sobotní výlet na Pálavu - diskuze

v týdnu námkámoš poslal mail plán trasy a zda se přidáme. oba sme souhlasili a celý týden sem se těšila. v pátek sme zalehli a já se nemohla dočkat.sobota:v 6h sem vstala, umyla si hlavu a do půl hodiny byli oba Kvítečkové hore. malý byl v poho, hodný, posnídal, hrál si, my vše nachystali a jala sem se oblíct Kvítečka a vyčistit mu zuby. Obrovský hysteričák, že on nepůjde. vyhrožovala sem mu, že nikam nepojede ani za Jeníčkem (syn kamaráda a Kvíteček ho zbožňuje), odpověděl mi, že zůstává doma a ať si jedeme sami. to už mi došla trpělivost, čas běžel, já ho chytla, lepla přes holou a umyla a oblíkla, pak se válel po zemi, řval, že sem ho musel znovu přeslíct, jak byl zaslintaný a řval i cestou do dědiny. Květoš šel ještě pro repelent a opalovák, co mi kupovala kámoška a my s malým do obchodu pro pití. bylo půl 9 a mělo se vyjet. pití koupeno, ovšem Květoš došel a já říkám, co je to za opalovák, a on, že Janka na tu linolu (pro malého je exematik) zapomněla. já naštvaná, neb sem se jí včera sms ptala, zda má vše, jinak si zajedu do města, odpoběděla že ano. super, venku už v 8 vedro, my celý den na slunci a bez opalováku. takže sme se ještě půl hodiny handrkovali a měli zkaženou náladu, neb Květoš kámošku obhajoval, že \"prostě zapomněla\", v Kyjově sme jeli kolem Kaufáče, tak sem tam zajela, ale lékárna nebyl. kámoši na nás čekali asi 3 vesničky a už sme se nikde nestavovali a jeli dál. řídila sem já. dojeli sme na místo ,Klentnice, zaparkovali, malýho sem přeslíkla, vzali batožiny a vyrazili sme. jo a jště sem si půjčila do Katky opalovák, samozřejmě, že malý se mi po něm do večera osypal, ale riskovat spálení sem nechtěla. Malý putoval do sedačky a šli sme. 3 rodiny a každá 2 děti, teda my jedno v bříšku (nikdo to ještě neví). bylo vedro, úmorno a mezi těma skalama šíleně a děkovala sem Bohu, že šíleně fučí, jinak bychom zdechlina prvním zastavení malý opět začal hysterickou náladou od rána, on chce líst na skály a hotovo, vysvětglování, vyhrožování nepomohly, co ten tam vyváděl, takže dostal po zadku a řvícího sme ho dalších 15 minut nesli. směřovali sme na Dívčí hrad, po uklidnění chtěl jít pěšky, ok, Květoš si odpočl a šli sme krásnou lesní celkem rovnou pěšinkou. začal utíkat, lítal, spokojený. z ničeho nic zastavil a že nejde pěšky, nechce se ani níst v sedačce a že máme jít pryčtak ho vzal Květoš na ramena a začal ho mlátit malý do hlavy, tak putoval opět z hysterickým řevem do sedačky a dalších 10min ho to ječení bavilo. na Dívčím hradě bylo šíleně moc lidí a opět nastala situace, že on chce jít na zem, dobře, ale sedneš vedle dětí, ne on lítat, takže sem ho chňapla a opět se řevem sme odcházelibylo něco kolem půl jedné, říkala sem si, že by i mohl zaspat, Kuba (o 5měs mladší) usnul Liborovi v sedačce a tak by to bylo fajn. To sem se spletela, malý spát ani náhodou, pak sme došli na takové paseky, vítr nás teda málem odfoukával, tam dostal volnost a lítal s dětskama a pak šel i po svých a byl hodný. Jeníček pak došel, že chce malý do sedačky, ok, šupla sem ho tam a on že chce aby i Jeníček si tam sedl, další hysteričák a nemožnost mu vysvětlit, že Jeníček se tam OPRAVDU NEVLEZE. moje nervy na pochodu, umordovaná z vedra, z jeho ustavičných hysteričáků se mi chtělo už řvát a chtěla sem mu zakroutit krkem. nakonec me to nějak přežili a došli opět k autům. nevím, bylo něco kolem 15h a jeli sme do Horních Věstonic do balon penzionu na jídlo. Libor (on je taky balonář a má tu u nás ten srub), že je to jeho kamaráda a je tam výběh pro děti penzion krásný a ten výběh opravdu obrovský, vše oplocený, různé atrakce pro děti, paráda. objednali sme si jídlo a děti si hráli, další zlom nastal, že se jde jíst. šílený řev, kdy sem ho narvala do sedačky a snažila se mu narvat do pusy jeho oblíbenou polívku. ne, on nebude papat, on chce jít skákat na trampolínu a ječel a ječel, já ho vyrvala ze sedačky, šla s ním ven a měla sem sto chutí s ním lisknout o zem a nechat ho tam nebojte, ovládla sem se, čupla k němu a snažila se vysvětlit, ale výhružným tónem, že dokud nepojí, nikam, ale nikam nejde a je mi jedno, jestli řevem ten penzion zboří. Uklidnil se a šli sme jíst. Vzal si první lžičku a řekl \"už su napapaný a jdu skákat\" ooooooooooooo já chtěla zabíjet, takže tam půl hodiny řval a řval a nebylo možný s ním nijak komunikovat. naštěstí sme byli venku a tam krom naší skupinky nikoho nerušil. nakonec snědl 2 lžičky (má podmínka) a raděj sem ho pustila, ty 3 lžičky trvalo půl hodiny a to se u toho dávil a já nevím co všechno. Já ani už neměla na jídlo chuť. tak si dětska hrály. venku šílený vedro a tak že už pojedeme domů, tejně bylo půl paté. Do pěti sme se posbírali a já řvoucího Kvítečka švihla do auta (nechtěl jet domů a chtěl zmrzlinu, kterou sem mu před tím koupila a nechtěl ji) a už se modlila, že jak vyjedeme tak usne a nebude prudit. Ha, jak sem se mýlila, než sme vyjeli, sem ho musela dát ještě čůrat, kdy udělal 3 kapky a hotovo. usnul až po půl hodině jízdy, my se pak stavovali v Kyjov v Kaufáču pro klobásky na večerní oheň, Květoš s ním zůstal v autě a já po 15 minutách došla a naše milost bylo hore, uřvanýtak sme pokračovali. já mu koupila plastové kolečka. dojeli sme domů a on je uviděl, tak sem mu je dala, že to má za to jak zlobil a byl spokojený, doma sme se okoupali, on si hrál a po osmé sme vyrazili do dědiny na stavění máje, teda oni už ho postavli, tak si jen opíct klobásku. Květoš bral kytaru, malý musel taky svoji. bylo to fajn, byli tam i jedni co jeli s náma a hlavně Jeníček. malý lítal do 22h, jako zběsilý, já nechápala, na co jede, když za celý den mu stačilo 30min spánku. další hysterčák doma, že nebude spát a pak usnul. juchuchůůůůůůůůůůůůů určitě bude spát aspoň do 9h, usnul ve 23h a hore před 6h a tak jak začínal včera, tak pokračoval dnestakže tak sem se těšila a takto to dopadlo