Šimon 3.3.2013 - diskuze

Tak se podělím o náš příběh:V neděli ráno na 9 jsme měli přijet do porodky na kontrolu a příjem (pokud bude to místo , protože prcek už v bříšku neprospíval. Asi v půl 10 mě konečně vzali na monitor a sestra povídá, vy jdete jen na kontrolu. A já na to, že ne, že na příjem. Dost ošklivě mi pověděla, že to teda neví, že nemaj místo ale jako že vůbec. No nahnalo mi to slzy do očí a přemýšlela, jak druhý den to jedem zkusit znova. Naproti mě seděla jiná maminka, která pak šla do ordinace a přijali ji (důvod nevím), jen jí sestra řiká, tak si dojděte pro věci. Opět slzy v očích - tak jestli neměli místo a teď ji přijali, tak pro mě postel už fakt nebude. Malýho monitor vůbec nezajímal, spal a spal a spal, nic s ním nehlo. Velice mě potěšilo, že tam byla moje nejoblíbenější mudra a svitla mi naděje. Po hodině a půl na monitoru jsem šla na vyšetření. Nález 2 cm (v noci jsem měla nepravidelné kontrakce). Utz vypadal jako obvykle - průtoky OK, mimi malé. Paní doktorka rozhodla, že si mě nechají - už kvůli tomu monitoru, co byl nic moc. Tak strašně se mi ulevilo, jako nikdy. V půl 12 jsem už byla na pokoji a čekala, až mi přijdou zavíst tabletku na vyvolání. Začali mi zase kontrakce - už jsem si říkala, že se prckovi nechce čekat a zařídí si to sám :o) ale byli nepraviedlný. Tablety jsem se dočkala až ve dvě. Už jsem byla značně hladová, jen jsem snídala a pak jsem nevěděla, jestli můžu něco jíst. Hned po zavedení mi začali kontrakce po dvou minutách. Sestra ovšem řikala, že k porodu to není. Po dvaceti minutách ale Mudra zkonstatovala, že jsem na čtyři prsty a že si dáme klystýrek, že to jde krásně. Tak jsem volala chlapovi, ať dorazí. Něco po třetí přesun na porodní sál. Monitor ovšem nic moc. Vždy po kontrakci malýmu klesala srd. frek až pod 70. Asi půl hodiny to sledovali, přišla mudra prohlídla mě a dali něco co uvolňuje rychleji porodní cesty. Mezitím jsem na kyslíku, aby bylo malýmu líp, ale moc to nepomáhá. Jsem asi na 7 prstů a je kolem čtvrté. Čeká se na staršího doktora, aby rozhodl, jestli to doklepem, nebo půjdem na císaře. Ale nelíbilo se mu to a tak se šlo na císař. Takže zacévkovat, přesunoutt se na jiný porodní sál (moc prima, když jsem měla kontrakce po minutě), injekce na zastavení kontrakcí (chacha, ta nepomáhala), napíchli mi epidurál, příprava, zkouška jestli ještě cítím bříško a šlo se na věc. Měla jsem strach. O prcka aby byl v pořádku a taky bylo divné necítit nic od pasu dolů, trochu bezmoc. Takže to nebolelo, ale jinak jsem citíla jak stříhají, rozevírají a vyndavají, opravdu divný a zvláštní. Pak mi anesteziolog povídá, už je venku hlavička a nejednou byl venku celý a začal plakat. Holky pláči se nedalo zabránit, známka toho, že je v pořádku ... a že mám další miminko ... bylo to fakt krásný. Rychle mi ho ukázali a šli ho ošetřit, pyšný tatínek šel s ním. Celou dobu, co mě dávali do kupy jsem vyhlížela, kdy už ho přinesou ... slyšela jsem jen ... 3100 g a 47 cm, všechno v pořádku. Bulela jsem jako želva. Šití nic moc, při jedné vrstvě mi bylo dost zle, ale že jsem nic nejedla a skoro nepila, tak nakonec dobrý. PAk už ho tatínek nesl v náručí a já si ho hladila, prďolku moji milovanou. Byli jsme pak po převozu chvíli všichni na pokoji a užívali si společné chvilky. Pak už putoval k sestřičkám. Večer mi ho ještě přinesli ukázat, ale na mlíčko až druhý den, chytil se hned, další den už bylo mlíčko. Mimochodem malý měl šňůru kolem krčku a jak sestupoval do porodních cest, tak ho to víc a víc přiškrcovalo, doktorka říkala jaká je to škoda, že jsem to mohla mít do dvou hodinu přirozeně za sebou, ale bohužel. No vem to čert, hlavně že je v pořádku.Když zhodnotím oba porody - první 20,5 hodiny od prasknutí vody, přirozeně - nebo druhý necelé tři hoďky ale císařem - raději bych trpěla zas celý den, než císař. Člověk by nevěřil, co všechno se ovládá břišním svalstvem. Ten den se v Jablonci narodilo 9 dětí a min. 4 císařem (resp. já byla čtvrtá).Jediný co musím pohanit - byla jsem na pokoji s vietnamkou co neuměla česky, takže pobyt byl opravdu dlouhý, když nebylo s kým povídat.