skoro pořád se hádáme :,( - diskuze

Já už nevím, jak to dělat, abychom se nehádali. Teda vím co dělat - držet hubu a krok, jenže na to mám dost hrdosti, takže ji prostě nedržím a ozývám se. Bohužel asi hodně.Všechno bylo super do doby, než začala být Klárka víc aktivní a já začala pracovat z domu v době, kdy ona spala. Ubylo mi tím volného času a taky času na domácnost. Manža mi sice sliboval, že mi začne doma víc pomáhat, když budu přivydělávat kačky do společné kasy, jenže skutek utek. Od té doby mu to občas připomínám, co slíbil a vůbec nedodržuje, jenže zákonitě vždy to vezme jako útok na svou osobu, že nic nedělá atd. Je to paličák, vždycky si z jedné mé věty vezme jen jedno slovo a k tomu si doplňuje úplné nesmysly, které jsem nikdy neřekla. Příklad: \"Už dlouho jsi neumýval nádobí.\" Jeho překlad: \"Nikdy neumýváš nádobí, děláš jenom bordel a vlastně neděláš doma vůbec nic, jen přijdeš z práce a do večera ležíš u televize.\" A takhle to je se vším, co mu vyčtu. Ať už se jedná o ponožky vedle gauče z předešlého dne, nebo 15minutové hlídání Klárky (v době, kdy má v tv třeba hokej).Prostě mě doma nebaví dělat pořád služku, uklízím po něm všechno - prádlo, použité sklenice a lahváče, sama chystám jídla a pak to sama uklízím a umývám nádobí.. Neříkám že opravdu NIC nedělá, ale když on NĚCO dělá jen tak 1x za 2 týdny (uvaří večeři nebo umyje sám od sebe nádobí). Když ho o to požádám já, tak na mě udělá oči a ještě se několikrát přeptá, jestli to opravdu musí udělat on, a co já mám na práci tak důležitého, že to nemůžu udělat já. A jsme zase v kolotoči, protože mu odpovím, že musím udělat to a to, a on by mezitím stejně ležel u tv - no a už je oheň na střeše - ZASE ho napadám, že nic nedělá, přitom on chodí do práce a je unavený. Co bych dělala, kdyby přišel z práce až v 8? To bych to udělala sama, tak proč on?? Poslední dobou začíná na konci těch hádek říkat, že neví, jak dlouho ty mé neustálé výčitky vydrží, že to nejde poslouchat věčně, a že asi raději začne jezdit z práce fakt pozdě, aby měl klid. Holky mi je z toho fakt do breku, i teď, jenom jak na to myslím, ale pořád jsem přesvědčená, že jsem v právu já. Prostě nejsem taková, že bych od rána do noci pečovala o roční aktivní mimino + domácnost + pohodlí manžela, a držela hubu, jen aby manžílek byl nejspokojenější. Jenže se asi za chvíli budu bát cokoliv doma říct, jen aby nebyla hádka, ale tím pádem budu asi víc a víc uzavřenější a vnitřně zničenější. V klidu si o tom už ani nedokážeme promluvit, protože i tichý začátek pokaždé skončí stejně. Nejraději bych ho vzala do manželské poradny, aby mu někdo konečně vysvětlil, že se fakt musí zapojovat víc, že to není jen můj problém. Jenže pokud bych se mu o poradně zmínila, tak by si poklepal na čelo, že jsem střelená.No a teď něco trochu optimismu na závěr - po včerejší opětovné hádce pak v průběhu večera sám od sebe umyl hrníčky po kávě a uklidil po sobě předvčerejší košili a ty ponožky. Tak aspoň něco, jsem ho i pochválila, ovšem nevím, jestli to bude mít nějaké účinky, protože pochvaly dostává pokaždé A abych ho ještě aspoň trochu vychválila - v pondělí měl ještě dovču, zajeli jsme koupit balkonový koberec a sám ho šel hned pokládat (a udělal to krásně!), nebo když máme oslavy, tak se rád zapojuje do chystání večeří (když jsou obložené mísy nebo domácí pizza, prostě ho baví to zdobení). Takže není budižkničemu, jen je tak stráááášněěě lenivýýýý!!!Nemáte radu nebo útěchu???