bylo z toho hotové drama, od 2h do 5h do rána jsme nespali. Na druhý den jsem jí po obědě plenečku dala a řekla, že se nemusí ničeho bát, naštěstí to pochopila a spinkala. Teď nevím co s tím. Myslela jsem, že když mi ráno i po obědě hlásí „mamí dělám čuru (do plenky)“, že si to moc dobře uvědomuje, co dělá. Přes den plenky nemá už půl roku, na spaní jsme jí je nechávala, protože nás trápily zoubky, hodně pila tím i hodně čurala, ale teď se to docela srovnalo, tak jsem myslela, že je čas zkusit to bez plen, ale narazila jsem. Není už velká na to, aby spala s plenkou, v září bude mít 2,5 roků. Co by jste mi poradily?